S ostražitostí protřelého delikventa se rozhlížím po okolí, nahazuju, tlak 150/120, zřetelně slyším tlukot svého srdce. Hypnotizujeme splávek….

Den D, 26.5.2009 8:20 středoevropského času, řeka Sázava, Stvořidla.

Marně si lámu hlavu jaké dobrodružství vymyslet pro 6 a 4 leté kluky.

26.5.2009 9:10 hod s.č. Ledeč nad Sázavou, do oka mi padl obchod pro rybáře-NÁPAD.

Dobrý den, potřeboval bych inštrumenty na výrobu pytlačky. Proč inštrumenty pytlačky prodáváme už vyrobené, jak chcete velkou?  Vím já jak máte v Sázavě velké ryby? Raději větší, je nás hodně. 27 Kč. Děkuji.  Telefonát zkušenému rybáři: Hele na co se chytaj pstruzi, žerou knedlík nebo chleba?  Seš blbej? Na to se chytaj kapři, potřebuješ třpytku, velkou masařku , červy nebo žížaly. Kde chceš chytat? Na Sázavě. Más povolenku? Po..co? na živou návnadu se chytat nesmí! Dík. Obchod pro rybáře: Dobrej, tak ještě jedny žížaly, vydržej dvě hod. v baťohu? …

Kluci dnes mám pro Vás velké dobrodružství. Musíme sehnat potravu k večeři. Když nás chytěj, tak nás zavřou, táta příjde o práci, bude muset dělat rukama, což je veřejné ohrožení. Dokresloval jsem dramatičnost celé situace. Hlavně nesmíme nikomu říct kam jdeme a co budeme dělat, jasný?! Jasný. STREJDÓÓ MÁME PYTLAČKU A JDEME NA RYBY, kříčí Jířa na Vondráčka přes půl kempu.  Ššššš! Ukáž. Nechybí tý pytlačce něco? Já bych řekl, že tam má být olůvko,hmm. Tak tam přidělej matičku. Tak a máme spolupachatele. Je namočenej, ten mluvit nebude. Mámu necháme doma, lov je záležitost pro chlapy.

Musíme najít vhodné místo, kde je řeka klidnější a nebude nás vidět. Po 2km- tatííí mě už bolej nohy. Vydrrrž! Chceš jíst,tak přinášej oběti! Řekl jsem tvrdě. Konečně, tady by to šlo. Hlavně musíme být potichu. Tady sedíííím jáá,nééé jáá, aůůů, tatííííí. Řekl jsem potichu takhle nechytíme nic, za to chytnou nás. Nezručně nabodávám žižalu na háček, že se mrcha brání. To by člověk nevěřil jak bolí vyndávat háček z prstu. Vyhrál jsem, přemohl jsem ji, koneckonců mám žlutý pás v karate. Jířa uznale pokyvuje hlavou. Jsem na tebe pyšnej tatíí.

S ostražitostí protřelého delikventa se rozhlížím po okolí, nahazuju, tlak 150/120, zřetelně slyším tlukot svého srdce. Hypnotizujeme splávek…. Po 20min.tátííí mě už to nebavííí. Na rybách musíš mít trpělivost! Tattíí mě je zima, piští Vojta. Dávám mu svoje triko. Vypadá jakoby měl šaty. Tati ty máš ale břicho. To je proto, že nejsem línej se najíst. Dobrýýý, takhle se ty ryby umlátěj smíchy o kameny a my je potom sníme. Nebuť drzej!

Po dalších 10 minuách…. Tady neberou,musíme jinam. A kam ? Budeme se pomalu vracet k táboru, pod svícnem

je největší tma. Poučuji syna. Tatíí myslíš, že se na tom houpacím mostě může chytat? Tomu říkám svícen!

Hele já ji tam nahodím, ty ji budeš držet a kdyby  nás někdo chytil, tak tě neznám. Né, že mě budeš říkat tati, od teďka jsme jenom náhodný kolemjdoucí! Jasně tatííí. Změníme návnadu, zkusíme knedlík od oběda.

Týýý jo, ty bakaj. Prej žížalu,pche odborníci. Hele,hele, týjo mám ji, drrrrž. To je macek! Bez 35cm půl metru. Tati to je pstruh? Nevím,ale ryba to je. Sníme ji? Blázníš! Musíš se ještě hodně učit. Úspěch se neodpouští! Dej ji pusu, vyfotíme ji a marš zpátky do vody.

….Tatí, ale stejně jsme měli tu rybu sníst. Nemudruj a bašti ten bůček, bílé maso jako bílé maso!