Niky má největší radost z kraviček, které se pasou nedaleko našeho auta.

Poprvé obytným autem do Adršpachu a Jeseníků


Čtvrtek večer:
Už je to tady, dočkal jsem se. Obytné auto přebírám nedaleko bydliště v Kounicích a natěšený vyjíždím domů naložit další dva členy posádky. Manželku v šestém měsíci těhotenství a dceru ve věku dvou let a osm měsíců. Kolem jednadvacáté hodiny vyjíždíme z Čelákovic na D11 a před 23 hodinou parkujeme na parkovišti v Ratibořicích s výhledem na zdejší zámek.



Pátek:
Ráno po probuzení začínám vařit čaj k snídani a už klepe na dveře místní hlídač parkoviště. Jelikož pyžamo prozrazuje náš příjezd v minulém dni tak platíme parkování za dva dny stání. Po snídani se vydáváme kolem zámku do Babičinna údolí, nejprve míjíme mlýn a mandl, sousoší babičky s vnoučaty a psy, Staré bělidlo a nakonec jsme došli ke splavu Viktorky. Na oběd se zastavujeme v Restauraci U Kapličky - Červená Hora.
Po obědě pokračujeme do Dolního Adršpachu, cestou se naše dcera vyspí a my už parkujeme na parkovišti vedle dalších obytných aut. Hlavní bránou vcházíme do skal hned u jezera. Příjemnou procházkou dojdeme ke skále zvané Homole cukru, kde se otáčíme. Na parkovišti si dáme svačinu v altánku připraveném pro turisty a Niky využije místní dětské hřiště.
Večer přejíždíme na spaní do obce Slavný (parkoviště na konci obce) Zde je pěkný výhled do krajiny. Niky má největší radost z kraviček, které se pasou nedaleko našeho auta.

Sobota:
Ráno po vydatné snídani jdeme na vyhlídku Čertova tchýně. Z vyhlídky je pěkný výhled směrem na město Broumov. Jsou zde také skály zvané hřiby, které tvarem hřib připomínají.
Nasedáme do auta a vydáváme se přes Broumov, Polská města Tlumaczow, Klodzko, Zloty Stok zpět do ČR. Z Polska si odvážím jeden poznatek - myslel jsem si, že nejhorší cesta ve střední Evropě je naše dálnice D1 ale po prvních dvaceti kilometrech jsem poznal že cesty můžou být i v horším stavu ;-) ale dále se již jelo pěkně. Na oběd jsme zastavili za hranicí České republiky v obci Bílý Potok. Dále jsme pokračovali podél státní hranice s Polskem přes Vidnavu a Zlaté Hory. Ve Zlatých Horách je možné se zastavit na prohlídku zlatých dolů s rýžováním zlata. Večer jsme přijeli do obce Rejvíz a zaparkovali na parkovišti naproti Penzionu Rejvíz. Historie malebné hospůdky v penzionu sahá až do roku 1795 a k vidění jsou tu například opěradla židlí s vyřezanými karikaturními podobami stálých hostů. Točené pivo přišlo také vhod :-).

Neděle:
Z Rejvízu se dostanete naučnou stezkou k Velkému Mechovému jezírku. Část stezky k jezírku vede po dřevěném chodníčku nad rašeliništěm. Obec Rejvíz je nejvýše položenou obcí ve Slezsku 780m.
Po návratu k obytnému autu jsme začali vařit oběd. Zde jsme také zjistili, že do půl hodiny obcí projede cyklistický závod - Závod Míru. Odpoledne pokračujeme přes Bělou pod Pradědem do lázní Karlova Studánka. Cestou jsme zastavili na odpočívadle a opět čekáme na průjezd Závodu Míru. V podvečer ochutnáváme léčbný pramen v Karlově Studánce, posedíme na zahrádce kavárny a opět volným tempem přejíždíme do kempu Dolina Vrbno pod Pradědem. V autokempu doplním čistou vodu, vypustím odpadní vodu a vyčistím toaletu. Byla to první technická zastávka od počátku cesty.

Pondělí:
V 8:30 hod odjezd z autokempu směrem parkoviště Hvězda odkud odjíždí každou hodinu autobus na chatu Ovčárna. Silnice je bez povolení uzavřená a to doslova - na závoru. Od chaty Ovčárna je pěkný výhled na horu Praděd, my se vydáváme jen cca jeden kilometr k rozcestí chaty Barborka kde posvačíme a míříme zpět na Ovčárnu. Jel
ikož nám počasí přeje posedíme u kávy na zahrádce a poté míříme na autobus. Na parkovišti uvaříme rychlí oběd a pokračujeme v jízdě směr České Petrovice v Orlických Horách. Cestou zastavujeme na kávu u rozvětvené rodiny mé manželky v Bušíně a Štítech (rodiště olympijského vítěze Aleše Valenty). Na parkoviště v Českých Petrovicích přijíždíme po jednadvacáté hodině.

Úterý:
Poslední den - ráno nás opět budí sluníčko. Naše poslední zastávka je v Orlických horách - pašerácká stezka. Příjemnou procházkou podél řeky Divoké Orlice po jednom kilometru přicházíme k lávce. Pořizujeme několik fotek a po druhé straně řeky se vracíme zpět. Usedáme do auta, cestou se zastavujeme na oběd v Rokytnici v Orlických horách v restauraci Eduard. Po návratu do Čelákovic doplňuji pohonné hmoty do plna. Zde mě čeká jedno milé překvapení, celkem jsme najeli cca 650Km, už si nepamatuji přesně (neudělal jsem si poznámku) a u pumpy platíme 1960,- Kč. Výsledná spotřeba u "našeho" obytného auta Fiat Ducato - Bürstner Ixeo Time 710G (150PS) byla 8,75l ;-) Ano cestou jsem se kochal, jel jsem klidnou jízdou a na cestování po dálnici jsem nastavil tempomat na 100Km/h. Tímto bych chtěl poděkovat za skvělé auto

VAROVÁNÍ

Tento druh cestování je silně návykový!!!!! :-)))