V Rheinfeldenu ještě kupujeme naftu, už jsme byli na doraz, nabral jsem 49 litrů za 70 €. Cesta do Francie přes Basilej vyšla perfektně , do Basileje jsme přijeli po německé dálnici a hned na prvním sjezdu ve Švýcarsku jsme sjeli jednoduše do Francie přímo na cestu 419 směr Altkirch, Belfort. Cesta ubíhala dobře, ale francouzské silnice jsou o poznání horší, velmi se podobají našim, takže se v autě často všecko třáslo.

V sobotu 2. června vyrážíme. Vstali jsme brzo, v 7,00 bychom už chtěli sedět v autě. Večer předtím jsme již budku postavili před dům, abychom se příliš nezdržovali. V 7,30 již opravdu vyjíždíme, nejprve se ještě zastavíme v pekárně pro chleba a pak jedeme směr Praha. V Hradci Králové první zastávka na benzince- kafe a čokoláda, obojí nic moc. Pak směr Praha. Dálnice Hradec – Praha už kus před Prahou silně připomíná D1 kolem Vyškova, zkrátka tankodrom. Klidný průjezd Prahou na plzeňskou dálnici, V Plzni odbočujeme na Klatovy a kolem 16 hodiny jsme v kempu Železná Ruda. Malý kemp, hned u hlavní cesty( prudká odbočka na louku doprava), ale pěkně vybavený,stály tam akorát jeden přívěs s německou rodinou a obytné auto s pražskou značkou.

Po částečném vybalení jsme se vydali do Rudy na večeři. Železná Ruda vypadá děsně. Všechny obchody a tržnice patří Vietnamcům, všude nápisy Alkohol, Zigaretten, spousta baráků zavřených a chátrajících. Na radu místních jsme ale našli dobrou hospodu Laky vedle prodejny Sparr. Super jídlo za dobrou cenu, já si dal svíčkovou ( 8 knedlíků a obrovský talíř), Vlasta pečené kuře ( celá čtvrtka), nacpali jsme se.

V noci Vlasta žaludeční problémy, celá večeře šla ven, asi to kuře nebylo nic moc.

Celkem jsme ujeli Jeseník – Železná Ruda 420 km, průměrná spotřeba 8,1 l/100 km nakoupili 34 litry nafty, za kemp jsme platili 340 Kč

Neděle 3. června

Čeká nás etapa přes Německo. Vyjíždíme v 9,30 a jedeme dle itineráře směr Mnichov. Jede se fajn, akorát před Mnichovem nás asi na 20 minut zdržela Stau. Počasí nic moc, cvilku slunko, chvilku zataženo, chvilku prší, chvilku ne, ale cesta ubíhá. U Bodamského jezera odbočujeme z dálnice a jedeme po severní německé straně jezera na západ. Ve švýcarském Schaffhausenu musíme odbočit na německý Neuhausen, odbočka z dálnice je přímo v tunelu, tak jsme ji samozřejmě přejeli a jeli směr Curych. Průšvih, samozřejmě nemáme švýcarsku dálniční známku ( po dálnici jsme jeli ve městě asi 500 m). Ale na štěstí ještě ve městě byla odbočka z dálnice, vyjeji jsme ven, a hned se vrátilido protisměru. Odbočku na Neuhausen v tunelu jsme již neminuli a brzo jsme byli zpátky v Německu. Ještě hodina jízdy a jsme v Kempu Hochrheim v Kadelburgu u Rýna. Sotva stihneme postavit budku a stříšku před ní, začne pršet a prší skoro celou noc.

Celkem jsme ujeli Železná Ruda – Kadelburg 532 km, průměrná spotřeba opět 8,1 l/100 km, naftu jsme nekupovali.

Pondělí 4.června

Odpočinkový den, celou noc silně pršelo, ráno trochu přestalo ale přeháňky se vracely co chvíli. Asi kolem poledne jsme se rozhodli na pěší výlet, šli jsme po bočních cestičkách směr Waldshut, v Ettikonu jsme narazili na turistickou stazku těsně kolem Rýna, po ní jsme přišli až do kempu, ušli jsme asi 12- 15 km, ani jednou jsme nezmokli. Tak jsme něco pojedli, sedli na kola a jeli proti proudu Rýna do Reinheimu, tam přes most do Švýcarska městečku Zurzach. A zase kolem Rýna po proudu až do Koblence, znovu přes most do Německa – město Waldshut a po příjemné cyklostezce do kempu, Celkem 22 km, měl jsem sebou navigaci, cesta je uložena na Holuxu v počítači

Úterý 5. června

Ráno neprší, je pěkně, ale 11 stupňů, balíme a v 10,10 sedáme do auta směr Francie. V kempu jsme zaplatili necelých 40 € za dvě noci, cena, jak jsem počítal. V Rheinfeldenu ještě kupujeme naftu, už jsme byli na doraz, nabral jsem 49 litrů za 70 €. Cesta do Francie přes Basilej vyšla perfektně , do Basileje jsme přijeli po německé dálnici a hned na prvním sjezdu ve Švýcarsku jsme sjeli jednoduše do Francie přímo na cestu 419 směr Altkirch, Belfort. Cesta ubíhala dobře, ale francouzské silnice jsou o poznání horší, velmi se podobají našim, takže se v autě často všecko třáslo. Za Belfortem .jsem zjistil, že se nám uvolňuje zadní držák na kola, tak jsem raději moje kolo sundal a nacpal do budky.

Nejhorší bylo přejet přes Besancon, je to velké město, na křižovatkách žádná čísla silnic, směrovky podivné, naštěsí se nám podařilo vyjet přesně ve směru, který jsme měli naplánovaný – silnice D 683.

Pak už to ujíždělo dobře, před Lons-de Saunierem jsem nasadili navigaci, ta nás přivedla bez problému do kempu.

Celkem jsem ujeli 329 km až do kempu La Marjorie.

Středa 6. června

Odpočinkový den, opět v noci začalo pršet, teplota kolem 11 stupňů ráno, opět déšť, tak zase jdeme pěšky do města. Lons-le-Saunier je dosti velký, staré centrum, ale nic moc na prohlížení. Koupili jsme si bagetu a kus chleba a šli zpátky do kempu. Něco jsme pojedli a sedli na kola po okolí. Nic moc pro cyklisty. Boční silničky jsou dosti do kopce, ty hlavnější jsou plné aut. Tak jsme projeli pár vinařských vesniček, turisti tam asi moc nepřijdou a vrátili se do kempu. Ráno se sbalíme a pojedeme dál, tady nic moc k vidění není.

Za dvě noci v kempu jsme zaplatili 33 €.

Čtvrtek 7.června

Ráno prší, snidáme v budce a čekáme, zda bude líp. Kolem 10 trochu přestává pršet, tak jsme začli balit, nežb zase začne lít. Stihli jsme to rychle a ve 11 už sedíme v autě směr jih. Pršet přestalo, ale foukal pořád silný vítr do protisměru. Dosti problémů bylo v Bourg – en Bresse, najít ten správný výjezd bylo o život, ve městě totiž na křižovtkách vůbec nemají označení čísel silnic, většinou ani města, místní to asi znají a pro ostatní jsou přeci dálnice! Nakonec jsme tu správnou D 1083 našli a frčíme k Lyonu.

Průjezd Lyonem perfektní, jeli jsme větší část po dálnici, kde není mýto ( na mapě se to pozná, že číslice, udávající vzdálenost jsou modré, kde je mýto, jsou čísla červená).

Městečko St. Valliers je moc pěkné, kemp leží přímo u Rhóny, večer bylo příjemně, na kole jsme si projeli město, našli nákupní středisko a koupili něco k jídlu. V noci bylo velmi teplo, tak jsem musel otevřít okno, abychom se nezalkli. Velká změna proti dřívějšku, ještě jme neměli v noci tepleji, než nějakých 10 -11 stupňů.

Celkem jsme ujeli do St. Valliers 175 km ve strašném protivětru, spotřeba 8,5 litrů/100 km, hrůza.

Pátek 8. června

V noci jako už pořád začalo pršet a nepřestalo ani ráno. Snídali jsme v budce a přemýšleji , co dál. Místo pěkné, i zajímavá cyklostezka kolem Rhóny, ale to počasí. Kolem 11 přestalo pršet, rychle balíme a sedáme do auta . .

Bohužel jsme ale nezajistili boční okno, které bylo v noci otevřené. Asi po 100 km na nás mávali lidi, co nás předjížděli, tak jsme zastavili a hele, okno bylo pěkně rozbité, asi v té rychlosti pěkně mávalo na lidi kolem. Tak jsem to trochu zalepil a frčeli jsme dál. V Remoulins jsme odbočili na Avignon do kempu Domazan. Strašný kemp, všude špína, kemp v lese, jako u cikánů, bydleli tam jenom Francouzi ve starých pomačkaných autech a karavanech, tak jsme se otočili a jeli do Vallabréguyes opět na břehu Rhóny. Moc pěkný kemp, většinou Holanďané, Němci, semtam Francouz. Postavili jsme budku za pěkného počasí, šli se projít do městečka a v 10 hodin jsme to zabalili a šli spát. Venku teplo, hvězdy, zkrátka pohoda.

Za kemp St. Valliers jsme zaplatili 12,50 €, ujeli jsme 246 km, celkem tedy z Jeseníku až do Provence to bylo 1702 km.

Stručné shrnutí cesty přes Francii .

Podle průvodce se všude nachází spousta zajímavých míst k vidění, ale kolem naší trasy toho moc nebylo. Pokud bychom do Provence jeli znovu, snažili bychom se celou Francii projet s minimálním počtem přespání, ale na okreskách, po kterých jsme jeli, 300 km zabere dost času. Dálnicím jsme se vyhýbali, jsou placené a my stejně nemůžeme jet více, než osmdesátkou.

Sobota 9. června

Ráno krásné provensálské počasí, tak po snídani sedáme na kolo jedeme na Avignon. Moc pěkné město, něco jsme prošli, pak sedli na turistický vláček za 7,50 € na osobu, abychom projeli s výkladem to, co jsme předtím prošli! Ale stálo to za to. Na zpáteční cestě jsme se zastavili na skleničku vína v malém městečku Aramon, právě tam končila Ralley veteránů, tak jsme si prohlídli pěkná stará auta. Ve Vallabregues jsme ještě chtěli na neděli koupit něco na snídani, bylo tam plno aut a lidí, hudba hlasitě hrála, tak jsme se šli podívat a navštívili jsme býčí zápasy !! Nebylo to klasické – toreador s mečem, ale v aréně běhalo pár mladíků a jeden zuřivý býk, který je chtěl nabrat. Hoši vždycky přeskočili takový bytelný dřevěný mantinel kolem arény a před býkem se schovali. Párkrát ale býk přeskočil i mantinel, tak hoši museli až mezi diváky. Moc zajímavé.

Samozřejmě jsme pak už nic nekoupili, všude bylo zavřeno.( Druhý den jsem se v průvodci dočetl, že v Provenci už dávno klasické býčí zápasy neprovozují !!)

Cesta do Avignonu a zpět je na Holuxu v počítači, celkem jsme ujeli něco přes 60 km.

Neděle 10.června

Ráno opět pěkně, teplota kolem 20 stupňů, posnídáme ovesné vločky ( chleba došel) s jogurtem a kolem 10 opět sedáme na kola směr Tarascon. Hned po výjezdu z kempu jsme však ve vesnici narazili na veliký bleší trh, celé njáměstí bylo plné všelijakých volovin. Strávili jsme tam asi hodinu, nakonec jsme koupili malou skleničku na slivovici.

Tarascon je město veliké asi jako Jeseník, na břehu Rhóny je ale obrovský hrad, naproti veliký kostel, historie je tady vidět. Staré město s úzkými uličkami je velmi podobné ostatním městům v Provenci, jedeme tedy dál směr Saint Rémy de Provence. Před městem zahneme do kopců vpravo, jedeme na Les Baux de Provence. Výškový rozdíl asi 230 metrů, vzdálenost asi 7 km, některá místa ale pěkně strmá, muselo se jet na nejlehčí převod. Ale stálo to za to. Krásné okolí, moc pěkná vesnice na kopci, rozhled na všechny strany. Dolů jsme se rozhodli jet po hlavní silnici na Sain Rémy, udělali jsme obrovskou chybu. Sjezd z kopce tak 2,5 km, jinak opět do kopce, museli jsme

vyšlapat zase 5 km do výšky přes 200 m ( náš kemp je 15 m nad mořem !) a pak zase do města na výšku cca 30 m nad mořem. Z města Saint Rémy to bylo do Tarasconu po frekventované silnici asi 14 km, pak do kempu ještě 6 km. Celkem jsme ujeli 65 km, je to v počítači na Holuxu.

Pondělí 11. června

Ráno jako obvykle slunečno,krásně. Dopoledne využijeme na malé praní a drobnou opravu budky.Už nějakou dobu se mi zdálo, že postel( spaní) začíná nějak podezřele vrzat. Poněvadž vlastně spíme na sklopeném stole, bylo to dosti divné. Tak jsem rozházel všechny matrace, zvedl stůl a zjistil, že pravá boční plastová lišta, na které leží sklopený stůl, je na konci naprasklá (já totiž ležím na pravé straně a jsem o hodně těžší, než Michelle). Už to asi bylo prasklé dlouho, ale ted se to projevilo více. Tak jsem na konec lišty přišrouboval malou plastovou zarážku, kterou jsem našel v nářadí, a postel je konečně zase v pořádku. Ale po návratu nesmím zapomenout to opravit pořádněji.

Kolem poledne sedáme na kola a jedeme navštívit město Arles. Vyjíždíme opět přes Tarascon a hledáme boční silničku bez velkého provozu, vedoucí takřka rovnoběžně s hlavní silnicí ( našli jsme si ji na mapě). Po několika pokusech jsme na té správné silnici a uháníme do Arles.

Samotné město je opravdu krásné. Stará římská aréna ( koloseum) stojí za prohlídku ( vstupné 5€ na osobu), podobně římské divadlo, ale i celé město.

Zpáteční cestu jsme zvolili boční silničkou přes Fontvielle, viděli jsme zbytky římského akvaduktu, starý kamenný větrný mlýn a hlavně krásnou provensálskou krajinu. Kousek před kempem jsme ještě posbírali pár spadaných meruněk v obrovském sadu, byly vynikající.

Po šesté hodině jsme již byli doma, celkem jsme ujeli 62 km, celkem v pohodě, na některých silnicích nás ale dost zlobila spousta aut, člověk opravdu nechápe, proč ti lidi pořád jezdí sem a tam.

Úterý 12. června

Dnes jsme se rozhodli navštívit Pont du Gard, starou římskou památku. Vyjeli jsme kolem 10. hodiny směr Avignon silnice D81, po 10 km jsme přejeli přes most na druhou stranu Rhńydo Aramonu, pak Théziers, St. Pierre, Remoulins. Při výjezdu z Remoulins směr Pon du Gard Vlasta píchla, tak jsme zastavili a já chtěl vyměnit duši, oba na kole vozíme rezrvní. Problém ale byl, že tu rezervní vozíme každý tak 5 až 6 let, takže když jem namontoval rezervní gumu od Vlasty, tak nešla napumpovat. Vytáhl jsem duši ze svého kola, namontoval a taky to nešlo. Tak jsem si pomyslel, že mám asi špatnou pumpu. Vlasta zastavila dva francouzské cyklisty, ti vytáhli pumpu, a zase to nešlo. Pak jsem se teprve znouvu podíval na ty duše a obě náhradní byly prodřené až hrůza. Poděkovali jsme francouzům, a konečně jsem zalepil tu píchlou duši, namontoval a jeli jsme dál.

Pont du Gard je opravdu krásné místo, bohužel na zpáteční cestě se mi vypnul Holux, takže záznam trasy není. Celkem jsme ujeli asi 65 km.

Středa 13. června

Udělali jsme si volno, čistím a mažu kola, válíme se v kempu a plánujeme co dál. Celý den jsme strávili povalováním a různou prací v kempu

Čtvrtek 14. června

Ráno balíme, zaplatím v kempu, 6 dní za necelých 100€, srazili nám přes 20€ za kempingovou kartu !!

Sedáme do auta a jedeme směr Luberon, kemp Maubec. Po 56 km jsme v kempu Municipal Maubec, moc pěkný kemp, takže uvidíme, jak se nám tady bude líbit.

Pátek 15. června

Spalo se výborně, vstali jsme jako obvykle v 8,00, po hygieně jsem zašel do recepce, kde na nás čekal objednaný chleba ( oni tomu říkají chleba, ale vypadá jako bageta, chutná jako bageta, akorát je to trochu větší bageta).

Po snídani tak kolem desáté vyrážíme na velký okruh Luberonským údolím. Celá cesta je na Holuxu, tak jenom krátce- Maubec – Oppédé- Ménerbes- Lacoste- Bonnieux – všechno stará kamenná městečka. Z Bonnieux jedeme do sedla Luberonu, kde odbočujeme doprava na hřebenovku Massiv des Cédres – cedrovým lesem. První třetina děsné stoupání va slunku ( na teploměru na kole bylo 32 stupňů, pak pěkná hřebenovka – úzká asfaltka v krásném lese mírně nahoru a dolů asi 15 km. Na křižovatce u Bastionu du Pradon jsme se rozhodli odbočit z cesty na turistickou značku dolů do údolí přes Oppéde. A to byl děs. Cestička uzounká, plná kamení, sem tam na kameni skoro smytá červená barva – to je značení !!!, neskutečný padák přes skály a štěrk, tři kilomety jsme vedli a nesli kola a překonali výškový rozdíl takřka 600 metrů. Už jsme toho měli plné kecky, tak jsme v Oppéde zastavili na náměstí, sedli do hospody a dali si po skleničce perfektního růžového vína, dobrota, však taky to stálo 7€ !

Před osmou jsme byli doma v kempu, něco jsme uvařili a snědli, po desáte jsme padli do postelí a nevěděli o sobě.

Cesta to byla asi 45 km výškový rozdíl 600 m nahoru, 600 dolů, průměrná teplota 28 – 30 stupňů.

Sobota 16. června

Ráno děsné horko, rozhodli jsme doplnit zásoby ( v neděli jsou otevřeny poze velké markety a tady v Maubecu je pouze pekař, ten neděli světí. Tak jsme sedli do auta, v Coustellet jsme něco nakoupili v marketu ( skotská whisky sedmička 9€, růžové víno 3€, toaletní papír, něco k jídlu, celkem něco přes 30€. Dál pokračujeme na Apt, kde je velký trh. Lidí plno, aut ještě víc, s velkým štěstím jsme našli místo na parkovišti poblíž tržiště, pak jsme ovšem zjistili, že celé centrum starého Aptu je jedno velké tržiště. Něco jsme koupili, spoustu toho viděli a šup do auta, jedeme do Colorada. To není v Americe, ale u Luberonu. Krásné červené skály, něco mezi pískovcem a ještě měkčím kamenem, nevím, co to je, možná něco s bauxitem?

Kolem 16. jsme už znovu v kempu, na teploměru ve stínu je 29 stupňů, tak si dáme pivo, rum, a sedíme a klábosíme.

Neděle 17. června

Odpočinkový den je za námi, dnes navštívíme Gordes a další místa.Ráno pěkné horko, ale nějak to vydržíme. Vyjíždíme na Robion, pak překročíme silnici D900 ( strašný provoz!)a jedeme na Cabriéres de Avignon. Pěkné městečko, dál jedeme neznačenou stezkou směr východ na Village de Borries. To jsou kamenné chýše, některé velmi staré, ale v některých se snad bydlelo ještě začátkem minulého století.

Horko se stupňuje, jedeme do kopce do města Gordes, děsné horko, na teploměru na kole se mi ukazuje čtyřicítka.V Gordes jsme se rozhodli ještě navštívit městečko Roussilon. Jedeme po D2, dosti velký provoz, tak odbočujeme doprava na městečko Goult. Horko k nevydržení, ani vánek, jenom slunko. Asi po 9 km jsme po strašných závěrečných serpentinách v Roussillonu, uvaření, upečení. Doplňuju vody z kohoutku v městských hradbách, snad je to pitná!! Celý Roussillon je červený ( stěny domů i střechy), pak zjistíme proč. Hned vedle města jsou červené skály, království okru! Není to běžný kámen, je to měkké, zkrátka barvivo okr. Teď už vím, co bylo v Coloradu, stejné červené skaliska.

Na zpáteční cestě do kempu jsme na pokraji Goultu narazili na krásnou novou cyklostezku hned vedle frekventované D900, jeli jsme po ní asi 8 km, pak odbočili na Oppéde, Robion a do kempu, celkem jsme ve vražedném vedru ujeli 65 km, domů jsme dojeli před 8 hodinou.

Celkový dojem : byli jsme rádi, že jsme dojeli do kempu, špinaví, zpocení, takže pivo bylo jako balzám.

Pondělí 18. června

Ráno opět horko k zalknutí. Tak v klidu posnídáme, vyčistil jsem a namazal kola, poseděli jsme a v 30 stupńovém vedru jsme kolem 15 hodiny vyrazili směr Cavaillon. Našli jsme zajímavou cyklostezku, která nás sice vedla nahoru a dolů po dosti děsných kopečkách, ale viděli jsme všechny zajímavosti, které byly po cestě, například letní divadlo v Rubionu, koho by to napadlo! Samotný Cavaillon nic moc, je to dosti špinavé město s malým historickým středem, zkrátka moc jsme tam toho neviděli. Jediný rozdíl je v tom, že jak jsem už dříve psal, každé staré městečko v Provenci je na nejvyšším kopci. Tak Cavaillon, asi proto, že to je větší město, leží u řeky celkem v rovině. Tak frčíme zpátky do kempu, a po šesté už sedíme u budky, horko pořád děsné. Zato večeře byla výborná, vepřové stejky, které si vezeme až z Česka, jsem ugriloval, bylo to vynikající!

Za dnešek jsme ujeli asi 25 km, ale v děsném horku.

Úterý 19. června

Ráno to vypadá, že bude pršet, trochu se zatáhlo. Je to náš poslední den v tomto kempu, jdu zaplatit a za 5 nocí jsem zaplatil 75,50€, to je 15,10€/noc. Přitom kemp výborný.

Před polednem už jsme sbalení a vyrážíme směr Chateneuf du Pape. Po cestě jestě v Coustelletu nakoupíme pár lahví vína pro přátele a rodinu, předpokládám, že v Chateneuf bude dosti draho.

Po 14 hodině už jsme v kempu, trochu nám pomohl Liška s navigací, ale asi bychom trefili i bez něj, tady jsou kempy skoro vždy velmi dobře značené, takže je nemůžeš minout.

Recepce jako obvykle zavřená, tak vjedeme do kempu, vybereme místo a postavíme budku. Najednou se objevil nějaký chlapík na kole, že je správce a že jsme u něj nebyli, když jsem mu řekl, že recepce byla zavřená, tak opáčil, že vedle je hospoda a že byl tam. Tak jsme se zasmáli a já slíbil, že až otevře recepci po 16 hodině, že se u něj zahlásím, což jsem samozřejmě provedl.

Po 16 hodině jsme sedli na kolo a jeli se podívat na město. Je to pěkné, maličké a asi žije hlavně z turistů a slavného jména vína.

V hospodě na křižovatce jsme si dali po skleničce červeného, pokecali s nějakým Španělem, který jel dlouhou trasu nevím až kam na kole, se mnou mluvil anglicky, Vlastě odpovídal německy, se servírkou se bavil francouzsky.

Vrátili jsme se do kempu a plánujeme , co zítra.

Středa 20 června

Dnes jsme se rozhodli navštívit město Isle sur Sorgue a Fontaine Vaucluse. Vše je na Holuxu, tak jenom krátce. Z kempu jsme vyjeli na Chateauneuf du Pape, pak na Bedarries, Entraigues Althen des Paluds jsme minuli zprava, Velleron, Isle sur Sorgue a konečně Fontaine de Vaucluse. Tam pramení řeka Gordes přímo ze skály , kousek pod skalou už je to pořádná řeka s krásnou průzračnou vodou.

Zpět jsme jeli skoro stejnou cestou, akorát trochu rychleji, při cestě tam jsme párkrát bloudili, značení francouzkých ulic je pouze pro auta, když přijedeš do města nějakou boční uličkou, což byl vždy náš případ, tak najít cestu ven je hóódně těžké, uvnitř města mají frantcíci totiž ukazatele akorát tak na radnici, sportoviště, hřbitov a podobně.

Ale po osmé hodině večer jsme už byli doma v kempu, v nohách celkem 86 km, sice většinou po rovině, ale pořád ve vedru 30 a více!!!

Čtvrtek 21 června

Po včerejšku jsme si dnes vybrali odpočinkovou trasu. Do městečka Caderousse, pak Orange a zpět do kempu.

Hned ráno se nám nechtělo jet do kopce až skoro do středu Chateneuf, tak jsme pod kopcem zahnuli po asfaltce vlevo v domnění, že se musí napojit na tu naši hlavní cestu. Ale opak byl pravdou. Sjeli jsme skoro až k Rhóně, tam se cesta zase zatočila prudce zpět do kopce a my jsem dojeli po 3 km zase k Chateneuf, konečně na tu správnou cestu.

Zbytek cesty proběhl bez problémů, vše je na Holuxu, akorát z Orange jsme nečekaně jeli až do Chateneuf du Pape takřka pořád do kopce. Protože jsme v Orange něco málo nakoupili, měl jsem bágl na zádech těžší o pěkných pár kilo a těch 6 km do kopce mi teda dalo zabrat. Tak jsme si dali v městečku nad kempem v hospůdce po skleničce růžového vína a s novou silou pak jeli z kopce až do kempu, na posledním kruhovém objezdu Vlastu málem srazilo auto, nikdo nečekal, že by tam mohlo něco jet tak Vlasta vrazila do kruháče jako do normální křižovatky a projela jej prakticky v protisměru..

Dnes jsme najeli pohodových 36 km, zase ale v děsném vedru.

Zítra se sbalíme a jedeme na sever, dovolená se nám pomalu krátí.

Pátek 22. června

Ráno se budíme nevyspáni, byla to děsná noc, přepadli nás mravenci. Když jsme večer vlezli do budky na spaní, postele se přímo hemžily mravenci. Tak jsme to všechno vymetli v domnění, že budeme mít pokoj. Venku horko 28 stupňů v 11 hodin večer, v budce o pár stupňů více, moc se spát nedalo. Asi po půjhodině převalování mám pocit, že po mě něco leze. Rozsvítím a přes postele opět přímo procesí mravenců, sice strašně malinkých, asi by mě moc nepokousali, ale spát se s nimi nedá! Znovu všechno vymetáme a já se jdu s baterkou podívat ven, kydy ty potvory lezou. A ejhle, na jednom bočním lanku, které drží sluneční stříšku, lezou mravenci jako provazolezci na plachtu, přes ni na střechu budky, pak dolů do prostoru, kde je voda a plynová láhev, a nějakou malou dírkou, možná kolem elektriky, či vody už jsou vevnitř. Okamžitě jsem lanko sundal z kolíku( bylo mravenci celé obalené a přivázal jej do pořádné výšky na vedlejší strom. Lanko a cestičky mravenců po budce jsem pak postříkal repelentem.

Po pořádném odhmyzení vnitřku budky jsme pak kolem druhé usnuli, i když horko bylo stále nevídané ( jak bude v Provenci uprostřed července, či srpna?). Mravenci už dali pokoj.

Tak po takové noci nevyspalí snídáme a balíme se na další cestu. Zaplatil jsem za pobyt v kempu ( 48€ za tři noci) a po desáté hodině vyrážíme směr sever údolím Rhóny. Dolů na jih jsme před pár týdny jeli po pravém břehu, teď se vracíme po levém. Musím říct, že cesta na levém břehu je podstatně příjemnější, méně osad, kvalitnější silnice, zkrátka do Provence vždy po levém břehu řeky!

Přes Lyon jsme projeli celkem dobře, ve Vienne jsme najeli na dálnici, má neplacený úsek až nad Lyon, takže brzy odpoledne jsme už na místě v pěkném kempu města Villars les Dombes.Tachometr ukazuje 2175 km, domů to máme ještě pěkně daleko.

V obchodě kousek od kempu jsme si koupili láhev dobré whisky ( ta předešlá se rychle vypařila) a do postele jdeme s vírou, že mravenci zůstali v Provenci( to se to rýmuje !).

Sobota 23. června

Dnes jsme se rozhodli navštívit městečko Pérouges, o kterém se píše ve všech průvodcích, má to být takový středověký skanzen. Vyjeli jsme kolem jedenácté, tam je to asi 20 km, takže pohoda. Jedeme převážně krajinou mírné stoupání, mírné klesání, není nijak horko, tak si to užíváme. Kousek za Villars narážíme v jedné vesnici na krásnou hospodu Modrá bicykletta, je to historická tříkolka, něco jako rikša s řidičem vzadu. Máme to na fotkách, na zpáteční cestě se tam hodláme zastavit na sklenku vína.

Pérouges je opravdu fantastické, nasekal jsem tam spoustu fotek, je to opravdu kamenné městečko, jako by patřilo někam do doby mušketýrů. Zrovna se tam chystala nějaká velká slavnost, všude plno stánků, rytířů v dobovém oblečení a do toho dokonce svatba, pěkná nevěsta je taky zvěčněna v mém foťáku.

Zpátky podobná cesta, těšili jsme se na vínko u bicykletty, ale když jsme přijeli blíž, nevěřili jsme vlastním očím. Malá vesnička, hospoda taky, ale s velkou zahradou, všude kolem plno aut a v hospodě nejméně 100 francouzů na sobotním obědě. Tak jsme to vzdali a jeli domů, někde ve Villars si tu sklenku určitě dáme, a taky že jo.

Celkem jsme na kole ujeli nějakých 38 km, mám to v Holuxu.

Neděle 24. června

Ráno sbalíme, zaplatíme za 2 noci v kempu 36€ a jedeme na sever. Vše se celkem dařilo, větší města jsme projížděli bez problémů, akorát před Besanconem, kde je průjezd fakt dosti obtížný, jsem se rozhodl vytáhnout navigaci, ať nám Liška pomůže. Měj jsem sice promyšlenou trasu, jak přes Besancon projet, ale řekl jsem si, že to bude s Liškou určitě jednodušší. Véliká chybáá! Napře dšl všecko dobře, pak ale Liška zavelel vlevo, ( můj původní plán byl vpravo), projeli jsme tunel pod pevností a místo na sever nás Liška táhnul někam na jihovýchod. Po pár podivných odbočkách a průjezdech se navigace ozvala- asi jsem se splet, tak jsem to zkusil podle světových stran zase na sever a Liška se po nějaké době ozval, že teda asi jedeme dobře. Celkem nás to stálo možná 1o km v plném městském provozu neskutečnými uličkami, ale nakone jsme se vyhrabali na tu správnou D 683.

Belfort bez navigace pak byl už hračkou, před Belfortem jsme najeli na dálnici bez mýta( pozná se to podle modrých čísel- kilometrů, když jsou červená, tam se platí mýto), za Belfortem jsem z dálnice odbočili na straou známou D83 ( dříve D683)a kolem čtvrté jsme v kempu Lachapelle sur Rougemont. Pěkný malý kemp u jezera, většinou obsazený trvalými návštěvníky ( spousta karavanů vypadala spíše jako rodinné domky se zahrádkou, plotem, venkovním krbem a podobně.

Majitelka kempu ale příjemná paní, dalo se s ní domluvit bez problémů německy, poradila nám, že si můžem i večer koupit bagetu v restauraci u jezera, což jsme taky udělali a na večeři byla smažená vajíčka s dobrou bagetou.

Večer se zatáhlo a začalo pršet a pršelo až do rána.

Na tachometru jsem našel číslo 2480 km, to znamená, že jsme ujeli dalších 305 km směr domov.

Pondělí 25. června

Ráno prší, jdu opět do restaurace pro bagetu na snídani, ale už na bráně kempu mi manžel recepční říká, že v pondělí je hospoda zavřená, ale ať počkám čtvrthodinku, že šéfová bagetu sežene. Nevím, jak a kde to udělala, ale fakt asi za 10 minut přichází šéfová s ještě teplou bagetou!! To by se unás asi nikdy neudálo.

Tak se nasnídáme a kolem 11 ( jako obvykle) vyrážíme. Mulhouse projedeme opět po neplacené dálnici a pře polednem už jsme v Německu. Ve Freiburgu odbočíme z dálnice a jedeme krásnou kopcovitou krajinou na východ domů. Problémy žádné ( Liška je zavřený v krabici), a tak po páté hodině už jsme v kempu Bad Voerishofen asi 80 km před Mnichovem. Na tachometru je 2845 km, dnes jsme tedy ujeli 365 km.

Tak jsme si k večeři ugrilovali pár pěkných kousků masa , k tomu vytáhli dobré francouzské růžové a těšíme se, co bude zítra. To ještě domů nepojedeme, máme odpočinkový den ( těžko říct, zda odpočinkový, když to bude zase nějaká „dobrá cyklotůra“).

Úterý 26. června

Dobře jsme se vyspali, je teplo, kolem desáté už je na teploměru přes 25, na nějakou velkou vyjížďku se nám moc nechce, tak si jedeme prohlédnout město. Nejprve zamíříme na opačnou stranu, podjedeme dálnici a chceme si prohlédnout zábavní park s neskutečnou horskou dráhou, které jsme si všimli, když jsme přijížděli od Memmingenu.

Park jsme bez problémů našli, ale je to celé oplocené a u brány po nás chtějí vstupné asi 25€, tak to vzdáváme, na žádnou atrakci jsme nechtěli, jen se podívat zblízka. Jedeme tedy do města. Včera jsme na recepci kempu dostali kupu informačních materiálů včetně podrobné mapy města a okolí.

Jedeme po pěkné cyklostezce, míjíme novou budovu termálních lázní ( zvenčí to vypadá jako fabrika, ale uvnitř je to celkem pěkné), a jedeme do lázeňského parku. Po cestě se ještě stihneme podívat na městské koupaliště, je trochu bokem od města, ale obklopené krásnou přírodou, bazém padesátka, málo lidí, zkrátka pohoda. Jestli bude čas, tak se odpoledne zajedeme vykoupat.

Městečko samo je pěkné, ale všechno se točí kolem léčitele Kneipa, má tady pomník, obrovskou léčebnou budovu – Kneipeanium, samozřejmě hlavní ulice se taky jmenuje Kneipova. U divadla jsme si poslechli koncert maďarských hudebníků, prohlídli si ještě krásný kostel vedle bývalého kláštera( dnes je z kláštera hotel !), a jeli utahaní z chození po městě zpátky do kempu.

Je to naše poslední noc v cizině, tak si dáme trochu vínka a plánujeme, kde budeme spát už na české straně. Dohodli jsme se na Poděbradech, je to kousek za Prahou a odtamtud to máme domů už jenom něco přes 200 km.

Středa 27. června.

Dnes nám končí cestovní pojištění, tak šup zpátky do Česka. Ráno v pohodě sbalíme, a kupodivu něco před desátou už sedíme v autě směr Mnichov. Provoz na dálnici je klidný, dokonce i kolem Mnichova jsme projeli bez kolon a front, takže kolem 14 hodiny už jedeme přes Rozvadov na plzeňskou dálnici. Hned je cítit rozdíl, na německé, či francouzské dálnici se auto ani budka vůbec nehoupe, u nás to hned začne poskakovat, aspoň víme, že už jsme doma.

Prahou jsme projeli v klidu, ale jenom proto, že nás směrovky navedly na nový nesmyslný obchvat daleko od Prahy, aby nás asi po 50 km navedl zpět na Jižní spojku pár kilometrů před Černým mostem. Díky Praho !!

V Poděbradech míříme na kemp Jezero. Přijedeme ke koupališti a hospodě, a ptám se po kempu. Správce mi řekl, jó kemp, to tu už není, na internetu to sice ještě je, ale už to neplatí ! Moc pěkné přivítání ve vlasti. Tak nás poslal zpátky do Poděbrad, že prý slyšel, že někde u hospody Na střelnici nějaký kemp je.

Tak jedeme znova hledat kemp.Nakonec jsme našli hospodu U kempu, tady snad kemp bude. Jdu do hospody, že bychom rádi jednu noc v kempu přespali. Servírka chvilku počítala a pak po nás chtěla 400 Kč za noc a ještě 200 Kč jako zálohu na klíč, a to jsme ještě ani kemp neviděli. No nic, byli jsme utahaní, tak jsem zaplatil , dostal klíč a jeli jsme do kempu. Bylo to kousek, obrovská louka, na ní dva karavany, jeden Němec, druhý Holanďan. Zaparkovali jsme mezi ně a šli na večeři a české točené. Obojí bylo fajn a za slušný peníz, na rozdíl od kempu.

Čtvrtek 28.června

Ráno se probudíme sluníčkem až kolem deváté, pivo bylo opravdu moc dobré. Sednu na kolo a jedu do města pro české rohlíky ke snídani.

Po snídani sbalíme a kolem jedenácté jedeme směr Hradec Králové, Kostelec, Vamberk. Ve Vamberku ještě odbočím na Českou Třebovou, je tam dobrá firma, která opravuje plastová okna u karavanů. Dohodneme se na opravě a přes Svitavy a Mohelnici frčíme domů do Jeseníku.

Celkem jsme s karavanem ujeli 3651 km,žádný problém s autem ani karavanem, za celou cestu v cizině jsme neviděli policistu ani bouračku, akorát před Prahou na zpáteční cestě byly dvě auta v sobě.

Na kole jsme ujeli přes 800 km s jedním defektem.