Poláci jsou totiž velice přátelští a pohodoví lidé. A kempování na divoko mi někdy připadalo,jako zdejší tradice, síť kempů je zde mnohem větší než u nás.

Letos jsme se rozhodli trávit dovolenou a chvíle volna v kalendářním roce 2011,jinak než bylo zvykem předchozí léta. Odmítli jsme variantu nic nedělání a válení se u moře v Chorvatsku,Řecku nebo podobných lokalitách a zvolili sousední Polsko, které je námi karavanisty trochu opomíjené.Touha poznat něco nového a přinést informace,které snad ocení i ostatní při svých toulkách, byla veliká.

Sami pocházíme z příhraničí a sousední Polsko máme,co bychom kamenem dohodili. Cestujeme s obytným autem a bereme vždy s sebou jízdní kola. Začalo to vše pěkným a hlavně přátelským setkáním členů C24 s polskými kolegy z Camper Teamu u Mazurských jezer, od kterých jsme se snažili získat, co nejvíce informací o jejich krásné a velké zemi.
Hlavně nás zajímalo,kam jezdí a jak tráví své dny volna a samozřejmě také, jaké aktivity doporučují, v které oblasti.

Od Mazurských jezer pokračovala naše cesta za poznáním směrem k Baltskému moři do města Leba. Po cestě jsme navštívili mnoho zajímavých míst a setkali se ve většině případech s ochotou poradit a pomoci, v jakékoli situaci. Poláci jsou totiž velice přátelští a pohodoví lidé. A kempování na divoko mi někdy připadalo,jako zdejší tradice, síť kempů je zde mnohem větší než u nás. Ale abych se vrátil ke článku.Rádi poznáváme zajímavosti navštívené lokality, a to hlavně ze sedla jízdích kol, které nám umožňuje dostat se dál do okolí a zároveň udělat i něco pro své zdraví.

 
Další výjezd k našim sousedům byl tedy naplánován do oblasti Soliňského jezera, skoro na Ukrajinskou hranici. V této části země jsme navštívili třeba město Sanok,kde je největší skanzen v Polsku, půjčili si kajak a sjeli řeku San.Každopádně stojí za to, navštívit i samotné centrum města. Obec Cisna nebo Majdan vám nabízí možnost projet se lesní úzkokolejnou železnicí a mnoho jiných aktivit, včetně rybaření ve zdejších řekách. Návštěva smažalni ryb je také gurmánským zážitkem, jako třeba v obci Terka, která je zdejší vyhlášenou restaurací v dalekém okolí. Samozřejmě, abych nezapoměl zmínit samotné Soliňské jezero s možností vyhlídkové plavby lodí a třeba i zapůjčení plachetnice nebo jiného plavidla. Bohužel zde není dovoleno brázdit jezero motorovým člunem, protože se nacházíte v chráněné oblasti.

Projdete se po hrázi a můžete utrácet v mnoha prodejních stáncích se suvenýry nebo si odpočinout v některé z hospůdek nebo pizzerií, kterých je tady jako máku a kde vám načepují třeba pivo s malinovkou nebo ochutnáte zubrovku a k jídlu si dáte smaženou rybu,kterou tady umí připravit. Prostě rekreační oblast, která je hojně navštěvována polskými turisty a je to tady znát snad na každém kroku.  Neodolali jsme také možnosti návštěvy samotné Ukrajiny a zaplatili si jednodenní výlet do Lwowa. Tyto a jiné výlety tady nabízí mnoho zdejších cestovních agentur a určitě stojí za to jejich služeb využít. Příprava na všechny tyto naše výjezdy je dnes skoro nutností a rád čerpám z internetu,kde je dostatek informací a v klidu domova si udělám představu,

co bychom chtěli vlastně vidět a navštívit.Tato strategie mi šetří čas a naladí mě na danou notu. Improvizujeme pak až na místě, dle dalších získaných informací a počasí, které nám však tentokrát vždy přálo.

A jak se říká,do třetice všeho dobrého jsme se rozhodli vypsat na C24 výjezd do Bieszczad, oblasti, kterou jsme jen projeli při cestě domů a zdrželi se tady jen dva dny. Přihlásilo se šest posádek a všichni vyrazili na dalekou cestu za poznáním těchto hor a krásné nezničené přírody. Jelikož jsme měli pocit podělit se o naše zážitky s ostatními a ukázat všem zájemcům nová místa, která ještě nebylo čas poznat, zvolili jsme tuto variantu a rezervovali místa v soukromém kempu Górna Wetlinka u wetliny.Naplánovány byly trasy po zdejších turistických stezkách a okolí. Počasí nám opět přálo po celou dobu pobytu a umocnilo zážitky nás všech, kteří jsme nelenili a využili možnost projít se po zdejších hřebenech, Zajímavá,ale náročná byla například stezka podél ukrajinské hranice na trojrozmezí,horu Kremeniec ( Kremenaros ), kde se protínají polská, slovenská a ukrajinská hranice. Dále jsme vyšlápli na nejvyšší horu Bieszczad Tarnici a navštívili i nejvýše položenou chatu Puchatku, která byla vidět i z našeho kempu.

Polsko nás nadchlo natolik,že určitě budeme v budoucnosti rádi tuto zemi opakovaně navštěvovat,protože přeje karavaningu a umí člověka nabít energií. Kdo má rád aktivní odpočinek a poznávání nových míst,o kterých snad jen uvažoval,ale nebyl přesvědčen,jestli radši nezvolí variantu ověřeného a vyzkoušeného, je jednoznačně Polsko správnou volbou.