V pátek 18.7. jsme se vypravili za Mikešovými a Wildovými do Příhraz v Českém ráji. Počasí neslibovalo žádné zázraky a kemp měl poněkud rozpačitá hodnocení a tak jsem cestou po Jižní spojce zaplanula nad ukazatelem nad Kolín a pokusila se změnit směr cesty (pocházím z Kolína), leč Lišák říkal cosi o poslední chvíli a že nic není domluveno a naplánováno, jako by někdy bylo a tak se po krátkém setkání s předčasně se navrátivšími Tomem a Luckou pokračovalo směr Mladá Boleslav.

Nutno zmínit, že kemp v Příhrazech je pěkný, takřka převažovala holandská klientela, asi proto se správci snaží, ale hned při ohlášení se, jsme byli upozorněni na nutnost opustit kemp v neděli, do kdy jsme měli zaplaceno, hned v 10,00 hodin. Také hned při ohlášení Lišák paní správcovou vyvedl z této myšlénky a v neděli jsme kemp opouštěli skutečně až v 18,00 hodin.

Na místě byli zmiňovaní Mikešovi, jejich známí Honza s Ilčou a kluky Honzíkem a Míšou, což Vlastík uvítal, přeci jen pro něj Karolínka není rovnocenným parťákem a na jiném místě tábořili Wildovi, s jejich známými, kteří se prý ostýchali tábořit společně s námi (kdo ví jak to bylo? J ). My jsme se přidali k Mikešům, večer poseděli, popili a brzy do hajan.

Na sobotu Mikeš anoncoval počasí bez deště a informoval o Zahradních slavnostech Albrechta z Valdštejna v 10 km vzdáleném Mnichově Hradišti. A tak se vyrazilo na kola, v pravé poledne, když se Lišák vyhajal J. Počasí nebylo úplně 100% a tak jsem raději zabalila šusťandy (Bohu díky za ně). Mikeš maje chytrou cyklo mapu, navrhl trasu. Měla být po rovině. Nebyla a taky nebylo bez deště. Cesta byla přímo terénní, trekingové kolo nebylo úplně ideální a i na horákách měli co dělat. Když se nejelo do prudkého kopce, přes kameny a kořeny, bořili jsme se v písku a při cestě z prudkého kopce se muselo nepřetržitě a usilovně brzdit a i tak to bylo značně riskantní. Znuděni asi 3 km po silnici uhnuli jsme dle plánované trasy na červenou. Při vzpomínce na cyklo výlet po červené z Přelouče do Semína, učinila jsem osobní závěr, že červená turistická není ideální cyklo trasa. Bahno, křoviska a brázdy a na širé louce liják (za ten jediný červená turistická nemohla).

Slavnosti byly příjemné, občerstvili jsme se selátkem na ohni, dančí klobásou a Svijanským 11° Mázem, shlédli vystoupení historických skupin a málem ohluchli při výstřelech z děla.

Cesta zpět byla nudná, po silnici a bez deště.

V kempu se Mikeš ujal grilování (že by trpěl výčitkami?) a připravil nám cuketu. Dobrou. Kolem 22. hodiny se přihnal silný vítr, tak jsme poklidili, co se dalo, v očekávání smršti, která se ovšem nekonala a tak jsem šla, zklamaná, kolem 23. hodiny spát. Pánové ovšem vysedávali až do rána.

Neděle byla navzdory nepříznivé předpovědi skvělá. Po obědě jsme se vydali na pěší vycházku na nedalekou Krásnou vyhlídku. Zvolena byla opět trasa po červené, ale nemaje kola, neplašila jsem se. Ovšem měla jsem. Pánové, maje mapu a moudře do ní zíraje, usoudili, že je zbytečné hledat rozcestník a že na tu červenou časem narazíme. Nejenže jsme na ni nenarazili, ale byli jsme nuceni se drápat hlubokou průrvou, plnou spadaných stromů, pokud jsme se tedy nechtěli vracet a to vše do prudkého kopce. Na Krásné vyhlídce jsme byli odměněni zmrzlinami a opět Svijanským 11° Mázem, který ovšem nedosahoval kvalit toho z předešlého dne a vydali se na cestu zpět. Očekávala jsme nudnou zpáteční cestu, po značené červené, ale červená nezklamala. I na značené trase to bylo více než dobrodružné. Doufám, že Mikeš pořídil pěkná fota a že je pověsí, protože mně v nejdramatičtější pasáži šlusly baterky. Zvláštní zmínku si zaslouží naše děti, myslím, že i ti odrostlejší měly co dělat, natož 21 měsíční Mikešovic Karolínka a náš Štěpík, kteří celou trasu zdolali po svých.

Do kempu jsme se vrátil po 17. hodině, poseděli u společné kávy a rozjeli se k domovům.