Loučíme se s ikonickými útesy v Étretat, které necháváme za zády, a míříme vstříc dalším dobrodružstvím.

Den čtvrtý: Caen a Omaha Beach

Loučíme se s ikonickými útesy v Étretat, které necháváme za zády, a míříme vstříc dalším dobrodružstvím. Jedním z našich hlavních, předem naplánovaných cílů nemůže být nic jiného než legendární Omaha Beach. Právě tady, na tomto dnes tak pokojném pobřeží, se odehrávaly klíčové momenty operace Overlord, které předznamenaly osvobození Evropy.

Než se však dotkneme historie, čeká nás technický skvost dnešní Francie. Trasa nás vede přes monumentální visutý most v Le Havre, na který plynule navazuje dechberoucí Pont de Normandie. Cesta je zde zúžená, takže musím dávat zvýšený pozor, ale přejezd tohoto architektonického obra nad ústím řeky Seiny je pro řidiče plně integrovaného auta opravdovým zážitkem. Z výšky desítek metrů nad hladinou se nám otevírá nekonečný výhled na industriální krásu přístavů i divokost kanálu La Manche.



Původní plán byl zakotvit na stellplatzu přímo u Mémorial de Caen. Je to strategické místo, které se pohodlně rezervuje i platí přes mobilní aplikaci. Jenže bylo beznadějně plno. Displej telefonu neúprosně hlásí: „Complet“. Závora nás odmítá vpustit, ale k životu v obytňáku trocha té improvizace patří. Přesouváme se na nedaleké denní parkoviště vyhrazené pro obytná auta. Máme štěstí, v řadě zaparkovaných vozů na nás svítí poslední volná mezera. Parkoviště je na rozdíl od stellplatzu zdarma, ale nesmí se tu nocovat.

Před vstupem do samotného muzea nás zastaví něco nečekaného. Na esplanádě trůní bronzová socha s názvem La Martyre du Chat (Umučení kocoura) od belgického umělce Phillippa Gelucka. Známý kreslený kocour je zde zobrazen v póze inspirované svatým Šebestiánem, ovšem místo šípů ho probodávají obří barevné tužky. Na internetu zjišťujeme, že jde o hlubokou poctu svobodě projevu a připomínku novinářů a kreslířů, kteří se stali obětí útlaku a teroru.



Právě tady, v areálu Památníku míru, se zastavujeme u vzpomínky na československé letce. Je to silný moment, stát s českou SPZkou na místě, kde naši piloti v rámci RAF kryli nebe nad vyloděním. Tato připomínka hrdinství našich krajanů dodává celému dni úplně jinou váhu.



Necháváme obytňák na parkovišti a vydáváme se prozkoumat samotné srdce Caen. Cesta nás vede přímo k dominantě města, monumentálnímu hradu Viléma Dobyvatele (Château de Caen). Tato pevnost, jedna z největších v Evropě, sice během staletí i válečného běsnění ztratila své hlavní paláce, ale její mohutné hradby stále vzbuzují respekt. Při procházce areálem nás nejvíce zaujme sousoší Viléma Dobyvatele a jeho manželky Matyldy Flanderské. Stojí tu bok po boku, on jako mocný panovník a ona jako jeho nepostradatelná opora. Caen je město neuvěřitelných kontrastů. Od křižáckých výprav až po rok 1944. S podvečerem se vracíme k autu, nohy nás trochu pálí, ale hlava je plná dojmů. Podráždíme stádo koní pod kapotou, ale uvnitř naší plně integrované obytky vládne díky skvělému odhlučnění naprostý klid. Motor jen tiše přede.



Naším cílem pro dnešní noc je soukromý stellplatz jen kousek od Omaha Beach. Je to přesně to, co na tomto stylu cestování milujeme, ten pocit, že si svůj luxusní domov vezete přímo k bráně historie. Dorážíme právě včas, abychom stihli poslední zbytky sluníčka. Je sedm hodin večer a Normandii zalévá měkké, zlatavé světlo. Neváháme ani minutu, vytahujeme kola z garáže a vyrážíme na pláž. Kontrast mezi historií a dnešním klidem si vychutnáváme až do posledního paprsku. Když ale sesedneme a procházíme se přímo po písku Omaha Beach, klidný šum odlivu v mé mysli přehluší úplně jiné zvuky. Neodbytně se mi před očima začnou promítat úvodní scény z filmu Zachraňte vojína Ryana. Odborníci i pamětníci se shodují, že film zachytil realitu dne D s mrazivou přesností. Stát na stejném místě, kde se kdysi odehrávalo toto peklo, a cítit přitom na tváři teplé večerní slunce, je zážitek, který se vryje hluboko pod kůži.



Vracíme se k našim kolům a pomalu šlapeme zpět. Monument Les Braves od sochařky Anilore Banon se za námi v zapadajícím slunci leskne jako symbol naděje. Naše obytka už na nás čeká a my víme, že tenhle večer budeme vstřebávat ještě dlouho.

Když slunce definitivně zmizí, vytahuji z garáže kempingová křesílka. Počasí nám dovoluje sedět pod širým nebem, pít čaj a prohlížet si čerstvě pořízené fotky. V našem domě na kolech se nám spí opravdu královsky.

Usínáme jen pár metrů od míst, kde se měnily dějiny, a víme, že zítra nás čeká další perla Francie
magický klášter Mont-Saint-Michel.