31.5. Od Safari Cabárceno to není do Mioňa daleko. Necelá stovka. Tudíž není kam spěchat. Mioňo, kam v podvečer dojíždíme, je malá obec přilepená k většímu městu Castro Urdiales. Mioňo pod jeho názvem ani nenajdete. Ale Castro Urdiales má hodně dávnou historii. V okolních jeskyních jsou vzácné malby z období mladšího paleolitu včetně dalších pozůstatků. Později tu byla římská kolonie. Běžně viditelnými jsou krásná a zajímavá gotická katedrála Santa Maria de la Asunción a neméně zajímavý hrad Castello Santa Ana.

31.5. Od Safari Cabárceno to není do Mioňa daleko. Necelá stovka. Tudíž není kam spěchat. Mioňo, kam v podvečer dojíždíme, je malá obec přilepená k většímu městu Castro Urdiales. Mioňo pod jeho názvem ani nenajdete. Ale Castro Urdiales má hodně dávnou historii. V okolních jeskyních jsou vzácné malby z období mladšího paleolitu včetně dalších pozůstatků. Později tu byla římská kolonie. Běžně viditelnými jsou krásná a zajímavá gotická katedrála Santa Maria de la Asunción a neméně zajímavý hrad Castello Santa Ana. Obojí stojí na poloostrově, či mysu vybíhajícím do moře. Stavba katedrály započala ve 13.stol., ale byla dokončena až v 15.stol. a v r.1931 byla vyhlášena národní kulturní památkou. Pár úzkých zakřivených ulic s typickými domy v nejstarší části historického centra se honosí dřevěnými balkony. Výška několikapatrových domů s vyčnívajícími balkony ulice ještě víc opticky zúžuje.

V Mioňu si procházíme vyhlídkovou terasu u mola, ze které je vidět na místní písečnou pláž. Proto k ní míříme, abychom se trochu pobrouzdali. Cesta vede okolo jezdeckého centra s ustájením koní a venkovní jízdárnou. Pláž momentálně trochu upravují, což nebrání v přístupu k vodě po čistém jemném plážovém písku. Jen se musí přelézt malá bariérka z oblázků, na kterou jsou zbytečné valounky prozatím navršeny. Opět tu máme ty nám vzácné, daleké nekonečné širé obzory k relaxu. Moře bez konce.

Na konci pláže padá z malé skály vodopádek. Mezi jezdeckým areálem a pláží si fotíme na starém betonovém piedestalu v téměř v životní velikosti sousoší koně táhnoucího naložený důlní vůz. Na památku dřívější těžby železné rudy. Večerní klid malého městečka nás připravuje ke spaní. Spali jsme

N43,36349 W3,19602, i když jsme původně měli v plánu P kousek dál N43,36284 W3,194315.
1.6. Ze španělského Mioňa už míříme dál na východ. Na cestě máme Bilbao. Při každé cestě kolem něj mně to jméno šimralo exotikou. Vždy jsem pomyslel na jeho návštěvu. Vždy mně však zarazila jeho velikost. Velkým městům jsem se pokaždé snažil vyhýbat. Jméno mně sice exoticky znělo, ale poměr historických a zajímavých objektů se mi zdál v nepoměru k ostatní fádní zástavbě a průmyslu, možnostem dopravy, jednotlivým vzdálenostem mezi zajímavostmi a ztrátovým časům. Nervozita velkého města, ruchu a kriminality není v souladu se soukromím, poklidem a pohodou malých měst.

Bilbao v širším pojetí je velké souměstí několika měst srostlých do jednoho. Celý ten kolos má téměř milion obyvatel. Samotné průmyslové Bilbao 380 tisíc. Název Bilbao je nejznámější, neboť tato část je i největší. Technická zajímavost, Bizkaiko Zubia, kvůli které jsem byl ochoten do tohoto mumraje dálnic a lidského mraveniště proniknout, převážila negativa. Bizkaiko Zubia je někde adresováno do Bilbaa, méně do padesátitisícového Portugalete úplně na severu u moře. Mezi těmito konci je ještě vrostlé město Barakaldo a před Bilbaem téměř neznámé Basauri. Mimo to na stejné rovnoběžce s Portugalete, ale na druhém břehu široké řeky, je osmdesátitisícové Getxo. Čert ví, jak to vyslovit, zda španělsky či baskicky. V Getxo část hovoří baskicky. Právě tam jsem si připravil místečko k zaparkování. Je trochu stranou, protože hlavní ruch se odehrává na druhém břehu v Portugalete a Bilbau, ale blízko. A jinde bych nezaparkoval. V tak velké aglomeraci bývají volná místa až někde na periferii. Od N43,32360 W3,0060 k tomu technickému zázraku jdeme necelou čtvrthodinku.

Nyní konečně k věci. Jistě netušíte, co se pod Bizkaiko Zubia (také Puente Colgante de Vizcaya) skrývá. Jedná se o jedinečný gigantický portálový most mezi dvěma břehy nedaleko ústí řeky dlouhého názvu Ría del Nervión O de Bilbao. Kterýžto jsem v životě neslyšel. A vsadím se, že vy také ne. A to v místech, kde se nachází lázeňská část Portugalete na jednom břehu. Jádrem systému je gondola, zavěšená na lanech z velké pojízdné kočky po 36 kladkách, která se pohybuje pod mostovou konstrukcí mezi břehy. Zařízení sestrojil žák a přítel Jeana Eiffela, baskický architekt Alberto de Palacio roku 1893, aby propojil hlavně lázeňské části obou měst, Portugalete a Gexho v místě, kde je řeka před ústím do moře nejužší. A to bez přerušení lodní dopravy, a aniž by bylo třeba vybudovat další stavební řešení, zabírající místo na březích. Dlužno dodat, že nejbližší most přes širokou řeku je daleko a objetí minimálních 12km v hustém provozu by znamenalo nejméně půl hodiny. Toto byl první most na světě, který převážel a dosud převáží pěší i vozidla na gondole, zavěšené na pevné mostní konstrukci. Posloužil jako model pro celou řadu obdobných mostů. Podobné konstrukce byly instalované v Africe, Evropě a Americe. Dochovalo se jich jen šest. Tato jedinečná technická rarita byla v r.2006 zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. Data: délka 164m, výška 65m, nosnost 6 aut, nosnost snad 100 osob, délka gondoly 25m, návštěvnost údajně téměř šest milionů cestujících ročně.

Stojíme u nástupiště a sledujeme cvrkot. Gondola, zdálky a zvenčí vypadající jako gigantický vagon, se snesla z nebe a přistála čelem u konce konstrukce na břehu. Nejdříve se zvedají vnější závory jako u železničního přejezdu a následně se otvírají dvě křídla brány. Na to vyrážejí dvě řady aut a mezi nimi jedna řada motocyklů. Chodci vycházejí krytými turnikety na obou krajních stranách. A je to fofr. Vzápětí najíždí nová vozidla a bočními chodbami nastupují pěšáci. Závory a brány se zavírají a gondola se velebně a bezhlučně vznáší vzhůru. Nahoře pod portálem se její vertikální pohyb mění na horizontální. Gondola ve výšce 40m pluje vzduchem ke druhému břehu. Ještě jsem nepoznamenal, že podél břehů vede normální ulice. Před vypuštěním pasažérů uzavřou ulici v obou směrech další závory, aby mohli vyjet ven cestující z gondoly. Každopádně není nad osobní vizuální dojem. Máme to samozřejmě i na videu, ale sem to asi nejde. Musí stačit nepohyblivé fotky. Strávili jsme tam drahnou chvíli. Nemohli jsme se toho zázraku nabažit. Mezi cestou z jednoho břehu na druhý, což trvá jen jednu a půl minuty, jsme si prohlíželi příslušenství tohoto ocelového přístavu.

Jízdenky vydává automat. Na bocích se dá po schodech vylézt na nízkou vyhlídkovou plošinu, kde v jedné „noze“ konstrukce je umístěna výtahová šachta. Podle webu se za poplatek dá vyjet na pochůznou lávku ve výšce 45m (15 podlažní panelák) nad řekou. Možná jen ve skupině a s průvodcem, cena tomu odpovídá. Perfektní výhled na přístav se zálivem a souměstí je v ceně. Po dobu našeho prohlížení všech detailů a pobírání informací to nikdo nevyužil. Nevím, jestli tu lze uvést odkaz na výbornou webovu stránku se skvělými fotografiemi, ale zkusím to: https://translate...rev=search . Po nabažení se této technické lahůdky se jdeme ještě projít až k ústí řeky, což není daleko. Z bývalého dlouhého a širokého mola je nyní pěkný park s promenádou v sousedství pláže a vedlejšího jachetního přístavu. V Getxo, ani v Portugalete naproti, moc historických zajímavostí není. A zajímavější trojlodní katedrála sv.Jakuba ze 14.stol. spolu s několika úzkými uličkami okolo měšťanských domů z 15.-19.století je až v Bilbau, kam se nám nechce do toho dopravního a lidského blázince bez možnosti parkování zajíždět. To by bylo minimálně na půl až den. To se raději posuneme do Fuenterrabie-Hondarribie. (Dvojjazyčný název. První je španělský, druhý baskický název). 

Pozn.: Prosím laskavé čtenáře, aby blahosklonně přešli občasný nespisovný, či hovorový výraz, a místy netypický slovosled, které používám ke zdůraznění dynamiky vyprávění. Děkuji.