Naše první delší cesta, byla plánovaná na 29.6 2012. Vzhledem k tomu, že mi dva dny předem schvátila viroza, bylo nutné posunout odjezd na neděli. Po nalodění a finálnímu uložení zásob na palubě a poslední kontrole všeho potřebného, jsme nabrali směr Plzeň, Rozvadov, Mnichov, Innsbruck a dále dolů na jih. Přes Bolzano, až do Venezie, kde má začít naše putování jihem.

Hodinu a půl po odjezdu místo první zastávky u Plzeňského kfc, kde jsem plánoval občerstvit děti a dotankovat, postáváme v koloně na desátém kilometru dálnice Praha-Plzeň. Před námi se převrátil kamion a zablokoval průjezd dálnicí a my jsme tu uvízli, společně s několikakilometrovou šnůrou aut s potícími se lidmi. Neni divu čidlo teploměru na sluníčku ukazuje 48° C. Naštěstí na palubě funguje klimatizace a ta nám dává pomoc zapomenout.
Vzhledem k situaci a dle zpráv s rádia je zřejmé, že dnes již do Itálie nedojedeme.
Jednou za patnáct, dvacet minut se kolona hne. Popojedeme, tak 100-200m a znova uvízneme v zácpě. Čas běží a pátá hodina, první slíbený termín, kdy jsme se měli rozjet k svým cílům, uplynula bez vidiny brzkého vysvobození. Uplynula další čtvrt hodina, slunce se schovalo za mraky a kolona se rozjela. Tentokrát definitivně.

Hodinu na to parkujeme u nákupního centra Černošice v Plzni. Poslední tankování, poslední večeře, ani jsme netušili, jak nám vyhládlo. Je osm večer, vyrážíme znova na cestu vítáni hromy a blesky sílící bouřky, která nás provází do setmění. Průjezd Německem jde hladce a o půlnoci táboříme v postranní uličce v Garmisch-Partenkirchen, nedaleko od hranic do Rakouska.
V 8.15 ráno hlásí počítač venkovní teplotu 13.2, celkem rozdíl oproti včerejšímu parnu. Rozhodl jsem se popojet a posnídat později. Za nedlouho sjíždíme do Innsbrucku. Znova prší, padají kroupy. Zastavili jsme jen u benzínky dotankovat,. Máme to tu rádi, hory, čistý vzduch, malebná krajina, jen je škoda, že poslední dobou pokaždé, když tudy projíždíme prší. Opouštíme Rakousko a na Italské straně se na nás směje sluníčko. Sjíždíme dolů do údolí a ve Vypitu kolem hradu Reifeistein najíždíme na dálnici, směr Venezia. Cesta probíhá v klidu, silnici lemují vinice a na kopcích z leva i z prava stojí hrady a zříceniny. Po pár kilometrech míjíme pevnost Val Pulsteria.

Před Valencií stavíme na odpočívadle na oběd a na vykonání nezbytného servisu. Po vylití odpadních vod na dálnici u benzínky, kde je občas servis součástí
pumpy, pokračujeme v cestě. Do Benátek přijíždíme před 17 hod. a teď již nás čeká asi 50 km zajet na okraj laguny do Punta Sabioni, kde máme na doporučení zkušeného cestovatele Jarda77, vyhlídnuté kotviště. Nedaleko od přístavu, odkud se chystáme doplout do centra historických Benátek. Je večer, dusno větráme všemi okny a chráníme se sítěmi na hmyz před vlezlými komáry. Saxána lexikon kouzel běží v televizi a nás pomalu ukolébává ke spánku.
Druhý den ráno po osmé vstáváme a balíme se na výlet do Benátek. Jedeme s přístavu Punta Sabbioni, který je asi 300m od našeho stpl. Společností Marco Polo, zpáteční lístek nás stojí 9,- na osobu.
Benátky určitě stojí za návštěvu, i když mi přijde, že je to návštěvu od návštěvy horší. Davy turistů, davy kapsářů a ucpaná lodní doprava na kanálech.

Sotva jsme opustili loď a přešli první most přes kanál, procházejíc přes dav lidí, měl jsem po rozpínaný všechny zipy na batohu. Musím uznat ze zručnost místních kapsářů je vysoká, pozor na ně!
Cenné věci tam nenosím a proviant, sušenky atd. neukradli. V Benátkách jsme strávili několik hodin a podařilo se nám vyhnout, posléze hlavním turistickým cestám a konečně si užili Benátky, takové jaké jsme je chtěli vidět. Krásné, klidné s romantickými zákoutími. Starší syn Dominik se ujal focení. Při návratu na náměstí Svatého Marka jsme navštívili katedrálu. Vstup je sice zdarma, ale nepustí vás tam ze zavazadlem, baťoh, taška atd. Dámy u vchodu dostanou na zakrytí ramen kus látky. Ve tři hodiny odplouváme zpět do přístavu Punta Sabbioni. Poslední snímky a hurá pryč z tohoto turistického mraveniště. Plavba trvá kolem 30 minut.
Vyrážíme do města Caraoke, letovisku vzdálenému asi 40 km. Parkujeme v ulici Via Bragadin, nedaleko městské pláže, vedle italské alkovny. Celý další den trávíme na pláži Je to klasická městská písečná pláž. Teplé kalné moře s táhlým vstupem do hlubší vody. Ideál pro rodiny s malými dětmi. Naši kluci mají 8 a 12 let, ale jsme náročnější a raději dáváme přednost třeba i studenější vodě, ale s dobrou viditelností. Někde kde si stačí nasadit šnorchl a hned se seznámit s místním podmořským životem. To tady není možné, viditelnost je nulová a barvou to spíše připomíná český rybník. Přesto tu strávíme příjemný den a na večer jsme si nasbírali mušle, které Pavla připravila na Bretaňský způsob.
Druhý den ráno místo opouštíme a vyrážíme směr Florencie. Následující dny trávíme jako pracovní a s Florencie se přesouváme do Milána.

9.7 se vracíme na naší cestu riviérou.
Parkujeme asi 70 km nad Genovou ve městečku Serravalle Scrivia, kde je velké parkoviště u nákupního centra. Část je vyhrazen pro obytné auta a je to zdarma na souřadnicích N 48.87 174°, E 2.35713°. Dobrá lokalita na přespání a nákupy, při cestě dolů na jih k italské nebo francouzské riviéře.
Je neděle, cesta do Genová vede malebnými horskými vesnicemi a utíká rychle. Asi po 15 km narážíme na ceduli maximální výška průjezdu 2,35 m, což by při našich třech metrech mohl být problém. Riskuji a jedu dál do Genový je to asi 40 km. Projíždíme hory a když sjíždíme s vrcholků do Janovského údolí narazíme na první wijaduk s výškou průjezdnosti 2.35 m . Jedná se o starou kamennou železniční stavbu, neboť cestu křižuje železnice. Průjezd má klenbu a ve skutečnosti je mnohem vyšší, dost na to abychom pohodlně projeli. Potkali jsme jich více, ale všechny byly vyšší než ten první. Za chvilku jsme v Genově a míříme dál s města na západ podél pobřeží. Za městem začínáme hledat místo na parkování, všichni jsme dostali chuť se vykoupat. Všude je plno aut a motorek, najít místo na parkování u pláže se zdá beznadějné. Nakonec nacházíme azyl v městečku Celle Ligure, do sedmi využíváme místní městskou pláž. To je jiné moře než na východním pobřeží. Voda je možná o stupeň či dva chladnější, ale výrazně čistší, je vidět na dno a my si to užíváme. Pláž je kombinovaná částečně oblázková a částečně písečná. Po osprchování vyrážíme dál. V Savoně je při hlavní cestě velké parkoviště pro kamiony, vidíme ze strany parkovat alkovny a tak se k nim přidáváme.
Po čase nás policisté vykazují s parkoviště pryč. S tím že je to jen pro kamiony. Tam kde stojíme sice nikomu nepřekážíme a kamion by se sem nevešel, ale nedá se nic dělat. Parkujeme v postranní uličce nedaleko od výjezdu s přístavu.

Ráno se přesouváme do městečka Bergeggi, kde v osm ráno není problém najít místo na parkování u pláže. Po snídani trávíme dopoledne koupáním na místní pláži. Všiml jsem si STPL kousíček od místa kde parkujeme. Jedná se o plac souběžný s hlavní silnicí vedoucí podél pobřeží. Cena za noc je 14,- eu. Z pláže utíkáme před poledním sluncem. Projíždíme šňůrou městeček a vesnic podél pobřeží, která jsou nalepená jedna za druhou. Jen občas vyjedeme ze zástavby do kopců podél všude přítomných skal. Na jednom takovém místě nacházíme odpočívadlo s pěkným výhledem na moře. Po obědě sjíždíme znova s kopců do města Andora. Parkování nacházíme poměrně snadno u řeky nedaleko městské písečné pláže. Trávíme u moře celé odpoledne a po osprchování vyrážíme dál. Znova ty samé letoviska, znova ty samé města, jen s jinými jmény. Vjíždíme do Impéria a odbočujeme dolů z hlavní třídy na vršku města k přístavu. Projíždíme kolem nádraží a asi po kilometru nacházíme odlehlé parkoviště hraničící s místním parkem E Pista Ciclo Pedonale postavený za peníze z Evropské unie. Park hraničí s pobřežím a na vybudovaných cestách se prohánějí cyklisti a kondičně běhají místní, nebo se jen tak procházejí. Parkujeme vedle natrvalo zaparkované obytky a nacházíme nedaleko kohoutek s vodou. Spíme dlouho a druhý den dopoledne doplňujeme vodu a po té opouštíme místo na N 51´24 48 E 6° 06 02
Vyrážíme dál směr Antibes, cestou se trochu zdržíme při průjezdu San Remo, je trochu větší než většina měst a na dopravě je to znát. Ve 14 hod. stavíme na parkovišti u řeky v městě Ventimiglia vedle kempu Roma bungalows. Po obědě nás silnice vede dál do kopců, projíždíme vesničku Latte a po chvíli sjíždíme s kopce do St. Ludovic, což je již na francouzské straně hranic. V Monte Carlu znova šplháme do kopců a na jednom odpočívadle parkujeme. Celé Monako máme jako na dlani a snadno poznáváme část trasy, kde se odehrávají závody formule 1.

Antibes pro nás není jenom naplánovaná zastávka na naší cestě napříč riviérou, ale mnohem víc. V minulosti pro nás vždy znamenalo základní tábořiště, odkud jsme podnikali výlety po okolí. Ke Verdunskému kaňonu o kterém se řiká, že je největší v Evropě a druhý na světě. Ke jezerům Lac de St. Cassien, k modrajícím se polím voňavé rozkvetlé levandule. Jejich kýčovitě modrou barvu na pozadí horských masivů se nám nikdy nepodařilo věrně zachytit v žádné fotografii. Stačí jen vyjet do kopců za Cannes a provans vás přivítá svými malebnými vesničkami. Většinou když jsme zde trávili dovolenou, neopomenuli jsme s dětmi navštívit místní delfinárium, Marineland.
Antibes se od většiny ostatních měst na riviéře liší dlouhou širokou oblázkovou pláží, prakticky bez zástavby. Pláž se táhne skoro od začátku města, kde stojí dominantní bytová zástavba ve tvaru kolosea, až ke staré pevnosti, což je několik kilometrů. Hraničí s hlavní silniční tepnou Avenue Robert Soleau a železniční tratí, za kterou teprve začíná klasická zástavba. Z nádraží lze za pár minut dojet do nedaleké Nice nebo do Cannes. Je tam rozlehlý park ze zbytky staré římské pevnosti. Trávíme zde několik dní. Přes den parkujeme na pláži, kde je snadný přístup ke sladké vodě a večer se přesouváme pár metrů za pevnost a pláž k přístavu.

Ve čtvrtek 12.7 se zvedá vítr a přináší sebou dosti velké vlny. Večer je naše místo v přístavu obsazené a tak se přesouváme o kousek dál do ulice Avenue Julec Grec. Hned z kraje je po pravé straně klidné celkem velké parkoviště. Pátek trávíme v Marinelandu. Oproti dřívějším návštěvám nám vše přijde skromnější.
V jedenáct hodin večer se s námi Marineland loučí a vlastně celé město ohňostrojem, Francouzi slaví republiku.
My se chystáme zítra znova na cesty. Parkujeme na parkovišti před Marinelandem, je tu STPL o kterým jsme nevěděli a ani neni v boardatlasu. Platí se tu od hodiny 1,-eu, ale neni v tom servis, ten se platí zvlášť.
V sobotu táboříme nedaleko za Cannes na parkovišti supermarketu V Mandelieu-La-Napoule, vedle ulice Avenue du Maréchal a Avenue De Frejus.
Stojí tu už čtyři obytky a do setmění přijíždí další. Trávíme tu celý den a dvě noci. V neděli při obědě nám dochází plyn. Je patnáctého a jsme přesně v půlce naší cesty. Trochu jsem se bál, zda nám dvě bomby budou stačit a to že bomba došla až dnes je vlastně dobrá zpráva. Druhá bomba by nám měla stačit. Přesto začínáme šetřit a ranní čaj a přílohy vaříme na malém přenosném vařiči. Plyn je třeba šetřit pro lednici. Přes den jsme zajeli do nedaleké vesničky Théoule, kde víme o velmi pěkné pláži Pradeyrole, již s dřívějších návštěv. Pláž je písečná se skalisky. Celá tato oblast, včetně kopce a pláže, je součástí přírodní rezervace de Aiguille. Jsou tu chobotnice, ryby a horské květy. Určitě je to jedna s pláží, kde není škoda obléci si neoprén, nebo aspoň šnorchl a prozkoumat pobřeží. V pondělí dopoledne ještě kontrola mailů na wifině, hostí nás místní Mcdonalds a po té vyrážíme po silnici DN7 směr Frejus Rafael. Jedná se o krásnou horskou trasu něco přes 20km a určitě stojí za to jí využít. Půvabné výhledy do údolí posetá divokou levandulí. Sjíždíme s kopců a po chvíli nás vítá cedule Frejus at Bazailes a po pár minut jsme ve Frejus. Již jsme v této oblasti byli, nedaleko od Hyéres, kde je nedaleko pobřeží ostrov Porguerolles. To je výletní místo i pro místní, zpáteční lístek na trajekt výjde přibližně na 40,-eu. Na ostrově jsou krásné pláže karibského typu s bílými písky, palmami a průzračnou teplou vodou. My známe pláž d´Argent a opravdu stojí za návštěvu. Ve Frejus jsme zastavili u Geánt-casina, který je u ulice Avenue Eugéne Joly. Je tu určené místo pro obytky a já se tím jen utvrzuji, že u velkých obchodních center bývá místním obyčejem parkovat.

Koupil jsem tu dětem neoprény. Nabízeli je po 27.50 dřív než jsem je odnesl ke kase všiml jsem si kompletu stejný neoprén šnorchl a brýle v tašce, zlevněné na 10.90. To jsou ty bláznivé slevy, které v tuto dobu v této oblasti známe.
Po obědě vyrážíme směr Bonne Terrasse. Využíváme informace s boardatlasu, měl by tam být oficiální STPL přímo u pláže za 7.5 . Jedeme po pobřeží lemující drobné pláže. U jedné stavíme a trávíme zde odpoledne. Dal jsem se do řeči s jedním černochem, trvale usazeným ve Francii. Pochází z Keni a zde tráví dovolenou. Sbíral oblázky s které různě brousí a vyrábí z nich různé korálky atd. Moře bylo studené, ještě se nestačilo prohřát po té co se zvedly vlny. Studené moře nás provází od Antibes. Neoprény přišly vhod.
Po koupání jedeme po silnici D559 přes Grimaud. Je tu STPL hned u hlavní cesty, takže dost nic extra. Parkování stojí 24,-
Druhý den přijíždíme do STPL na souřadnicích 43°12´42 N 6°39´43 E Aire de stationnement camping-car. Nedaleko od stání je pěkná písečná pláž . po pravé straně ohraničená skalisky.
Trávíme zde zbytek dne a večer si u moře grilujeme krevety a popíjíme víno při západu slunce. Zdrželi jsme se na tomto místě dva dny.

Pak se vydáváme dál na západ. Naším dalším cílem je rybářská vesnice Carro. Je zde STPL v přístavu port de Carro Quai Jean Verandy na souřadnicích N 43.33064° E 5:03817° Přijíždíme za setmění cena za den je 8,- a je to tak jak u minulého stání limitované na 72 hodin. Místo si díky přístavu zachovalo náznak staré rybářské vesničky. Od půl deváté do dvanácti tu funguje trh, kde místní rybáři prodávají své úlovky a opodál probíhají zápasy v petangu. Naproti opravují rybáři své sítě. Ráno je slunce zakryté mraky, nasedáme nakola a objíždíme okolí. Jsou tu dvě písečné pláže, vtisknuté mezi bílými skalisky, táhnoucí se po celém pobřeží. Tyto světlé kameny jsou typické pro tuto oblast a lemují i příjezdovou cestu do vesnice. Je tu pár obchůdků, hospod a pekárna. U stpl, kde stojíme je pobřeží kamenité a hodně rybářů tu zkouší své štěstí. Prut nechávám v klidu a využíváme místní pláž ke koupání.
Další den brzo ráno vyrážíme směr naší cesty je Saintes-Maries-de-la-mer, chceme navštívit místo výskytu polodivokých koní, buvolů a plameňáků.

Cestou je třeba doplnit proviant a tak když po pár kilometrech vidím Careful odbočuji s dálnice do vesnice St Juan, ale bohužel podjezd je nízky a tak se k prodejně nedostanu. Chvilku se motám po vesnici, než vjedu na silnici N568 směr Montpellier. Mám starou navigaci a mapy snad ještě starší a tak ne vždy jde vše hladce. Navigaci říkám brepta , někdy mě vede správně a jindy ho raději ignoruji a musím si poradit sám. Ona mě mužským hlasem radí, kam mám jet a když jedu jinak dle svéhl, upozorní mi na to. Napřed jemně, později (aspoň se mi to tak zdá ) důrazněji a nakonec otráveně rezignuje. Jsme na sebe zvyklí a proto nic neměním. Mám aspoň na koho svést, když udělám za jízdy chybu a odbočím špatně. Přespíme na parkovišti u casina ve městě Arlens. Krajina se proměnila, kopce ustoupily a mě to tu připomíná spíše kraj kolem Benátek než riviéru, tak jak jsem jí dosud znal.