Ideální dobou k návštěvě ostrova je jaro. Teploty jsou velmi příjemné pro turistiku a poznávání ostrova, který je rozkvetlý a provoněný tisíci nejrůznějšími květy.

Korsika - úvod

„Kallisté – nejkrásnější - tak nazvali Korsiku staří Řekové a tento kompliment zůstává pravdivý i dnes. V celém Středozemním moři byste našli jen málo míst, kde je voda tak průzračná, písek tak bílý a měkký a podnebí spolehlivě teplé a slunečné; nikde také nenajdete tak úchvatnou mořskou scenerii, jakou představují rudé porfyrové útesy v oblasti Calanche na západním pobřeží nebo bílé rýhované skály na jižním cípu ostrova. Korunu zdejší přírody tvoří zalesněná údolí lemující úbočí žulové horské páteře ostrova, která se zvedá až do výše úctyhodných 2706 metrů štítu Monte Clinto, jenž dokonce i v létě zůstává pokrytý sněhovou čepicí.“

(Turistický průvodce Korsika, David Abram, nakladatelství Jota)

Ostrov Korsika měří od severu k jihu 183 kilometrů, v nejširším místě má 85 km,
jeho rozloha je 8682 km². Korsické obyvatelstvo čítá asi 260 000 osob. Přibližně 80 % z nich považuje za svůj rodný jazyk korsičtinu, ale nejužívanějším jazykem stále zůstává francouzština.

Cestovatele po Korsice nadchne nádherně průzračné moře orámované vysokými horami, jejichž vrcholky i v létě pokrývá sníh.

Z bohaté vegetace stojí určitě za zmínku laricijské borovice s mohutnými a perfektně rovnými kmeny (už staří Janované si je oblíbili a hojně je využívali při stavbě lodí), prastaré, majestátné buky a jedle – to vše rostoucí ve výše položených oblastech; v přímořských oblastech pak pinie, eukalypty, olivovníky a duby. Nepřekvapí ani oleandry, palmy a agáve. Dalším charakteristickým rysem jsou pak husté maquisové porosty rozkvetlé do bílých a růžových barev, žlutě kvetoucí janovce, myrty, vřesovce. Samostatnou kapitolu tvoří luční květena – rudé vlčí máky, fialy, levandule, mořská cesmína, mořské narcisy, levandule, hvozdíky, plané růže,…

Stejně tak bohatá je i zdejší fauna. My jsme se zde setkali se spoustou ještěrek a ptáčků, a samozřejmě také s volně pasoucím se dobytkem, který je zde pánem situace

K obdivování kromě přírody patří janovské pevnosti, barokní kostely, pisánské kostely, citadely, malebné vesničky nebo historické menhiry. Na každém kroku narazíte na národní symbol, kterým je maurská hlava – profil černého mladíka s bílým šátkem uvázaným přes čelo - a jehož původ pramenící v historických mýtech je nejasný.

Nejvhodnější dobou k návštěvě ostrova je konec jara, pozdní léto nebo časný podzim. My jsme si zvolili konec jara a byla to volba výborná. V této době je ostrov pokrytý pestrým kobercem květů. Turistů v této době je zde opravdu poskrovnu a počasí na prozkoumání ostrova je opravdu ideální. Po celý týden nás provázela modrá obloha zalitá sluncem a příjemných 25 ° C. Pouze milovníci moře si koupání moc neužijí, pokud to nejsou otužilci. Voda totiž dosud není dostatečně prohřátá.

Den odjezdu

30.04. 2009 – 15.00 h – odjezd z Lokte

V Lokti je čerstvě po bouřce, počasí se na cestu umoudřuje do polojasné oblohy.
Těsně před vjezdem na německou dálnici usedám za volant. Chvíli mi trvá, než si zvyknu na těžší auto a jeho pomalejší akceleraci. Cesta je ale výborná a nakonec se nebráním ani tříproudé dálnici okolo Mnichova.

Před vjezdem do Rakouska celkem v klidu přesvědčujeme tátu, že s tankováním nafty nebudeme dělat pokusy z Livigna, které jsou v naší rodině pojmenovány „světlo v tunelu“. Tankujeme, kupujeme rakouskou vinětu a já opět řídím až na Brener k pokladnám, kde je už docela tma a já, protože ve tmě hůře vidím, způsobuji v autě všeobecné veselí, protože zastavuji vedle kasy a dvakrát za sebou spouštím místo svého okýnka okýnko spolujezdce, což Vašek komentuje slovy: „Mámo, už nejsme v Anglii.“

Stále zbývá 600 km. Ty už dořídí táta. S dětmi okolo 23.00 h děláme lůžkovou úpravu. Do Livorna dojíždíme v 3.30 h s hvízdajícím kolem. Hned vedle maríny je pohodlné parkoviště. Nastavujeme budík na 7.15 h a jdeme se trochu dospat.

Pátek

1. 5. 2009 – první den na ostrově

Ráno mě probouzí hluk najíždějících aut do maríny, tátu až budík. Snídani odklá­dáme na loď a podle pokynů se naloďujeme. Je krásné slunečné ráno. Z horní paluby pořídíme několik snímků přístavu a okolních lodí, pak prozkoumáme podpalubí a usazujeme se na palubě číslo 9. Těsně před devátou podle chvějících se motorů poznáváme, že se blíží čas odjezdu. Rodina jde opět fotografovat.

13.30 h vyjíždíme z lodi již na Korsice a opouštíme přístav i město Bastia. Jeho prohlídku si nechá­váme až na den odjezdu. Dnešní den bychom klidně mohli nazvat velkým přejezdem ze severu na jih směrem k Bonifaciu. Ještě před odjezdem na Korsiku jsme zběžně prostudovali průvodce, ze kterých jsme vyčetli, že východní pobřeží je sice nejúrod­nější oblastí ostrova pokrytou vinicemi a ovocnými sady, ale krajina zde není zdaleka tak členitá jako na zbylé části ostrova. Zdejší pobřeží je poseto písečnými plážemi, turistickými komplexy a také celou řadou kempů, které poskytují nenáročné ubyto­vání. To vše celkem bez povšimnutí míjíme.

Jižní výběžek ostrova s Bonifaciem a Porto-Vecchiem jsou jedním z nejoblíbenějších rekreačních center pro nejmajetnější turisty na ostrově. V jejich okolí se rozprostírají bě­lostné pláže s tyrkysovými lagunami a borovicovými háji, připomínajícími Sey­chely. Za nejhezčí korsickou pláž je považována pláž v zátoce Palombaggie, kde v místním kempu máme v plánu strávit příjemný večer a ráno pak pokračovat dál. Ochutnáváme místní korsické kaštánkové pivo (Pietra) a na grilu si připravujeme steaky pana řezníka Dobřemysla. Jediným mínusem jsou místní komáři. Po večeři jdou děti pořizo­vat fotografie na pláž a my s tátou si vychutnáváme příjemně teplý podvečer. Zatím ani jeden z nás netušíme, že se naše plány s dalším dnem změní.

Porto-Vecchio

Tento přístav na jihovýchodním pobřeží Korsiky byl v minulosti obehnán hradbami, které byly ale v polovině 16. století zbourány během války Janova a Aragonie. Město až do 20. století chátralo a sužovaly ho časté útoky malárie, které byly způsobeny četnými mělčinami, bažinami a vodními lagunami. Ve 20. století byl provoz města i výroby soli obnoven a byly postaveny četné luxusní hotely, které přilákaly turistický život.

Dnes je toto středisko díky bílým plážím s jemným pískem a průzračně modrému moři nejoblíbenějším letoviskem na ostrově. Pláže se táhnou po celé délce až do Bonifacia. Nejhezčí pláží je pravděpodobně stále ještě volně přístupná pláž, která se nachází v zátoce Palombaggie, a která je součástí přírodní rezervace.

Sobota

2. 5. 2009 – druhý den na ostrově

Ráno není pro mne radostné. Už v noci se nejprve probouzím s pocitem zimnice a pak následně zase horka. Něco v mém krku není v pořádku. Nejprve hledám teploměr a zjišťuji katastrofu – teplotu téměř 39 ° C a v krku ukázkovou angínu. Jsem totálně „mrtvá“. Zřejmě následek ventilace v autě, chladného rána na lodi a pak lodní klimatizace. Jinak si to opravdu neumím vysvětlit.

Rodinná rada odkládá odjezd. Já si toho příliš nepamatuji. Vím, že nadlidským výkonem pro mě je cokoliv polknout a jen spím a spím a spím. I v obytném autě se dá docela dobře marodit. Všechny následující zážitky z Korsiky tak píšu až doma. Tentokrát nejsou téměř žádné souřadnice GPS, protože veškeré síly jsem směřovala ke svému uzdravení a poznámky z cest jsem nezaznamenávala. Co tento den dělal Petr, Vašek a Petra? Oni tvrdí, že si to dokonale užili. Odpočívali, lehce se koupali (údajně zde na jihu byla voda v moři nejteplejší), stavěli hrady z písku, fotografovali. Možná, až si přečtou tento cestopis, doplní jej i o své vlastní postřehy.

Od taťky:

Ano, bylo to tak. Po dlouhé cestě (i po intenzivní práci v ČR před odjezdem, kdy si všichni zákazníci zřejmě myslí, že odjíždím na rok nebo se již nikdy nevrátím), jsem si musel odpočinout, tak jsem blbnul s dětmi na pláži a navštěvoval bar místního minikempu. Mámu jsem chodil kontrolovat, ale vždy budila dojem českého Honzy za pecí. Útroby fiatky jsem tedy vyhlásil morovou zónou, a tak jsme dovnitř lezli opravdu jen minimálně. I její peřina byla pojmenována „morová“ a do konce zájezdu s ní nikdo nechtěl mít nic společného – byla poctivě oddělována od ostatních (ta peřina – ne máma).

Neděle

3. 5. 2009 – třetí den na ostrově

Ráno je lehce pozitivnější. Antibiotika začínají zabírat, a tak opouštíme kemp. Já ces­tuji v lůžkové úpravě a rodina míří na prohlídku Bonifácia. Petr s dětmi absolvuje výletní cestu lodičkou, a pak následně prohlídku starého města. Vyjížďka loďkou trvá okolo 50 minut a směřuje podél útesů k mořským jeskyním a malým zátokám pod starým městem. Velkým zážitkem pro ně je jeskyně Grotte du Sdragonato i jeskyně „Napoleonův klobouk“ s malými krápníky. Dále prohlídka vede podél bílých útesů s janovskými domy, které stojí přímo na samém kraji útesů a vypadají, jako by je zde někdo zavěsil. Po projížďce loďkou se rodina vydává do úzkých uliček Horního města, na schodiště aragonského krále, na prohlídku kostelů a místního hřbitova.

Bonifacio

Bonifacio je nejmalebnější město Korsiky, které bylo založeno toskánským hrabětem Bonifaciem v roce 833. Jako první byla na bílých útesech, asi 80 m nad mořem postavena citadela, která tvoří již z dálky dominantu města. Stará část Bonifacia je opevněná zachovalými hradbami, které mají délku přes 3 km. Byly vystavěny mezi 11. a 13. stoletím Janovany.

Většina místních obyvatel v historickém centru města žije dodnes. Vévodí mu gotická věž kostela Église St-Dominique, který pochází z období gotiky, a přestože jeho interiér je velmi sporý, je považován za nejvíce ceněnou gotickou stavbu Korsiky. Další církevní stavbou v Bonifaciu je kostel Église-Ste-Marie-Majeur, ve kterém najdete římské sarkofágy z mramoru ze 3. století nebo Église-St-Erasme.

Během církevním slavností je jednou ze zastávek kaplička postavená nad mořem ze 16. století, s názvem Chapelle Saint-Roch. Nepřehlédnutelný je vysoký žulový monument, tyčící vy­soko nad přístavem v Bonifaciu, který tam byl umístěn roku 1932 jako památník padlých během první světové války. Monument je ale skutečně daleko starší, protože byl na Korsiku dovezen Římany již před 2000 lety.

Přístav, jako strategický bod, byl velmi dobře hlídaný dvěma strážními věžemi, a propracovaným obranným systémem, takže nebylo prakticky možné ho dobít. To si uvědomil i aragonský král Alfonzo V., který stál o Korsiku natolik, že podle jedné z legend vytesal do skály 187 schodů, aby se dostal do města z jihu. Toto pověstí opředené schodiště nese název Escalier du Roi d´Aragon's a je možné ho za poplatek navštívit.

Okolo Bonifacia je množství jeskyní a tunelů. Z již zmiňovaného schodiště je možné se dostat do malé jeskyně Puits Saint Bartholome, kde se při sestupu po 320 spirálovitých schodech dostanete k prameni pitné vody, který zde velmi silně vyvěrá. Také doporučujeme navštívit Dračí jeskyni, Grotte du Sdragonato, v jejímž stropě je nachází přirozený otvor, který má údajně tvar Korsiky. Atraktivity Bonifaicia včetně úžasných výhledů do okolí, historických památek a nezapomenutelnou atmosférou, jsou skutečně lákavé a téměř bezedné, o čemž svědčí i to, že bylo město zařazeno na seznam UNESCO.

Opouštíme Bonifacio a vydáváme se (již s mamkou) jihozápadně směrem k zálivu de Roccapina, k jehož třpytivě tyrkysovému moři a pláži je přístup po kamenité, značně vymleté cestě (odbočka z Asinaje). Nad pláží se tyčí skála Lion de Roccapina, která je velmi náročná na slézání.

Roccapina

Roccapina je přírodní rezervace, která leží na trase mezi Bonifaciem a Sartene. Poskytuje ideální prostředí pro milovníky romantiky a osamělých zákoutí, které dotváří čisté modré moře, které je ideální pro potápěče, různě tvarovaná skaliska a také rozmanité rostlinné a živo­čišné druhy.

Zdejší pláže jsou vhodné pro rodiny s dětmi, protože jsou z velmi jemného písku. Moře je mělké, a tudíž i teplé. Pokud si uděláte vycházku směrem na jih po pláži, dojdete ke skalní zoo

Nedivte se, pokud nikde na pláži nenajdete sprchy. Korsičané sprchování po mořské koupeli považují za skutečnou ohavnost, protože si ze sebe smýváte mořskou sůl, a tím se připravujete o její blahodárné účinky. Musíte tedy počkat, až z vás sůl opadá.

Odtud pak dále míříme směrem k městečku Sarténe – úhlednému a upravenějšímu než většina korsických měst s dochovaným středověkým jádrem, jež zůstalo ušetřeno jakýchkoli železobetonových stavebních zásahů. Právě zde probíhá festival jako v Rio – nádhera. Děvčatům to nesmírně sluší (pozn. taťky).

Sartene

Městečko Sartene, ležící ve vnitrozemí na západě ostrova, je známé především nejvýznamnějšími velikonočními oslavami na Korsice, které se nazývají Catenacciu. V centru staré části města, na náměstí Place Porta se nachází katedrála Ste-Mari. Pokud máte rádi prastarou historii, navštivte prehistorické muzeum, které obsahuje rozsáhlou sbírku z oblasti Cauria, známá nálezem megalitických staveb.

Historie Sartene je poznamenána také již zmíněnou vendetou, tedy krevní mstou, která zuřila mezi rodinnými klany od roku 1815 po 33 let. Poté byla oficiálním zákonem zrušena a prohlášena za nezákonnou.

Projíždíme rybářskou vesničkou Propriano a míříme k prehistorickému sídlišti Filitosa. Zde vystupuji na kratičkou procházku, ale síly zpět ještě nejsou. Návštěva tohoto místa je velmi působivá, neb své kouzlo má podvečer, zapadající slunce vytvářející nádhernou hru světel a stínů a po celém areálu se line podmanivá pra­věká hudba.

Filitosa

Toto nejslavnější centrum prehistorických staveb na Korsice se nachází mezi Ajacciem a Sartene, a bylo objeveno v roce 1810. Smutné bohužel je, že tato studnice prastaré historie sloužila až do roku 1946 jako zdroj kamenů a stavebního materiálu, a práce na záchranu a zachování této oblasti započaly až po druhé světové válce.

Historie Filitosy je stará asi 8000 let. Nejstarší památky jsou z období 6. tisíciletí př.n.l., tedy z mladší doby kamenné. Nejpočetnější nálezy se poté datují do doby železné, do období 4. tisíciletí př.n.l.. Nejmladší nálezy pocházejí z doby bronzové, a to z 1600 až 1500 př.n.l., ze které se dochovaly vysoké kamenné sochy a chrámy. Návštěva této oblasti pro vás bude tajemnou procházkou do minulosti, na které můžete díky tomu, že není přesně znám účel těchto staveb, popustit uzdu své fantazii.

Původně jsme chtěli ve Filitise přespat, ale rozmysleli jsme si to a vydali jsme se hledat kemp. Krásná oblast se rozprostírá v okolí Porto Pollo, ale protože ještě není sezóna, mají zde zavřeno. Vracíme se zpět k Filitose a téměř za tmy se ubytováváme ve skoro liduprázdném kempu v blízkosti Cappiciollo. Nachází se ve svahu, není vhodný pro větší auta, ani přívěsy.

Pondělí

4. 5. 2009 – čtvrtý den na ostrově

Ráno se opět probouzíme do sluncem prozářeného dne a vydáváme se po vedlejších, ne příliš kvalitních cestách (D 155, D355, D 55, D 302) do hlavního města Ajaccia. Cesta je úzká, samá díra, ale výhledy do okolní krajiny jsou úchvatné. V Ajacciu parkujeme v blízkosti centra a nedaleko přístavu na neplaceném parkovišti a vydá­váme se na okružní procházku městem.

Ajaccio

Dnešní hlavní město Korsiky se nachází v oblasti barevných oblázkových pláží, lemova­ných žulovými bizardními skalisky. Je to oblast moderních turistických středisek, ideálních pro vodní sporty a dovolenou u moře.

Ajaccio bylo založeno Řeky již roku 564 př.n.l., ale až do roku 1811 nenabývalo většího významu. Jeho rozkvět přišel až potom, co se stalo hlavním městem Korsiky. Nyní je Ajaccio důležitým přístavem, kde se realizuje nejen hojný obchodní, ale také cestovní ruch. Je zde patrný silný vliv korsického rodáka Napoleona Bonaparta, který má své sochy a různé pamětihodnosti rozseté po celém městě. Nejstarší Napoleonovu sochu z roku 1850 můžeme vidět na náměstí Place Foch, kde dominuje velké kašně s několika vodotrysky a je vyobrazen ve společnosti čtyř lvů.

Maison Bonaparte - dům , kde se Bonaparte narodil stojí na place Letizia, kousek od zá­padní strany rue Bonaparte, ale přestože zaplatíte drahé vstupné, příliš z něho neuvidíte. Můžete místo toho navštívit katedrálu, která se datuje do 16. století, a které vévodí barokní oltář – dar od Napoleonovy sestry Elisy. V případě, že budete chtít jít po dalších stopách historie Napoleona Bonaparta, doporučujeme navštívit Chapelle Impériale, kde se nachází hrobka rodiny Bonapartů.

Dominantou města je strážní věž Tour de la Parata, která vás zaujme nejenom tvarem, který připomíná dvacetimetrovou šachovou figurku, ale také tím, že do ní nevede žádný vchod. Nejedná se však o architektonický omyl. Otvor do věže se nachází ve výšce asi 9 metrů, kam se příslušníci stráže šplhali po provazovém žebříku.

Zajímavým dobrodružstvím je výlet na čtyři tzv. Krvavé ostrovy (Iles Sanguinaires), které se nacházejí za mysem, a které bývaly obývány piráty a jinými psanci. Každý z ostrovů je opatřen různými kapličkami a majáky. Navzdory své pohnuté minulosti jsou ostrovy vyhle­dávanou potápěčskou destinací, kterou si oblíbili taktéž surfaři a jachtaři.

Ajaccio má hojný počet oblázkových pláží, které mohou turisté využívat poměrně dlouhou dobu v roce. Sluneční svit sem totiž dopadá 3000 hodin v roce, a i v zimě je teplota velmi příjemná, a málokdy klesne pod 14 ° C. To ale není překážkou k tomu, abyste odtud nemohli pozorovat zasněžené vrcholky okolních hor, které vytvoří s průzračným mořem, plážemi a okolní bujnou vegetací tu správnou atmosféru.

Ajaccio opouštíme po D 81 a naším cílem je pláž d Arone, kde kousek za vyhlášenou rybí restaurací Casabianca zdarma kempujeme. Cestou sem se nám poprvé začínají otvírat ty pravé korsické přírodní poklady. Nacházíme se na severozápadě ostrova, kterému dominují vysoké hory a hluboká údolí vytvořená kdysi lávou z masivu Cinto. Pokroucené skalnaté útvary si dodnes uchovaly charakteristickou katak­lyzmatickou formu. Nejpřitažlivějším místem v této oblasti je Calanche de Piana, oblast západně od Porta - obrovská masa rudě zbarvených vrcholů, soutěsek a údolí.

Úterý

5. 5. 2009 – pátý den na ostrově

Počasí je opět jako na objednávku. Po snídani popojíždíme jen malý kousek – k po­čátečnímu bodu pěší stezky ke Capo Rosso. Petra a děti čeká první trek na růžový vrchol hory, kterému domiluje janovská strážní věž nabízející krásné panoramatické výhledy do okolí. Já díky své angíně si tuto nádheru musím odpustit. Vychutnávám si ji ale po návratu rodiny díky fotografiím Petra i Vaška. Další naše putování vede přes malebnou vesnici Piana, oblast Calanche směrem do Porta.

Piana

O této malé vesničce se zmíníme z toho důvodu, že se může pochlubit přízviskem „nejkrásnější vesnice Francie“. Je to malebná obec, která vás svým uspořádáním a výhledy na okolní skály v Calanche, horské hřebeny a divokou přírodu jistě velmi zaujme. Z vesnice je možné vyjít také na vrchol Capo Rosso, nebo se můžete vydat k plážím Arone. Vesnička je poměrně živá, v okolí kostela se shlukují místní, takže budete svědky jejich každodenního nerušeného života nebo toho, jak se věnují oblíbené francouzské zábavě, hře pétanque.

Calanche

Organizací UNESCO chráněná oblast Calanche je pojmenována podle slova, které v korsičtině znamená zátoka nebo záliv. Calanche – to jsou oranžové a růžové skály a útesy padající do moře, které eroze zformovala do nejroztodivnějších tvarů při­pomínajících zvířecí i lidské postavy. Calanche patří k nejoblíbenějším turistickým místům Korsiky, a tak uzoučká silnice vedoucí z Piany do Porta v létě připomíná jednolitou kolonu všech možných dopravních prostředků bránících si tuto nádheru užít v plné míře. Díky předtermínu jsme této hrůzy byli ušetřeni a projížděli jsme téměř liduprázdnými skalami.

Z Porta míříme do vnitrozemí do vesničky Ota. Zde se do skalnatého hřebene proře­zává údolí říčky Spelunci, které od mořského pobřeží až k průsmyku Col de Vergio pokrývají husté lesy laricijských borovic. Nejvelkolepější částí údolí je soutěska Spe­lunca táhnoucí se v délce 2 km mezi vesnicemi Ota a Évisa. Z Oty se tedy Petr a Va­šek vydávají po starobylé mulí stezce kolem elegantního janovského mostu a křišťá­lových říčních tůní do horského letoviska Evisy. Já a Petra tvoříme doprovodné vo­zidlo a do Évisy přijíždíme autem.

Nocujeme v kempu v horách za Évisou. (N 42,25060° E 8,81615°)

Středa

6. 5. 2009 – šestý den na ostrově

Okolní lesy jsou tak nádherné, že neodoláme a ráno si vyjedeme do známého korsického horského sedla Col de Vergio.

Col de Verghio

Toto 1477 m vysoké horské sedlo patří k jedním z nejvýše položených míst na Korsice. Oplývá tudíž znamenitým výhledem na okolní krajinu a pokud je dobrá viditelnost, je možné dohlédnout na skály obklopující Porto nebo na horského velikána Monte Rotondo. Dominantou Col de Verghia je mohutná žulová socha v nadživotní velikosti. V zimě se zde můžete věnovat zimním radovánkám včetně sjezdového lyžování.

Ze sedla sjíždíme zpět dolů k moři a naším cílem je tentokrát Porto.

Porto

Porto je pro turisty zajímavé tím, že jeho pláže jsou velmi rozmanitých barev. Způsobují to různě barevné oblázky, které dávají plážím jejich specifický ráz. Porto je vyhledávaným turistickým střediskem, protože nabízí průzračné moře, krajinu s bujnou vegetací a spoustu možností pro vodní i společenské vyžití.

Vesnice Porto v nejvýchodnějším cípu zálivu Golfe de Porto se stala střediskem turistického ruchu této oblasti, a tak zde narazíte na celou řadu hotelů, restaurací a kempů. Ale protože je vesnice obklopena příkrými horskými srázy zabraňujícími nadměrné zastavěnosti, turisté si odtud odvážejí opravdu nezapomenutelné vzpo­mínky na okolní dramatickou krajinu. Protože pravá turistická sezóna má do svého začátku ještě daleko, panuje zde příjemný klid. Procházíme si malé městečko a neodoláme ani posezení na téměř liduprázdné oblázkové pláži. Kocháme se nádherným pohledem na starou janovskou strážní věž se čtvercovým půdorysem ze 16. století, která byla vybudována na výběžku žulové skály v místě, kde do moře ústí řeka. Je odtud překrásný výhled na okolní krajinu a divokou přírodu.

Přestože je moře poměrně studené, děti neodolají a dovádějí v nádherných vlnách. Po návratu k autu nás čeká nemilé překvapení v podobě úředního papírku ve francouzštině, kterému vůbec nerozumíme. Až za několik dnů po návratu do Čech nám paní Šaušová text překládá a my se dovídáme, že šlo jen o upozornění na nevhodné parkování. Hurá!

Severozápadně od Porta se táhne nádherná pobřežní silnice D 81. U Osani necháváme auto a vydáváme se do malé vesničky Girolata, která je se zbytkem ostrova propojena jen starou mulí stezkou a díky tomu si zachovala téměř snovou krásu podtrženou blízkostí moře a rudých skal. Ve vesničce žije pouhých 15 starousedlíků a sestává se z maličké pláže, několika domků a strážní janovské věže. Po většinu roku zde panuje ospalá atmosféra. Ta je narušena jen dobou prázdnin, kdy do vesničky míří výletní lodě a po mulí stezce se vydávají davy turistů. Toho jsme opět ušetřeni a zažíváme překrásný podvečer orámovaný zápa­dem slunce. Cesta tam i zpět nám trvala asi tři hodiny, nejprve vedla směrem dolů až k moři na malou pláž, pak opět stoupala do kopce, kde překonala vrchol a konečně se začala svažovat k malému rybářskému ráji – ke Girolatě.

K autu se vracíme až okolo deváté hodiny a dnes poprvé nespíme v kempu, ale volně na jednom z odpočívadel silnice D 81. Společnost nám dělají pouze krávy, které se zde volně pasou.

Čtvrtek

7. 5. 2009 – sedmý den na ostrově

Odlehlá vesnice Galéria, která leží uprostřed rudých skal a eukaliptů je dalším z našich cílů. Poprvé byla osídlena již v 6. století před naším letopočtem a početné vykopávky pomohly archeologům určit toto místo jako starověké město Kalaris, které bylo v antických dobách klíčovým přístavem. Dnes se jedná se oblíbené přímořské letovisko a jachtařské středisko. Pro karavanisty v době naší návštěvy zde bylo bezplatné stání. (N 42,41668° E 8, 65726°)

Dále objíždíme ostrov a míříme na sever do Calvi.

Calvi

Základy města Calvi položili Janované již ve 13. století, kdy se z něho stal velmi důležitý přístav. V tomto období byla také vystavěna velká citadela, která se stala dominantou města. Městu Calvi je přisuzováno místo narození slavného mořeplavce Kryštofa Kolumba, ale ačkoli o tom nikdo z místních lidí nepochybuje, dějiny v tomhle ohledu za jedno nejsou a za možné Kolumbovo rodiště pokládají i Janov.

Svár mezi oběma městy se táhne již více než 500 let, a díky nešťastnému požáru, který postihl Calvi v roce 1481, zmizela v plamenech také matrika a sní i důležité důkazy. Historicky je Calvi poměrně bohaté. Vrylo se do paměti i další slavnou osobností, kterou byl britský admirál Nelson. V námořní bitvě zde totiž přišel o oko.

Ve své době bylo Calvi významným centrem obchodu zejména se Španělskem a africkými státy, dnes je oblíbeným turistickým letoviskem zejména italských návštěvníků.

Církevní památky si zde můžete také prohlédnout. Zaujme vás jistě jak kostel Église Saint-Jean-Baptiste, tak i Église Sainte-Marie-Majeure, na jehož místě stávala kaple ze 4. století, a kde se dnes díky dobré akustice pořádají koncerty. Sehnat v Calvi ubytování nebudete mít problém, a najít si místo na pláži také ne. Pláže Calvi jsou písečné a dlouhé okolo 5 km. Ideálním výletem pro vás bude plavba výletní lodí do Scandola a Girolata, dvou přírodních rezervací.

Calvi představuje malebné městečko orámované vysokými horami, jejichž vrcholky pokrývá sníh. Do města jsme opět zvolili jako přístupovou cestu jednu z vedlejších, ale na panoramatické výhledy bohatých silniček, a nelitovali jsme. Nepřekonatelný výhled na město se nabízí od kaple Chapelle de Notre-Dame-de-la-Serra, která se rozkládá vysoko na skále nad zálivem. V samotném městě parkujeme v jeho novější zástavbě a do pevnosti se vypravujeme pěšky. Jádro pevnosti tvoří palác Caserne Sampiero, který dnes slouží pro vojenské účely a veřejnosti je tak uzavřen. Uvnitř hradeb se domy tísní podél křivolakých uliček s kočičími hlavami, které ústí na miniaturní náměstíčko piazza d´Armes. Atmosféra uvnitř je úžasná, protože všude na nás dýchá historie oproštěná od davů turistů.

Z Calvi se vydáváme do Algajoly, kterou tvoří jediná ulice táhnoucí se od pláže Aregno-Plage k místní citadele. Zde na náměstíčku usedáme pod vzrostlé palmy a pochutnáváme si na mořské rybičce. Hned vedle restaurace je škola a hluk ze školního dvora mi připomíná, že je obyčejný pracovní den. Jen my si užíváme předčasné dovolené. Než centrum města opustíme, fotím se u dveří školy (pozn. taťky – maminka je totiž paní učitelka a jaksi zřejmě již …..strádala). Je nádherné počasí, naše kroky proto vedou na pláž. Zde usedáme do lehátek a relaxujeme.

Vystačíme si s pohledy na moře a děti se stavbami v písku, protože voda je studená. V pozdním odpoledni pak přejíždíme do vnitrozemí směrem ke Corte. Zde opravdu jen lehce nahlédneme do Vallée de la Resonica, údolí se shlukem žulových skalisek obklopených hustými laricijskými borovicemi na jehož dně protéká průzračně zelená bystřina.

Pokračujeme dále. Silnici několikrát křižuje železnice Micheline. Na úpatí hory Monte Rotondo narážíme na stavbu, která nese rukopis slavného Gustava Eiffela. Ten je architektem slavného mostu Pont de Veccio. Dnes zde navíc stojí ještě jeden – nový, silniční, který překlenuje 222 m širokou soutěsku ve výšce 137,5 m. Máme štěstí, protože při fotografování staré historické krásky na nás z nového mostu volá jeden nadšený německý vláčkař, ať neodcházíme, protože za 10 minut jede vlak. A taky že jo. Máme ho na fotkách, paráda! Jsme kousek před cílem dnešní cesty. Dojíždíme do průsmyku Col de Vizzavona, kde trávíme opět noc ve volném stání.

Pátek

8. 5. 2009 – osmý den na ostrově

Náš pobyt se začíná blížit ke svému konci. Ráno po snídani se ze sedla Col de Vizzavona (N 42,11198° E 9,11281°) vydáváme na náš další trek. Procházíme nádherným smíšeným lesem buků a laricijských borovic – Forêt de Vizzavona – , který patří k nejoblíbenějším oblastem pěších turistů na Korsice. Mnozí sem míří, aby zdolali horu Monte d´Oro, ale jsou zde i podstatně jednodušší trasy. Necelých 15 minut od parkoviště se tyčí zřícenina janovské Fort de Vizzavona, odkud se otvírá krásné panorama na okolní vrcholy. Odtud pak pokračujeme k vodopádům Cascade des Anglais. Řeka Agnone zde vytváří sérii smaragdově zelených jezírek a vodo­pádů, které vytvářejí krásnou atmosféru. Nedá nám to, šplháme se kolem říčky vzhůru a kocháme se tou krásou. Cestou zpět narážíme na pověstnou cestu GR 20, která nedá spát našemu tátovi, a kousek se po ni vracíme (pozn.taťky – jednou je sem dostanu! 11-ti denní trek přeci musí zvládnout!). Trasa GR 20 vede nejdramatičtější horskou krajinou Korsiky, táhne se v délce dvou set kilometrů z Calenzany (12 km od Calvi) ke Conce (22 km od Porta-Vecchia) a je nejnáročnější turistickou stezkou na celé Korsice. Pouze třetina všech turistů, kteří se na ni vydají, dokončí všech 16 etap, které je možné zdolat, v rozmezí 10 až 12 dnů. Každoročně musí vrtulníky zachraňovat několik turistů, kteří se zranili nebo zabloudili. Zdárně docházíme k autu a odjíždíme. Naším dalším cílem je největší vodopád na Korsice. Projíždíme vesnicí Bocognano a míříme k vodopádu Cascade du Voile de la Mariée (N 42,06512° E 9,04778°), kde řeka Gravona spadá z úctyhodné výše 150 metrů v sérii působivých vodních kaskád.

Cascades des Anglais a Col de Vizzavona

Sice vnitrozemské, ale velmi navštěvované Anglické kaskády jsou velmi oblíbeným turistickým cílem. Horské hřebeny a neporušená příroda lákaly zejména anglické aristokraty již na přelomu 19. století. V této době byla jejich touha vystavět si svá honosná sídla na tak romantickém místě vyslyšena, kdy byly horské vrcholky Vizzavony zpřístupněny železnicí, a tím páde i turistům.

Turisté velmi rádi navštěvují divokou horskou řeku Agnone, na níž se nacházejí četné vodo­pády, vany a tůně, v délce asi 5 km, které proud řeky postupem času vymlel. Atmosféru vám doladí borovicový porost, který řeku lemuje a poskytuje příjemný klid a stín jako stvořený pro vycházky nebo pikniky v přírodě.

Col de Vizzavona, nejznámější horské sedlo Korsiky, tyčící se do výše 1163 m.n.m., bývalo velmi oblíbenou turistickou lokalitou právě proto, že bývalo sídlem anglické vyšší vrstvy a jejich luxusní sídla přitahovaly pozornost široké veřejnosti. Krize ve třicátých letech ale odstartovala postupnou ztrátu na významu, a za poslední léta došlo k patrnému chátrání nejenom sídel, ale celé oblasti včetně restaurací a ubytovacích zařízeních.

V současnosti jsou ale podnikána opatření vedoucí k opětovnému zvýšení atraktivity daného místa a řada hotelů byla restaurována. Okolí horského sedla je velmi pěkné a plné všelijaké zvěře. Můžete se vydat na vrchol Monte d´Oro nebo k již zmíněným Anglickým kaskádám. Také vás zaujmou nekonečné břehy řeky Gavony a vesnička Bocognano, v jejíž blízkosti se nachází nejdelší korsický vodopád Cascade du Voile de la Mariée, a také