Astronomické léto již skončilo, počasí tomu však zatím nenasvědčovalo.

Prodloužili jsme si léto v Chorvatsku.

Astronomické léto již skončilo, počasí tomu však zatím nenasvědčovalo. Tak kam se vydat, devět dní volna před námi, chuť cestovat silná, bydlík vždy připraven… Zvažovali jsme maďarské termály, ještě jsme tam nebyli (máme se stydět, snad všichni tam již byli), ale ve středu bude v naší vlasti státní svátek, tak bude v lázních asi dost plno. Přemýšleli jsme i o Karlových Varech, ale tam byl výjezd jen na víkend, Jižní Čechy, nebo snad někam jinam? Těžké rozhodování. Letní dovolenou na severu Evropy jsme trávili v chladu a dešti, tak pojedeme na jih. Vloni se nám líbilo v kempu Zelená Laguna na Istrii, kousek pod Porečí, víme do čeho jdeme, tak jedeme!

Pátek utíkal strašně pomalu, konec pracovní doby ne a ne nastat. Konečně, vše je připraveno, vyrážíme. Stmívá se brzy, cesta ale i tak utíká rychle, ještě na území Rakouska stavíme na odpočívadle k odpočinku. V sobotu dopoledne jsme na místě, doufáme, že se nám podaří zabydlet co nejblíže u moře. Díky pozdnímu termínu se nám to daří. Jsme přesně tam, kde jsme si přáli být. Výhled přímo na moře a pláž, jen v povzdálí pár malých ostrůvků. Do jednoho z nich, večer co večer zapadalo zářící slunce, vytvářející krásnou kulisu, na kterou se každý večer scházejí podívat ostatní rekreanti s fotoaparáty ve svých rukách.

Ráno nemusím vstávat příliš brzy, svítá poměrně pozdě, tak si mohu poležet a ranní fotografování začíná až okolo sedmé. Máme s sebou i kola, nedaleko od Poreče je jeskyně Baredine, tak se pojedeme podívat. Slunce stoupá rychle vzhůru, stejně tak teplota vzduchu. Před desátou jsme na místě, prohlížíme si okolí jeskyně a pak ve skupině čtyř lidí, my a jeden mladý manželský pár, sestupujeme dolů. Jeskyně není veliká, asi za třičtvrtě hodiny jsme opět na povrchu. Krápníková výzdoba byla krásná, v podzemí žije jeden vzácný druh mloka, zcela bílý bez pigmentace a bez očí. Žije v naprosté tmě a údajně se dožívá asi sta let. Vracíme se přes Poreč, jedeme s kopce, tak to pěkně frčí. Teploměr již ukazuje 32°Celsia, tak se ve městě moc nezdržujeme a míříme do kempu a šup do moře. Pa rá da, voda teplá a osvěžující, ani se nám z ní nechce. Irena má své místo pro opalování hned u vody, já jsem raději ve stínu stromu, nebo našeho předstanu.

Při procházce kempem zjišťujeme, že zde je jen zlomek rekreantů, než je kapacita kempu. Téměř všichni jsou právě v blízkosti mořské pláže, je zde krásný pohled na mořskou hladinu, končící až za obzorem a kterou brázdí množství plavidel, jachet, motorových člunů i rybářských kocábek. Nádherný je zde pohled na zapadající slunce.

Další výlet podnikáme na kolech do Novigradu. Je po sezoně, město je poloprázdné v restauracích spousta volných míst, nikde žádná tlačenice, dokonce ani žádní naháněči turistů na lodní výpravy. Město se nám sice líbí, ale je čas k návratu a již se opět těšíme na mořskou koupel.

Čas se naplnil a tak po šesti dnech začínáme balit. I poslední večer opět grilujeme, ráno otáčíme karavan, zapřaháme a vyrážíme. Slovinskou dálniční známku máme jen do pátku, cestou se chceme zastavit na hradě u Postojné. Sjíždíme z dálnice a asi po čtrnácti kilometrech jsme na místě. Predjamský hrad je zasazen do skalní stěny přímo do jeskyně. Před ním je nevelké parkoviště, jsme dlouzí, stojíme tedy na místě pro autobusy. K hradu je to kousek a ani se nemusí nikam do kopce. Přístup je parádní, po zakoupení lístků nás vpustili do hradu samotné s českým tištěným průvodcem. Hrad byl na čas jen náš, návštěvníci z autobusů byly asi v jeskyních, které jsou hluboko pod hradem. Návštěva tohoto hradu je zážitek, vřele doporučujeme.

Vracíme se zpět, ale stavíme ještě na rozlehlém parkovišti u jeskyní Postojnská Jama. První místo, kde je spousta lidí, ani si nechceme představit, jak tu musí být narváno v plné sezoně! I přes vysokou cenu za vstupenky jdeme na věc. S davem hostů snad z celého světa, jdeme na nástupiště nádraží v podzemí. Je tu dlouhý vláček s otevřenými vagony jen pro sezení, usedáme a za chvilku se vlak rozjíždí do díry, kde se musíme k sobě tulit, jinak bychom si snad urazili hlavu o stěny tunelu. Jedeme asi dva kilometry tunelem a jeskyněmi , až přijíždíme do velké jeskyně, vystupujeme a dav se dělí na skupiny podle jazyků, kterému rozumí. Asi kilometr, jeskyně jsou opravdu impozantní, však jsou v provozu již více jak sto let, krápníková výzdoba je parádní. V hloubi jeskyně je dokonce veliký prodejní a výstavní stánek, toalety a další nádraží, kde opět usedáme do již připravených vláčků a asi po dalších dvou kilometrech jsme u východu z podzemí. Tam na nás čekají fotografie, které byly pořízeny v průběhu prohlídky. Je to fabrika na peníze, v sezoně tu za den projde na 14 000 lidí!!! Stálo to však za to, krásná podívaná.

Opustili jsme Slovinsko, spíme před Vídní a za ranního rozbřesku parkujeme u hotelu Hilton. Po snídani ve vlastním hotelu vyrážíme opět na kolech dobít toto město. Kolikrát jsme Vídní již projížděli, ale od roku 1990 jsme tu vlastně teprve podruhé. Strávili jsme zde téměř celou sobotu i s návštěvou zámku a zábavného parku v Prátru. Je krásné, teplé počasí a to přilákalo spoustu turistů. Ještě večer přejíždíme české hranice a ve Znojmě trávíme poslední noc naší dovolené s ranní procházkou liduprázdným městem. Všude mají zavřeno i katakomby v podzemí. No nic, usedáme do auta a ač neradi, míříme k domovu.

Znáte to zajisté také, když se vám někde líbí, utíká to velice rychle. I naše dovolená skončila, jsme ale plni dojmů a zážitků, načerpali jsme snad i dost energie a sluníčka do podzimní nepohody, která zajisté přijde. Jsme opravdu velice rádi, že jsme se rozhodli právě pro Chorvatsko, opět nás nezklamalo…

Přátelé, mějte se moc krásně a pokud jste naši cestu zde popsanou dočetli až sem, snad vás i zaujala a poskytla námět pro vaše cestování pro příští sezonu.

Z Liberce zdraví Zdeněk a Irena.  

PS: fotodokumentace z cesty je již ve fotogalerii