Nakonec jsem hlavu strčil do

Cestu jsme absolvovali sice jen osobním autem, se stanem a s koly na střeše, ale velice dobře si ji dovedeme představit i s obytným karavanem či autem. Byla to navíc první návštěva těchto zemí, informace před cestou jsme čerpali z internetu a brožurek, nicméně jsme jeli do neznáma. Kde budeme spát, co jíst, jak se tam domluvíme? Vcelku zbytečné otázky, které se tak nějak vyřešily samy návštěvou těchto zemí.

Spali jsme pod širákem a v kempech, jedli skoro jako doma, navíc samozřejmě lahodné sýry a mluvit téměř nebylo třeba. Na cestu jsme se vydali v pondělí po půlnoci 3. července. Vezli jsme s sebou dceru, která měla být ráno v Düsseldorfu. Tam jsme se s ní také kolem poledne rozloučili, chvilku jsem si dal v parku na dece šlofíčka a pak jsme již na kolech projeli toto město ležící na mohutném Rýnu. Ve čtyři odpoledne jsme již hledali místo na zaparkování v krásném a úctu vzbuzujícím městě Bruselu. To jsme záhy našli kousíček od centra, sundali kola ze střechy a vydali se, vybaveni mapkou, hledat slavné Atomium. Samozřejmě bylo objeveno. No to jsme koukali.

Objevilo se jako zjevení mezi obytnými domy. Zářilo novotou, chrom a sklo, vše po právě končící celkové rekonstrukci. Stihli jsme jeden z posledních výtahů do vyhlídkové koule. Pohled na město byl překrásný, pod námi výstaviště, koupaliště a miniatury významných míst celého světa. Samozřejmě jsme pak zajeli do centra této metropole, starobylé náměstí bylo plné lidí a mobilních tribun, centrum začínalo ožívat večerním ruchem. My však museli po krátké prohlídce pokračovat dále, směr Antverpy.

Vzhledem k tomu, že byl začátek července a dny dlouhé, ani jsme si neuvědomili, že i když je ještě světlo, začíná být už noc! Našli jsme příhodné travnaté místo u vodního kanálu, bylo teplo, tak jsme ani stan nestavěli a ustlali si přímo v trávě. Ač znaven celodenním cestováním (toto vše jsme stihli za jeden den), nemohl jsem usnout. Mohl za to, kdo jiný než, komár! A hledejte ho v trávě! Nakonec jsem hlavu strčil do povlaku polštáře a vzbudil jsem se až v půl sedmé ráno. Snídaně v trávě, balení a další cesta směr Antverpy. Město bez lidí, jen tu a tam úklidová četa dávala centrum města opět do pořádku, v noci tu bylo zřejmě rušno. Prohlídka zajímavého města a další kilometry jsme polykali směr Gent. Město, které opravdu stojí za to vidět. Nádherné centrum, květinová výzdoba, vodní kanály, klid a pohoda.

Po prohlídce pak pokračujeme již směr Holandsko, bohužel jsme se nestavili v Brugách, je to prý také nádherné město. V odpoledních hodinách přijíždíme k pobřeží do obce Breskens v domnění, že se zde nalodíme na trajekt a přeplujeme do Vlissingenu. Jaké bylo však naše zklamání, trajekt sice fungoval, ale od doby co vybudovali nedaleký tunel, vozí již jen pěší a cyklisty. Co nám tedy zbývá, jedeme do tunelu. Je to sice dál, platíme mýtné 4,40 euro, ale ve 30° nad nulou přijíždíme do odpoledního Vlissingenu.

Hledáme kemp, který nacházíme v okrajové části. Je to spíše statek s místem pro obytné vozy, karavany a také stany. Stany jsou tam však jen 2 včetně toho našeho. Ještě navečer se jedeme, již na kolech, podívat do města, ležícího na břehu v místě, kde se mísí sladké vnitrozemské vody s vodami moře Severního. Město lemují krásné, rozlehlé a písčité pláže lemované promenádou se spoustou hotelů, restaurací a kaváren. V blízkosti břehu se tiše a pomalu plaví obří nákladní lodě, brázdící vody všech oceánů. S otevřenou pusou sledujeme ty obří kolosy, naložené vším možným zbožím, které se skládá a nakládá v Antverpách. Dny jsou dlouhé a tak znaveni celodenním cestováním uleháme do stanu. Ráno nás budí teplé sluníčko a po vydatné snídani, opět na kolech jedeme podél umělého plavebního kanálu do Middelburgu.

Jedním slovem, krása! Malé, ale velice pěkné město. Oklikou přes holandský venkov a po pobřeží se vracíme zpět. Trocha slunění a koupání na nekonečných písčitých plážích, které by jim mohli závidět hlavně Chorvati. Za vysokými dunami vesnice s množstvím kempů, také tu nacházíme pozůstatek 2. světové války, zbytky opevnění. Strávili jsme zde krásné 3 noci ale je čas pokračovat dále. Podél pobřeží přijíždíme do Rotterdamu, opět projížďka města na kolech, nádherné květinové trhy, rušné centrum, televizní věž, ze které je parádní rozhled do širého okolí, na nekonečné přístavní doky na straně jedné a na rozlehlé město na straně druhé. Město utrpělo velké ztráty za 2. světové války, bylo téměř celé vybombardované, proto tu není moc historických staveb.

Co zde ale zbylo, je velice dobře udržované. Další naše cesta vede do Den Haagu. Leží na břehu Severního moře. Je to lázeňské letovisko zaplněné velkým množstvím lidí. Auto necháváme ve městě a na pobřeží se vydáváme, jak také jinak, na kolech. A dobře děláme, s parkováním by byl dost velký problém. Irena rozloží deku na břeh až téměř k vodě, je tu totiž volno, ostatní leží dále od vody. Brouzdáme se vodou a koupeme a hle! Je příliv a k naší dece se blíží voda. Již víme, proč tu nikdo neležel! Ještě dvakrát se posouváme, odpoledne končí a přichází večer a tak musíme, ač neradi, pokračovat v další cestě.

Do Amsterdamu. Vcelku brzy nacházíme kemp, stavíme stan, večeříme a opět usedáme na kola a jedeme se podívat, již za tmy k vodě, rozdělující Amsterdam na 2 části. Přes vodu vidíme světlem zářící město a hlavní nádraží. Již se těšíme, jak toto slavné město ráno navštívíme. Kdo zde již někdy byl, dá mi za pravdu, že je to město vyjímečné. Kdo zde ještě nebyl, ať neváhá a Amsterdam navštíví. Ta atmosféra, hlavní ulice a kouzelné uličky, plné obchůdků, stánků, kavárniček a hospůdek. Všude spousty lidí snad ze všech koutů světa a velké množství kol. Těch je tu všude nespočet. Hlavně v okolí nádraží.

Celé město je protkáno vodními kanály, na kterých se plaví snad vše co se udrží na vodě, hlavně však lodě výletní, plné turistů plnící karty svých digitálních fotoaparátů množstvím obrázků míst, která navštívili. Ještě navštěvujeme Haarlem, mořské pobřeží, projíždíme okolo kdysi slavného závodního okruhu Zandvoort a po třech dnech se přesouváme více na sever k jezeru Markermeer do kempu na okraji Edamu. Zde zůstáváme až do konce naší dovolené. Krásný a dobře vybavený kemp si však moc neužijeme, stále někam cestujeme. Volendam, starobylý Horn, Alkmaar. Města, která stojí za to vidět.

Samozřejmě navštěvujeme i slavnou farmu s výrobou výtečných sýrů, máme to i s českým výkladem. Je vidět, že sem zavítají návštěvníci z celého světa a jsou na to i připraveni. Hned v sousední budově je výroba holandských dřeváků, tak typických pro tuto zemi. Máme štěstí, v kouzelném městečku Edam se právě koná ukázka obchodování se sýry. Je nač koukat, celé náměstí je lemováno spoustou turistů a místní obyvatelé všech věkových skupin předvádějí, jak tu obchod se sýry již po několik generací funguje. Dostáváme i ochutnat a samozřejmě si tři druhy sýrů kupujeme. Kdo by také odolal, že? Dovolená se nám krátí, počasí se začíná kazit a tak nám nezbývá, než se chystat k domovu.

Loučíme se s kachními rodinkami, obývajícími okolí kempu. Každý den přijdou na kus řeči, ale hlavně posbírat drobky po snídani, obědě i večeři. Odpoledne balíme a v podvečer vyrážíme k domovu. Míříme na sever, přejíždíme obří hráz oddělující moře od jezera IJsselmeer a přes Groningen se již blížíme k německým hranicím. Jedeme celou noc a ve 4 hodiny ráno jsme doma. Za 13 dní cestování jsme toho stihli a viděli hodně, zůstalo nám spousta krásných vzpomínek a zážitků a také samozřejmě velké množství fotografií, několik jich přikládám, doufám že i vám se budou líbit a třeba vám nabídnou inspiraci pro návštěvu této části Evropy. Je jen škoda, že jsme v té době ještě neměli karavan, cestování by bylo ještě příjemnější. Není však všem dnům konec a nikde není psáno, že se sem ještě někdy nevypravíme.

Ze studeného a nevlídného Liberce zdraví Zdeněk.