Letní cesta Rakouskem, Francií a po jižní Anglii

Termín naší cesty byl jen přibližný a po přípravách připadl na 30.6. Přibližně v 12.30 bylo vše sbaleno a složeno na palubě. Navigace nás vedla do Bad Ischen, kde jsme chtěli dnes přenocovat. V 14.30 jsme využili pohostinství Táborského Mc. Donalds k pozdnímu obědu. Do Bad Ischl jsme dorazili v podvečer a záhy našli parkoviště, kde již stálo několik obytek. Problém byl v tom, že dle info u vjezdu byl časový limit parkování od 7-19 hod. a tak jsme si nebyli jisti, zda lze zde nocovat. Jelikož jiné parkování jsme nenašli rozhodli jsme se pokračovat dále na St. Wolfgang, který jsme měli v plánu navštívit. Nocovali jsme na cestě u Steinbruch na parkovišti nedaleko silnice.

V pondělí 1.7 jsme se probudili do slunného dne a dopoledne strávili procházkou po St. Wolfgang a později jsme se přesunuli na protější stranu jezera Wolfgangsee do obce Gschwendt, kde na souřadnicích 45.72649°N 13.43755°E je pěkné rozlehlé parkoviště, které slouží jako výchozí bod pro cyklistické výlety kolem jezera. Nebo jako nástupiště na jeden s parníků . Jsou tu tři kempy a pohodlný přístup k jezeru. Bufet i pizzerie na dohled. Hned na kraji, před vjezdem na parkoviště je travnatá pláž, patřící k protějšímu kempu. Jelikož jsme měli za sebou předchozí den přesun s Čech do Rakouska, rozhodli jsme se dnešní den prolenošit. Za poplatek 8,- eu za dva dospělí, děti zdarma jsme se usadili na pláži a postupně si zvykali na 18°C vodu. Byl příjemný letní den s teplotou 24°C. Na pláži jsou toalety a sprcha, kde jsme doplnili zásoby vody. Na parkovišti je zákaz parkování přes noc a proto jsme po večeři místo opustili. Cestou jsme se zastavili u Schafbergbahn, abychom si zjistili časy odjezdů vláčků, které již od konce devatenáctého století vozí lidi na hřebeny hor s krásnými výhledy na místní jezera. Nocovali jsme asi 6 km od nádraží na menším odstavném parkovišti u Wolfgangsee-Landesstrase, kde již stály dva autobusy a jeden nakladač. Zatím co jsme si pouštěli večerní film dorazil další, jinak tu byl klid.

V úterý ráno jsme vstali dřív než obvykle a po sedmé se přesunuli zpět do St. Wolfgangsse na parkplatz 3. Posnídali a vyrazili na nádraží k Zubačce. V 8.45 jsme zakoupili rodinný lístek za cca 70,-eu, dva dospělí a dvě děti. Vláček vyjel na čas v 9.15. Parní mašinka vypouštěla páru a se supěním, ale s dostatkem síly tlačila před sebou dva vagóny, plné turistů a překonávala úctyhodné převýšení. Před námi se rozprostřely nádherné výhledy dolů do údolí, na městečko a jezero Wolfgangsse. Čím výše jsme stoupali, tím byly výhledy úchvatnější. 25 minut uběhlo rychle a již jsme byli u první zastávky Schafbergalm. Vystoupilo pár lidí a mašinka se znova zakousla do ozubených kolejí, vedoucí po strmé hoře až k stanici Schafbergspitze, kam jsme dojeli v 9.50. Na nádraží nás hned vítal hlas v ampliónu oznamující v několika jazycích, že je nutné zarezervovat čas odjezdu, zpět do údolí. Byli jsme ve výšce 1783, vzduch byl znatelně řidší a sluníčko pěkně hřálo. Viditelnost nám umožnila vidět další sousední jezera. Udělali jsme krátkou procházku po hřebenu a na oběd jsme se usadili na terase místní restaurace s pěkným výhledem na jezero. Budova slouží i jako hotel, takže tu lze strávit více dní. Zpět do údolí jsme se vrátili před třetí a vyrazili k jezeru Obersee, kde jsme strávili zbytek dne, na třetím parkovišti po cestě s kioskem a s travnatou pláží. Využili jsme toalety a udělali servis. Voda v jezeře byla studenější než v Wolfgangsee a tak to bylo spíše na namočení chodidel. Po večeři jsme vyrazili dál a asi po 25 km jsme zastavili v Annaberg, před lanovkou na parkovišti. Ráno jsme využili zázemí lanovky, kde bylo innformační centrum a čisté toalety k nabití baterek do foťáků a počítače.

Těsně před cestou nám přestal fungovat měnič napětí a tak jsme pořídili nový. Oproti původnímu, který živil všechny zásuvky včetně kávovaru, slabší a kluci ho asi moc zatěžovali a tak zkolaboval taky. Dříve než problém vyřešíme vzali jsme za vděk zásuvkami na záchodě informačního centra a během snídaně dobíjeli co bylo třeba. Lanovka nejezdila, ale stát tu a podnikat výlety po okolí by se dalo několik dnů. Jedinou podmínkou bylo zaregistrovat se v infocentru. Naše plány, ale byly jiné a tak jsme během dopoledne jeli dál směr Zell am see. Během dne se změnilo počasí, trochu se ochladilo a obloha se zatáhla. Díky tomu jsme změnili plány a místo k jezeru Achensee jsme pokračovali dál k Innsbrucku. V Krimml jsme obdivovali známý vodopád a pak se vydali dál po alpenstrase přes Gerlos. Tato pěkná horská trasa je zpoplatněná 8,-eu. Naposledy jsme zde platil za průjezd šilinky. Později jsem obvykle používal starou cestu vedoucí do hor před vjezdem do Krimml a tím jsem objel zpoplatněný úsek.
Minuli jsme Innsbruck, dotankovali naftu, byla levnější, než u nás. Ostatně díky tomu že jsme netankovali ani v Itálii a ani v Anglii, tak nejdražší tankování po dobu celé naší cesty, bylo v Čechách. Noc jsme strávili v Gries-am Brenner a naše další cesta vedla do Itálie.

První pohled na jezero Lago del Garda nám evokoval pohled na širé moře. Jezero je tak velké, že se s ním dá na první pohled snadno zaměnit. Byl čtvrtek odpoledne a my parkovali u jezera v městečku Malcesine. Hned z kraje je parkoviště s přístavem. Dostatek místa, jak pro osobní auta, tak pro obytky i autobusy. Cena parkovného je 1,45 na hodinu, pro obytky. Do přístavu vplouvá trajekt, který převáží auta s druhého břehu jezera. Pobyli jsme tu do večera, využívajíc nedalekou písečnou pláž. Na večer jsme se vydali dál do Peschiera del Garda a přespali nedaleko místního supermarketu v ulici Via Cabianca. V pátek jsme se přesunuli do Milána vyřídit pracovní záležitosti.

Neděle byla ve znamení přesunu s Itálie do Francie a v podvečer jsme parkovali v Antibes v ulici Du Bord De Mer. Doplnili jsme vodu, za asistence italsky mluvících romů. Byli přátelští a pomáhali nám tankovat. Později jsem zjistil, že tu parkují s pěknou obytkou. Pocházeli s Chorvatska, nabídl jsem chlazené pivo za asistenci a chvilku s nimi pobyl. Děti zatím dováděly ve vlnách. Moře bylo příjemné, teplota, tak akorát. Po večeří na pláži jsme se přesunuli na noc do přístavu, kde již jsme v minulosti spali. V ulici u moře stálo dost obytek a zdálo se že tu kempují, několik dní. Minulý rok to nebylo možné a každého bez vyjímky večer z toho místa vykázal místní četník. Letos se zda, že to nikdo neřeší, nebo to bylo tím, že ještě nezačala pořádně sezona. Ráno jsme zajeli do místního Carrefour obchodu doplnit zásoby, koupit další měnič napětí a jiné nezbytnosti. Zbytek dne jsme strávili v ulici u pláže, tam kde jsme byli předchozí den. Večer jsem se přesunuli za Cannes do ulice Avenue De frejus v Mandelieu-la Napoule. Je zde velký obchod Casino a místní parkoviště v zadní části připomíná stpl. Stojí tu minimálně 15-20 obytek. Moře je prakticky přes ulici a nebo stačí popojet do nedaleké vesnice Théoule, kde je velmi pěkná pláž, která stojí za návštěvu. V úterý ráno jsem vyřídil maily a po té vyrazil do města Frejus. Parkovali jsme v ulici Eugéne Joly, kde je Casino a vím s loňského roku, že je tu zvlášť parkoviště pro obytky. Je pěkně stranou a tak jsem plánoval zastávku na oběd, protože místo je na naší trase.

Měl jsem v úmyslu až tady dokoupit maso do lednice. Bohužel parkoviště zrušili a tak jsme museli parkovat mezi osobními vozy. Po obědě jsme se vydali dál asi 35 kilometrů do Bonne Terrase, kde jsme v loňském roce využili místní stpl, který je jen kousek od velké písečné pláže, obsypané restauracemi. Místo je 10 kilometrů od St. Tropez. Tady bylo vše při starém a za 7.90 za auto a celou posádku na den jsme plánovali zde setrvat přibližně čtrnáct dní. Místní pláž končí skalnatými útesy a tak i srdce šnorchaře si tu přijde na své. Voda byla příjemné vyhřátá, ale problém byl, že celá pláž byla zanesená řasou. Museli jsme projít útesy k další menší pláži a až tam to bylo čisté.

Druhý den ráno po snídani jsem začal kompletovat nafukovací člun, motor a vše co bylo třeba pro vyplutí. Před karavanem byla stěna s vysokého rákosu, ostatně ten ohraničoval celý stpl. Ležela tu paleta a tu jsem využil, jako podložku pod člun. Vyhnal jsem tím velkého hnědého pavouka. Nedalo mi to, abych se nepochlubil a zavolal jsem manželku, ať se jde podívat na pěkné zvířátko.

"Jé to je pěkná žabička", byla první reakce, protože pavouk měl skutečně rozměry menší žabky. Když jsem upřesnil, že se nejedná o žabičku, nadšení upadlo. Zájem ne, byl to vskutku pěkný kousek. Popohnal jsem ho nohou od grilu s tím, že zmizí v rákosí. Místo toho aby utekl se otočil proti noze a zakousl se do plechu. Teprve když zjistil, že tu otravnou věc co ho popostrčila neprokousne, zmizel v rákosí. Po obědě jsem vypluli na moře za dalšími zvířátky. Po pár minutách ve vodě jsem narazil na pěkně zbarvenou asi 40 cm dlouhou murénu, proplétající se mezi kameny. Celý pobyt na tomto stpl jsem si užili, využívajíc člun, jsme jezdili krmit ryby a objevovat nové a nové zákoutí podmořského dna.
21.7 v neděli ráno jsme odjeli s stpl brzo a vyrazili směr Saint Tropez. Na kraji města jsme zaparkovali u písečné pláže a strávili tu celé dopoledne. Kluci lovili malé rybky do síťky a šnorchlovali u břehu. Loučili jsem se s středozemním mořem. Po obědě jsme vyrazili na sever. Do Avignonu jsme přijeli na večer. Zaparkovali jsme u řeky v ulici Allée De Lóulle nedaleko od ruského kola, které ve výšce padesáti metrů ukazovalo celý Avignon. Ukázalo se že místo, které jsem zvolil na parkování bylo výhodné. Již zde parkovali tři obytky. Bylo to nedaleko hradeb, které svírají kolem dokola historickou část města, kterou jsme chtěli navštívit. Procházeli jsem úzkými uličkami a nasávali místní atmosféru starého města za stmívání. Byla to ideální doba na procházku, jelikož davy turistů již pominuli a my si mohli město naplno vychutnat. Papežský palác,ke kterému jsme směřovali se nám moc líbil.

Pondělí 22.7 byl ve znamení přesunu dál na sever, již od Saint Tropez nás provázely vinice, čim více jsem se vzdalovali od moře, tím více jsem se nořili do vinařské oblasti. Změnila se i architektura a my projížděli kamennými vesničkami, připomínající zašlé časy středověku. Druhý den jsme projížděli krásným vinařským městečkem Beaune, které je obklopené historickými hradbami a krásnou výstavbou typickou pro tento kraj. Již začala sklizeň vína a tak jsme cestou potkávali malé, ale vysoké, atypické traktory, které sbíraly zralé hrozny ze všude přítomných vinic. Dále na sever se kraj znova proměnil. Vinice ustoupily a místo nich jsme projížděli kolem polí slunečnic a obilí. V poledne jsem parkovali u Lusiqny-Sur-Barse, kde jsem se koupali v čistém a příjemně vyhřátém jezeře. Ve čtvrtek jsme přijeli do Calais, do přístavu. Od něj nás trajekt odveze zítra brzo ráno do Dover. Zpáteční lístek na trajekt do Anglie jsme si koupili před několika měsíci na internetu. Dva dospělí a dvě děti včetně obytky nás vyšli na 80,- liber. V přístavu jsme zjistili co a jak a po té se vydali na nedalekou pláž Blério-plage, kde jsme se poprvé vykoupali v oceánu. Teplota vody byla vcelku přijatelná. Byl odliv a moře ustupovalo hluboko po délce písečné pláže. Písek byl jemný a pláž dlouhá několik kilometrů. Od parkoviště se muselo asi 300 metrů po pláži, než se člověk dostal k vodě. Kolem poletovali racci a foukal vítr. V podvečer jsme se vrátili do přístavu, kde jsme strávili noc na parkovišti . 25.7 v noci pršelo, jako by nás vítala Anglie. Vstávali jsme v 4 hodiny , uvařili kafe a opustili parkoviště směr terminál. Napřed jsme projeli branou-celnicí, kde nám zkontrolovali pasy a prohlédli si děti. Po té jsme se zařadili do fronty aut k průjezdu další brány.

Tady jsem čekali asi půl hodiny a znovu jsem ukazovali pasy. Po té jsme dostali číslo terminálu ke kterému máme jet již k trajektu. Při plavbě jsem si znova uvědomil výhodu obytky. Byli jsme svěží a mohli si vychutnat cestu trajektem, na rozdíl od pospávajících řidičů s osobních aut. Cesta trvala hodinu a půl a ke konci plavby jsme se mohli kochat známými Doverskými útesy. Při opuštění přístavu nás znova vítal celní úředník. Jen se zeptal za jakým účelem a na jak dlouho přijíždíme a pak se ptal zda navštívíme Londýn. Po té nám popřál pěkný pobyt a propustil nás, pryč s přístavu. Pár kilometrů dál v kopcích nad městem se tyčí pevnost, tam jsme měli namířeno. Po prohlídce Doverské pevnosti jsem jeli do nedalekého města Canterbury. V průvodcích po Anglii se píše, že toto město stojí za návštěvu a musím potvrdit, že mají pravdu. V centru města dýchá historická Anglie, které dominuje místní katedrála. Cesta s Dovru je dlouhá asi 23 kilometrů a většinou vede po dálnici, takže jsme na místě byli za pár minut. Hned na kraji u prvního kruhového objezdu je ukazatel na parkovišti obytek a některé tu nocovali. Lze tu udělat servis, takže se jedná o plnohodnotný stpl. Platí se 3,- libry a v ceně není jen parkování na 24 hodin, ale i autobus, který nás dovezl do centra města. V centru města jsme bloumali po rozkošných uličkách několik hodin. Vstup do katedrály stojí 9 liber a děti platí 6.5 Katedrála je mnohem větší než se jeví při vstupu do kolem dokola obestavěného areálu. Po nakoupení suvenýrů a pozdním obědu v Mc. Donald jsme znova nasedli do autobusu a znova se usadili do patra nad řidičem do čelních sedaček a vychutnali si jízdu s výhledem. Samotná cesta v tomto autobusu, byla pro nás atrakcí. V pátek ráno jsme se přesunuli k nedalekému moři, kde jsme strávili celý den. Pozdě odpoledne jsme se přesunuli pod Londýn do vesnice Hever, kde stojí stejnojmenný hrad s krásnou zahradou. Krásné místo, které stojí za to viděl. V sousedství parkoviště je historická hospoda King Henri VIII Inn,která tu stojí od roku 1597. Popíjeli jsem zde do deseti hodin a na místním parkovišti přenocovali.

Crystal Palace není jen oblíbený park v Londýně, ale i městská čtvrť. V místním kempu jsme si rezervovali tři dny přes internet , již před několika měsíci a obsazenost kempu nám potvrdila, že to byl nutný krok. Cena za ubytování je dost vysoká, ostatně tak je to v Londýně s každým ubytováním. Kemp Crystal Palace jsme si vybrali na doporučení naší kamarádky, rodilé Londýňanky, která je tak hodná, že si na nás udělala čas, aby nás po městě provedla. Kemp je dobře situován pro dojezd do centra autobusem a metrem. Autobus číslo 3 nás dovezl po 50 minutách do centra k budově parlamentu. Cesta ubíhala rychle, kochali jsme se výhledem, posazeni v druhém patře předních sedaček autobusu, kde jsme měli tak trochu ptačí výhled na Londýn, tak jako před tím v Canterbury. Pokud bychom nevystoupili u parlamentu, autobus by s námi projel většinu památek. V Londýně jsme strávili tři nezapomenutelné dny, navštívili většinu známých památek, královskou galerii a muzeum. Víme bezpečně že se sem budeme vracet a že si toto město zaslouží mnohem více času, než jsme mu při naší první návštěvě věnovali.

V úterý odpoledne opouštíme Londýn směr Portsmouth. Jeli jsem rovnou do Portchester k místnímu hradu, který stojí na pobřeží. Tuto pevnost založili již staří Římané. Přespali jsme na přilehlém parkovišti.
V středu 31.7 nás ráno vzbudil parník z nedalekého přístavu, když se ozval jeho siréna. Jako by nás zval na dnešní program. Dnes jedeme do 11 kilometrů vzdáleného Royal Historic Dockyard, prohlédnout si válečné lodě. Komu se jen trochu líbí lodě a nejen ty historické plachetnice nemůže ho toto místo nechat chladným a vyhnout se mu. Vchod do muzea je v zatáčce mezi ulicí Queen a The Hard. Parkoviště je opodál u ulice Bumaby, nebo ještě blíž v ulici College, kde jsme stáli. Počasí nám přálo bylo 17°C trochu vítr a pod mrakem. Ideální klima na courání po přístavu a obdivování se historických lodí. Vstupné pro rodinu je 72 L maximálně dva dospělí a tři děti.

1.8 čtvrtek jsem se probudili do dne jako s pohlednice. Od osmi hodin nás hřeje sluníčko. Dnes nás čeká návštěva města Chichester. Parkujeme u supermarketu Waitrose u ulice Via Ravenna. Cesta pro pěší nás zavedla až k biskupským zahradám, po té jsem zašli do katedrály. Odpoledne jedeme dál do Arundel, kde je krásný hrad a pak se přesouváme k moři Našli jsme krásné místo. Parkujeme na Birling Gap Road. Cesta vede kolem pastvin, kde se pasou krávy a ovce, až k překrásné pláži s bílými útesy. Poslední dny byly náročné a tak tu relaxujeme u moře. Večer se přesouváme asi 17 kilometrů k Pevensey Bay nedaleko od Westham k pláži Normans bay, protože na místě kde jsme byli přes den se nesmí nocovat.
2.8 stojíme v městě Brixhill. Rozkládá se podél pobřeží v ulici Sea road. Je to ideální stanoviště pro návštěvu města a okolí. Cyklostezka se line kolem promenády, až do centra. Opodál v parku na bouwlingovém hřišti se odehrává turnaj, fouká vítr a svítí sluníčko je 23°C. Počasí spíše na procházky než na koupání v moři. Ve středu parku je pár golfových jamek a rodiče s dětmi tu trénují. Na druhé straně parku jsou čisté toalety s vodou. Při usínání posloucháme hučení moře, které se k nám přibléžilo při svém přílivu.

3.8 vítr si pohrává s lankem, které cinká o kovový stožár co stojí nedaleko. Houpe s obytkou a profukuje krycí plachtu na kola. Hučení moře doplňuje pocit, že ležíme v kajutě plachetnice, zakotvené opodál na neklidném moři. Dnes je poslední den našeho výletu po jižní Anglii a ta se s námi loučí svým typickým počasím. Vítr čechrá keře v parku a sluneční svit lze spíše tušit, než vidět, mezi po obloze plujícími roztrhanými mraky. Do běla zpěněné vlny se rozbíjejí kousek od nás o oblázkovou pláž. Zdají se být tak blízko, že by stačilo vyskočit s okna kajuty do jejich mokrého objetí. Vykonali jsme servis a opouštíme místo.

Rye je město oblíbené pro své historické kamenné uličky. Obdivujeme kostel a Normandský hrad. Odpoledne parkujeme v Seabrook v ulici Princes Parade. Toto místo je zajímavé tím že tu končí umělý kanál Royal military canal, který byl postaven na začátku devatenáctého století na obranu proti Francouzům.

Je večer a my opouštíme Dover s ním i Anglii a vracíme se zpět na kontinent. V Calais jsme dlouho po půlnoci. Hledáme místo na nocleh v přístavu. Je to beznadějné, stejně jako v nedalekém stpl. Všude plno. Jedeme od moře k Carefour, kde bylo velké parkoviště. Na kraji stojí auto plné tmavších mladíků, lelkujících ve dvě ráno na ulici. Raději jsme odbočili o kus dál a zaparkovali na parkovišti u nedalekého sídliště. Sedím v kabině a studuji naší další cestu. Plánuji neděli strávit někde u moře a tak zkoumám možnosti. Je skoro půl třetí ráno a kolem projíždí dva mladíci na kole. Oba mají mikiny s kapucí hluboko vraženou do čela. Jeden si s pokřikem bouchne do auta a oba zmizí v sídlištních uličkách, potěšeni svým výkonem. Prohlížím si dál v kabině s gps okolní terén a nudící se chlapci se vracejí, tentokrát v posile. Čtyři mladíci, co je možná momentálně přestalo bavit vykrádat auta, se rozhodli pobavit jinak. Zastavili na chodníku za obytkou, přemýšlejíc co a jak dál.

Startuji a opouštím nejen sídliště, ale celé Calais, které nás zrovna mile nepřivítalo. Zklamaná špína krouží chvilku na svých kolech za obytkou, ale jejich kořist se jim nenávratně vzdaluje. Cesta do Dunkerque plyne rychle. Projíždíme okrajem města až k plážím a v ulici Avenue Du Large, která ústí do ulice Digue Nicolas II, sousedící s pláží, je zaparkováno asi 8 obytek. Kolem nich ledabyle složené stolky a opřená kola, jasně naznačovaly, že tady nemají problém s místními výrostky. Malé parkoviště je obsazené, ale hned za rohem ve slepé uličce Rue Des Poetes je místa dost. Na pláži jsou toalety a sprchy a je vidět že toto místo je oblíbené. Trávíme tu mezi duny dva dny. Dále pak jedeme přes Brusel do Koblenz navštívit známé a pomalu se vracíme do Čech.

Naše cesta trvala 40 dní a ujeli jsme 5037 km.