Zkusím trochu zavzpomínat jak jsem se stal jedním z Vás.

Ahoj, všem. Zkusím trochu zavzpomínat jak jsem se stal jedním z Vás. Karavanistou jsem letos teprve čtvrtou sezonu. Před tím penzionista a následně stanař. Jezdili jsme nejdříve hodně do penzionů. Se stanem jsme poprvé vyjeli vlastně z nouze. Neplánovaná dovolená, nic domluvenýho. Vzpomněli jsme si na dětství a dovolenou s rodiči u Balatonu. Jeli jsme tedy tam. Starý od rodičů půjčený stan veronika byl jenom pojistkou, kdyby nevyšlo hledání zimmer frei.

U Balatonu jsme navštívili pár pokojů a zprostředkovatelských kanceláří. Výsledek nic moc. Tak jsme si řekli, že postavíme stan do kempu, vyspíme se a ráno se uvidí. Ranní probuzení sluníčkem a zpěvěm ptáků, snídaně na trávníku před stanem, přímý pohled na jezero, příjemný kemp i okolo fajn kempující lidé. Seděli jsme na otočeném kbelíku a u starého skládacího stolu z NDR. Dvacet let s tou kempovou výbavou nikdo nikde nebyl. Přesto bylo rozhodnuto. Žádný apartmán se už nehledal. Byla to krásná dovolená.

Potom jsme začali jezdit už jen se stanem, protože nás to chytlo. Penziony nás přestaly lákat. S obdivem jsme pokukovali po sousedních parcelách a zdravě záviděli pohodlí karavanů. Zejména když jsme po přívalové bouřce sušili spacáky zatímco se vedle podávala odpolední káva. Vzhledem k tomu, že neumíme moc dlouho vydržet na jednom místě, nebylo stálé stavění a balení stanu to pravé ořechové. Kdo zná stan veronika, ten ví o čem píšu. Ale zase byl velmi komfortní,člověk se v něm mohl postavit.

Všechno musí mít svůj vývoj. Najednou jsem se zamyslel, což nebývá tak často a většinou to nevěstí nic dobrého. Takže jsem se zamyslel a napadlo mě, že si pořídíme karavan. Všichni kolem nás kroutili hlavami. Jste vůbec normální? A já popravdě neznal správnou odpověď. Začal jsem se koukat po bazarech. Ale brzy jsem se rozhodl, že raději půjdeme rovnou do nového. No co, přinejhorším to se ztrátou prodáme. Podzimní výstava v Praze a pak v Brně. Bydlík byl objednán. Byl to krok do neznáma, ale vyšel. Na jaře byl náš Alfík tady.

Když jsem poprvé přijel k prodejci pro tu budku, podlamovala se mi kolena. Bylo to tak strašně veliký. V životě jsem nic takového za autem netahal. Pouze pár týdnů před tím jsem si rozšířil řidičák o skupinu E. V autoškole jsem tahal pidivozík. V provozu jsem často zapomněl, že ho mám a vzpomněl jsem si až ve chvíli, kdy nám něco vlálo za autem ve zpětném zrcátku. U zkoušky mě komisař nechal parkovat podélně s chodníkem. Velmi se tím bavil. Asi nějakej jejich vtípek či co. Dvacet minut točení volantem tam a zase zpět a byli jsme na místě. Začal mít asi strach, že nestihne oběd, tak raději prohlásil, že to tak stačí. Zajímavé, že s velkým karavanem to jde líp než s malým vozíkem. Ale zpět k prodejci. Karavan byl přebrán, doplňky nabaleny.

První kilometry z Prahy do Brna byly očistec, byl pátek odpoledne. Prodejce mi na cestu nezapomněl přidat pár příběhů o převrácených karavanech a podobně. Pozor na kamiony, autobusy, koleje, boční vítr a já už nevím na co všechno. Na první zastávce u benzinky jsem málem vzal do Brna i místní stojan. Ale co bych s ním doma dělal. Nemám benzinku. Velmi brzy jsem si zvykl. Jízda s karavanem je už pohoda. Pokud člověk nespěchá. Jak se říká, i cesta je cíl. Po roce jsem vyměnil tahouna. U toho prvního jsem měl z každého kopce hrůzu a takovéto obavy na dovolenou nepatří. Současný tahoun má dost velkou rezervu a nemusím tedy před cestou studovat mapu. Zatím nás dotáhl všude. Jednou měl problém na podmáčené louce s kravskými lejny. Zastavil jsem, protože to dál už nejelo. Najednou cítím a koukám, že auto i karavan se daly do bočního pohybu i bez otáčejících se kol. Bláto a kravince strašně kloužou. O tom ale někdy jindy.

Často když sedíme večer před karavanem, grilujeme a popíjíme pivko, konstatuju, že ten bláznivej nápad pořídit si karavan byl jeden z nejlepších nápadů, který z mý hlavy kdy vypadly. Naši dva psi se můžou zbláznit radostí, když slyší, že se jede karavanem. Užíváme si to všichni. O jara do podzimu je pro naše známé a přátele problém zastihnout nás o víkendech doma. Různé oslavy se snažíme naplánovat na zimu. Ne vždy to ale jde. Jezdíme jak to jde a co práce dovolí. Všude dobře, tak co doma! Domácnost sice mírně strádá, ale v zimě to zase doženeme.

Letos v lednu poprvé proběhl i zimní týdenní pobyt v Alpách a karavaning opět předčil naše očekávání. Letos bude repete a k tomu pár výletů do lázní. A pak už tady bude zase jaro.

Tak to je zatím vše. Ať máme svoje kolečka stále na zemi. Hodně štastných kilometrů. Jo a štastný a veselý!

Milan