V pátek navečer jsme se sešli na uvedených souřadnicích v krásném údolí pod Kokořínem v  počtu šesti posádek.

V pátek navečer jsme se sešli na uvedených souřadnicích v krásném údolí pod Kokořínem v počtu šesti posádek.
Po večeři, (Matýsek přivezl kotel vynikajícího guláše) jsme zkolaudovali Kájinkovic nový obytňák, kde jsme v družném hovoru a zábavě poseděli.
Druhý den ráno chvílema pršelo, potom se nad námi přehnala bouřka s krupobitím. Potom se počasí umoudřilo, šli jsme se podívat na hrad Kokořín. Po přesunu jsme navštívili i pískovcové útvary Pokličky a krásnou přírodou jsme došli až do Ráje.

Vzhledem k tomu, že jsme se celou dobu pohybovali v údolích o vichřici Emmě jsme téměř nevěděli. Občasné telefonní spojení nám umožnilo se informovat o rozmarech počasí a obrovských výpadcích elektřiny (my všichni jsme měli elektřinu svoji v dostatečném množství).
Odpoledne jsme pogrilovali, večer poseděli u Táboráků, pokecali jsme si v cizích jazycích.
K Táborákum se běžně vejde 15 lidí a 2 psi, vzadu by se dalo ještě tancovat. Kamenem úrazu takovéto návštěvy je najít si při odchodu svoje boty, někdy i auto.
Ráno okolo desáté začalo pršet, tak jsme se sebrali a vyrazili jsme k domovu.

P.S.
Bobík nás seznámil se svojí navigací, která komunikuje v moravském nářečí, bylo to super, prostě celá Vlasta.