aneb jak jsme se zase učili lyžovat

A naučili!!! Ale to předbíhám ...

Vlastík přinesl ve čtvrtek sloupec jednušek a hned po škole jsme vyrazili směr Lipno. Cesta nám trvala neuvěřitelně dlouho, já nevím, co my děláme, že se se vším tak hrabeme. Po dlouhých 6 !!! hodinách jsme dorazili na místo a totiž na parkoviště u Aquaworldu, kde se všichni rychlejší máchali. Jen Michal od Jitky se nemáchal (že by byl taky pomalý?) a tak se s námi hned přivítal, později i uknajovi a známý Michala a Jitky, Kuba, a přesunuli jsme se na velkorysé parkoviště přímo u sportovního centra a zabrali jsme si nejvyšší terasu.

Tedy zdaleka ne celou ... Musím se zmínit, že Lipno mě velmi překvapilo a to mile, nizozemci se tam exponují velmi a také asi velmi investují, všechno je tam nové a docela i vkusné a do okolní krajiny se hodící. Vlastík dokonce nabyl dojmu, že jsme již za hranicemi a v marketu nad vším křičel: "Mami, tohle mají u nás v krámě taky!". Ne a ne pochopit, aby ne, když jsme stále v Čechách. Pánové zašli do hospody na jedno, dvě, tři ... a šlo se spinkat.

V pátek ráno byl ryčný budíček, hlasitá hudba ze stánku pořádajícího Snow Party, naštěstí až po deváté. Zněla po celý den. Pomalu jsme zjišťovali co se dá kde pořídit, kdo potřeboval, zapůjčil výbavu a před polednem jsme vyrazili za sportem. My jsme se s Vlastíkem uchýlili do Fox Parku, kde ho Lišák cepoval celé 2 hodiny bez ustání až docílil svého a Vlastík mrskal po chodníku nahoru a po loučce dolů. Byla jsem na něho náležitě pyšná.

Po obědě jsme si s Lišákem předali výbavu a lyže jsem šla pokořit ještě já. Také do Fox Parku, mezi zvířátka. Vlastík byl již plně samostatný a dobře že tak, protože já kapacitu víc jak na sebe neměla. Obsluha chodníku se mě po třetí jízdě ptala, zda mě to ještě neomrzelo, zřejmě se naivně domnívali, že někoho učím a neměli nejmenší tušení, jakou mám radost, že jsem ještě nesrazila ani jedno zvířátko ve svahu. Odpoledne nám to šlo oběma náramně! Po zimních radovánkách jsme se přesunuli do Aquaworldu a věnovali se radovánkám zase jiným, nadmíru příjemným. A ještě jsme ztrestali hygienu a ušetřili tak vodu v autech. Dorazili Táboráci a Doktorovi a večer jsme se všichni sešli v restauraci na kus řeči.

V sobotu ráno byl opět ryčný budíček, bohužel už v 8. Počasí nic moc, chvílema sněžilo, ale na lyže se šlo. Vlastík v premiéře na velkou modrou. V obavách jsem se Štěpou vyčkávala asi hodinu pod svahem, až nakonec záříc štěstím dojel. Lišák jel celou dobu před ním pozadu a když jsme je šli vyzvednout ve 2 hodiny na oběd, už mu sotva stačil (to už samozřejmě popředu). Je to prostě pašák, Vlastík (Lišák samo taky)! A po o zase nastalo předání výbavy a na sedačce jsme se vzhůru do svahu houpala já.

Vlastík naštěstí nechtěl a brousil svah ve Fox Parku. No, sjezd z lanovky byl dost hustej a fakt jsem byla ráda, že jsem nikoho nesejmula a nikam nezahučela. Ivetka s Michalem byli svědky mé první jízdy od lesa k lesu, tak mohou případným zájemcům pravdivě referovat. Zato druhou a třetí jízdu, víc jsem jich už za tu hodinu nestihla, jsem si docela užívala, ikdyž strach asi úplně nezmizel. Navečer se opakoval bezén a večer restaurace.

Nedělní ráno bylo jako malované a bez hudby!!! Zato lidu jako much. Doktorovi a Táboráci nás opustili jako první. Část se raději než do fronty pod vlek vydala na vycházku kolem vody a část se i přes nápor nizozemců vydala na lyže. Kolem oběda volali Táboráci, že cesta není ani trochu dobrá a tak jsme s odjezdem neotáleli a rychle se vydali taky na cestu. Před námi jeli Michal a Jitka, trochu jinudy než Táboráci a hlásili, že se dá a my jeli úplně jinudy a tam to šlo dobře. A tak jsme dojeli a jsme zase doma ...