Dostali jsme typ na cestu do Beneluxu od Dáši a Zdeňka. Popsali nám svoje putování po zemích Beneluxu. Jelikož jsme již navštívili docela slušně Belgii, zaměřili jsme se na Holandsko. Dle rady jsme si nechali poslat...

H O L A N D S K O 2007

dle rady a i trochu jinak 29.5 – 14.6.2007

Předem se chci omluvit všem, kteří budou toto číst za nedokonalost. Je to první zveřejněný popis našeho cestování a nejsem žádný spisovatel.

Dostali jsme typ na cestu do Beneluxu od Dáši a Zdeňka. Popsali nám svoje putování po zemích Beneluxu. Jelikož jsme již navštívili docela slušně Belgii, zaměřili jsme se na Holandsko. Dle rady jsme si nechali poslat od Holandské turistické informační kanceláře Praha (www.holandsko.cz) alespoň základní informace o zemi. Popis Dáši a Zdeňka společně s materiály od turistické kanceláře a naší navigací to byly naše podklady pro cestu. Již před odjezdem jsme se rozhodli navštívit alespoň jednu pevnost v Maginetově linii. I pro tuto plánovanou návštěvu jsme dostali od Zdeňka potřebné informace.

1.den

Jelikož jsme liberečáci, máme to na severní stranu trochu blíž. Chtěli jsme poznat nový úsek D 8 a tak mimořádně jsme vyrazili přes Děčín , Drážďany, Lipsko, Magdeburg a Hannover. Za Lipskem nám začalo pršet. Později se déšť změnil na přívalový a tak jsem to nejhorší přečkávali na parkovištích. Ještě, že na dálnice A7 je jich dost. Díky těmto mimořádným zastávkám jsme nakonec zůstali nocovat na rastu LAPPWALD. Ujeli jsme 404 km.

2.den

Celou noc pršelo, ale ráno bylo již pouze oblačno. Z „futrálu“ na kola jsme vylili asi tak 20 litrů vody, které se zipem dostali dovnitř a vyrazili na další cestu. Dálnice A 2 je opravdu snad jedna z nejvytíženějších a tak jízda místy, kde probíhali stavební úpravy byla pomalá. Po překročení hranic do Holandska nás mile překvapily dálnice. Jsou podstatně širší a s více jízdními pruhy. Pohybuje se tady také dost kamionů a chvílemi si připadáme jako v Polsku. Jeli jsme nejprve po dálnice A1 a pak A27. Prvním naším cílem byla GOUDA. Dle doporučení jsme v sousedním městečku REEUWIJK - BRUG vyhledali kemp. Je značen již na dálnici ( nelze přehlédnout). Kemp je spíše zařízen pro trvalé domky a přívěsy.

Tyto jsou rozmístěny kolem několika menších kanálů a zde část ubytovaných kotví i svoje plavidla. Po ubytování jsme ihned vyrazili na kolech do Goudy na průzkum a základní orientaci. Není to daleko a tak 7 km po rovině nebyl žádný výkon. Bylo již pozdě odpoledne a tak jsme nemohli ani navštívit baziliku St. Janskerk se 70 malovanými okny, který byl pouze do 17,oo hod. Uprostřed náměstí je budova nejstarší dochované radnice (1448) a vážnice. Zběžně jsme prohledli střed města a vrátili jsme se do kempu. Ujeto 481 km – na kole 15 km.

3.den

Byl čtvrtek a to právě v Goudě na náměstí probíhají trhy a to každý čtvrtek od 9,oo do12,oo hod. Náměstí jsme nemohli s předešlým dnem vůbec poznat. Bylo zaplněno stánky se vším možným. Samozřejmě stánků se sýry bylo dost, abychom si udělali představu kolik sýrů se asi tak zde vyrábí. Bylo samozřejmé, že jsme ihned museli nějaký ten sýr ochutnat. Radnice je opravdu skvost architektury. Po prohlídce jsme se vrátili do kempu a vydali se za dalším postupným cílem – DELFT. Prospekty nelžou. Opravdu je to město se starobylým vzhledem, úzkých uliček, kanálů , přemostění a krásných staveb. Dvě hodiny nám museli stačit, neboť ještě ten den jsme chtěli navštívil v DEN-HAAGU miniatury v MADURODAMU (ulice George Maduroplein 1 ). S parkováním nebyl problém. Vstupné pro dospělou osobu 13,- e.

Velkým překvapením bylo, že nám byl nabídnut zdarma průvodce a to v češtině. Mohli jsme tak procházet od jedné stavby ke druhé a něco se i dozvědět. Je zde na 170 staveb (budovy, kanály, přístavy, lodě i letadla). Je to nejhodnotnější místo miniatur z těch, které jsme viděli. Nedalo nám to, abychom ještě se nezajeli podívat do SCHEVENINGENU na pobřeží moře. Plánek radil parkoviště v ulici ZWARTE PAD, které je za konečnou stanicí pouliční dráhy. Ale ouvej – výška do 2,00m. Zajeli jsme tedy mezi parkující autobusy do velké tramvajové otočky. Řidiči městských autobusů nás informovali, že toto je i vyhrazené místo pro obytná auta (bez poplatku). Na vlastní pláž k největšímu holandskému molu to bylo cca 5 minut pěšky. Zde jsme měli možnost si prohlédnout písečné duny, nábřeží plné hotelů , molo a také několik staveb z písku zhotovených na širokém pobřežním chodníku. Pláž je velice pěkná, ale ve vodě jsme nikoho neviděli. Vydali jsme se tedy dále po silnici N44 , A4 a A9 do města ALKMAARU.

Střed města má samozřejmě placenou zónu stání a tak jsem zajeli do první ulice ( ZIJPERSTRAAT) mimo zónu. Pro úplnost souřadnice : N 52° 38´18“ , E 4° 44´52“. Zde jsme zůstali i na další noci. Večerní procházka nám posloužila opět jako průzkum středu města pro další den. U muzea sýrů, kde má probíhat „trh sýrů“ na náměstí je plno předzahrádek, mládež se baví. Stejně to hučelo i v menších restauracích v sousedních uličkách.

Tento den ujeto 143 km – na kole 16 km.

4.den

Ráno jsme si mohli i trochu přispat, protože sýrové trhy jsou až od 10,oo hod. Naše místo pro spaní je sice blízko žel. tratě, ale díky tomu, že se zde nachází zvedací žel. most, kde je přerušená trolej vlaky projíždějí max. rychlostí 20 km/hod. a tedy docela tiše. Na náměstí jsme to ani nemohli poznat. Celé bylo ohraničeno zábradlím. Uvnitř podél byly lavice určené pro postižené a invalidy ( zde se jinak starají ). Na náměstí na podložkách bylo v 35 oddílech po 60 kusech bochníků sýra. Při váze 15,- kg jednoho bochníku zde bylo uloženo asi 3.150,- kg. Na náměstí a kolem bylo mnoho stánků se suvenýry , dřeváky, delfskou keramikou a hlavně se sýry ( včetně ochutnávek ).

Vedle nás se postavili studentky ze Slaného. Jaké bylo jejich překvapení, když jsme promluvili nemusím ani uvádět. Podívaná to byla opravdu velice pěkná. Nejprve přišla skupina inspektorů, kteří odebírali namátkově vzorky a dávali divákům ochutnat. Pak nastalo vlastní vážení. Nosiči na zvláštních nosítkách zavěšených na ramenou běhali s 8 bochníky na váhu. Po ukončení vážení bylo možné a hodně turistů toho využilo nechat se zvážit a obdržet specielní „vážní lístek “ ( cena 1 e ). U náměstí bylo možné nastoupit i do člunů a projet se po kanálech. Cena projížďky 5,- eura na 45 minut. Odpoledne jsem si udělali výlet na kolech do městečka na pobřeží BERGEN AAN ZEE. Projížděli jsme borovým lesem po krásné cyklostezce kolem malebných domků a to jak s trvale bydlícími tak i s rekreačními domky. Pláž v městečku je nedohledná a krásně písčitá. I městečko je postaveno na písečných dunách. Vraceli jsme se kolem kempu (Bergerweg 201 – www.campingalkmaar.nl ). Cena za auto a dvě osoby 18,50 eura. Den završila večerní procházka městem. Ujeto na kole 32 km.

5.den

Na tento den jsem si naplánovali návštěvu skanzenu v ZAANDAMU – Schandsen a ještě se podívat do města HAARLEM za nejhezčím náměstím Holandska. S navigací je to zcela snadné. Platí se zde pouze poplatek za parkování a to 6,5 eura na celý den. Otevřeno je od 9,oo do 17,oo hod. Skanzen je trvale obydlený a v některých domech je muzeum. Je zde i několik větrných mlýnů v pohybu. Nás zaujal větrný mlýn, který pracoval jako pila. V současné době prochází kompletní rekonstrukcí, ale pracovníci firmy velice rádi ukazovali interiér a vysvětlovali postupy prací. Klády se z vody vytahovaly přímo ke katrům, kde se řezaly. Je zde i ukázka výroby sýrů a dřeváků. Využili jsme zaplaceného parkování udělali jsme si na kole výlet do města ke kanálu, na tržiště a i po okolí.

Dle našeho denního plánu jsme se potom vydali na cestu do města HAARLEM. Zaparkovali jsme dobře blízko centra a dali jsme se na prohlídku města. Přišli jsme na „ nejhezčí náměstí „ a byly jsme překvapeni. Pravděpodobně zde byl trh a tak bylo náměstí plné stánků. Ty už sice začali s likvidací, ale pohled na takové náměstí nás nijak nenadchnul. Jediné co bylo zajímavé jak po jedné straně náměstí byla jedna restaurace vedle druhé s pěknými předzahrádkami. Uprostřed náměstí stojí radnice a jak to zde bývá zvykem tak i katedrála. Město je protkáno sítí kanálů, kde se pohybuje hodně malých lodí a lodiček. Blížil se večer a tak jsme hledali místo na nocování. Inzerovaný kemp se nám moc nezamlouval i když cena nebyla vysoká ( 18,5 eura ). Ráno tj. v neděli jsme chtěli brzy najet do AMSTERDAMU. Zvolili jsem raději prázdné dálniční parkoviště směrem na Alkmaar ( dálnice A9 ). Ujeli jsme 78 km – na kole 17 km.

6.den

Parkoviště bylo klidné a spaní nemělo chybu. Již večer jsem zkoušel s mapou Amsterdamu zjišťovat možnosti parkování obytného auta v dosahu městské dopravy nebo na záchytných parkovištích. I když mi radil mechanik od servisního dálničního auta, tak nakonec vše bylo jinak. Nejprve jsme si vyhlédli na mapě záchytné parkoviště u olympijského stadionu inzerované jako nekryté. Skutečnost je taková, že se jedná o podzemní ( výška 2,1 m ). Druhé parkoviště RAIPARKING inzerovalo 1000 míst – skutečnost zase podzemní a specielní pro kamiony. Vydali jsme se proto podél linky metra až jsme přijeli na další záchytné parkoviště a to u stadionu Ajaxu. Opět kryté.

Měli jsme však štěstí, že jsme se dohodli s hlídačem na parkovišti pro zaměstnance a mohli jsme tam parkovat. Při odjezdu jsme to odměnily plzní. Do centra a to přímo k hl. nádraží nás dovezlo metro. Zde jsme nastoupili na člun projeli jsme se po kanálech. Tím jsme získali i základní přehled o městě a mohli jsme se s prostou mapou orientovat. Jakmile začalo svítit sluníčko bylo město ihned hezčí. Prošli jsme si kolem muzea Madame Tussauds ( vstup dospělí 19,90 eura ) k Beginjnnhofu. Tady ve dvoře jsme poprvé mohli navštívit luteránský kostel. Kolem květinového trhu až k Muziek-theater. Pokračovali jsme pěšky kolem kanálů a nakonec jsme se pěšky vrátili k zaparkovanému autu. Z Amsterdamu jsme chtěli odjet a zůstat někde poblíž městečka MARKEN. Navigace nás vedla velice úzkými silničkami, ale za to pěknou krajinou. Do samotného Markenu jsme nedojeli a cca 3 km před městečkem jsme zaparkovali vedle dalších tří obytných aut. Stojíme na kose mezi větrnými elektrárnami. Z jedné strany zakotvené plachetnice a z druhé strany plocha Markermeer. Místo je to pěkné. Projela kolem nás policie, ale ani si nás nevšimla. Pro úplnost souřadnice : N- 52°26´00“ , E -05°05´17“.

Ujeto 74 km.

7.den

Po snídani jsme na kole vyrazili do nedalekého malého městečka na úzkém poloostrovu MARKEN. Chtěli jsme vidět samotný konec s majákem, který v noci blikal. Cestu k majáku jsme zvolili po koruně ochranné hráze kudy vede stezka dlážděná ze zámkové dlažby. Maják zde slouží už hodně dlouho a je od Markenu vzdálen asi 3 km. Cestu zpět jsme volili středem poloostrova po asfaltové silničce. Samotné městečko je malebné se zvláštní architekturou. Je zde malý přístav jachet a lze odtud i jet lodí do Voledamu. Uprostřed městečka je velké parkoviště, kam zajíždí pravidelně autobus z Amsterdamu ,kde parkuje velké množství zájezdových autobusů. Tomuto odpovídá i samotný přístav ( suvenýry , restaurace a bary). Na našem parkovišti děláme odpočinkový den. Je horko a tak se již na kole moc nechce. Teprve k večeru vyrážíme přes kemp, na který jsme se od nás dívali do městečka MONNICKENDAMU. Město je malé, ale leží u frekventovaného kanálu a je zde velké přístaviště jachet. Jak jsme již vypozorovali i malá města mají svoje historická centra a jsou pěkná a upravená. V přístavu se díváme na staré plachetnice. Zajímavě mají řešené „ káči “ na obou bocích. Vracíme se zpět na nocování. Ujeto na kole 40 km.

8.den

Po snídani přejíždíme na vyhlédnuté místo z minulého dne a to na parkoviště mezi kanál a kostel. Dále pokračujeme na kole, neboť v průvodcích se píše, že v Edamu jsou velice úzké silnice a je problém se zaparkováním. Jedeme tedy podle kanálu a to nejdříve do VOLEDAMU. Cestou se zastavujeme u větrného mlýna, který slouží k přečerpávání vody. Voda je přepravována pomocí šroubovice o průměru 1,80 metru tímto způsobem je dopravována do výšky 2,5 metru. Minutový výkon tohoto „ čerpadla “ je 60.000 litrů. Mlýn je v provozu a mohli jsme nahlédnout i dovnitř. Město VOLEDAN není nijak zajímavé a tak projíždíme do sousedního EDAMU. Město svými úzkými uličkami, vyzdobenými domy působí opravdu impozantně. Nad městem vyčnívá jedna věž se zvonkohrou z roku 1561 a druhá věž patří největšímu třívěžovému chrámu v Evropě Grote of St.Nicolaaskerk z 15.století. Zajímavostí tohoto chrámu je dřevěná konstrukce střechy, krásné varhany zdobené keramickými ozdobami a malovaná okna. Kostel je využíván tak jako i jiné ke koncertům a jiným kulturním akcím.

V Edamu nemají náměstí a tak si ho uměle vytvořili širokým přemostěním před radnicí. Voledamem opět projíždíme a to tentokráte kolem přístavu a nově budovaného sídliště stylových holandských domků. Zpáteční cesta nás vedla kolem statku KESEMARKT. Nalákali nás na ukázku výroba sýrů a na výrobu dřeváků. Sice jsme to již jednou viděli, ale čas nám plně dovoluje si to ještě zopakovat. Zde se zastavují autobusy a to i z ČR proto je u sýrů popis i v češtině. Ukázky jsou malé, ale za to prodejny sýrů , dřeváků a suvenýrů jsou velké. Nabízejí samozřejmě ochutnávku asi 8 druhů sýrů. Přejeli jsme k autu , naložili kola a vydali se za dalším naším cílem. Tentokrát to bylo město MODEMBLIK. Na kraji města se nám nabídlo parkoviště „ P – CENTRUM “ mimo centrum ( do centra 5 minut ). Zde jsme se zabydleli. Vedle nás asi tak 200 metrů z lodí vykládali vytěžený písek, ale jinak zde byl naprostý klid. Město jsme si prohlédli z kola. Parkoviště je chráněno valem proti větrům. Jeho souřadnice jsou : N 52°46´28“ E 05;06´11“.

Tento den jsme ujeli 48 km a na kole 38 km.

9.den

Ráno již v 5,3o nás vzbudil bagr, který začal svůj pracovní den. Město jsme opustili a po dálnici A 7 jsme se vydali k sypané hrázi dělící oceán a jezero. Hráz je dlouhá 33 km a vede zde široká čtyřpruhová dálnice lemovaná hrází proti větru z oceánu. Byla dokončena v roce 1932. Na každé straně hráze jsou průjezdy pro lodě se zdymadly. Uprostřed je parkoviště s vyhlídkovou věží. Děláme malou zastávku ve FRANEKERU pokračujeme na „ stehlplatz “ , který jsme našli na internetu. Byla uvedena adresa MARSUM, ulice Saskem van Heringawei 33-9. Navigace nás navedla až na místo . Hledali jsme nějaké prostranství, ale nikde nic. Na kole přijela nějaká paní a sdělila, že je majitelkou tohoto stelplatzu a že se jedná o místo před její velkou halou. Je zde místo pro 4 auta.

Souřadnice : N53°12´49“ E 05°43´53“. Bylo možné doplnit vodu i vyklidit WC. My jsme to nepotřebovali a proto jsme se na kole vydali do nedalekého města LEEUWARDENU ( cca 4 km ). Je to obchodní středisko severu Holandska. Staré město má kolem sebe vodní příkop. Město samotné má také vnitřní kanály. Mezi nejzajímavější stavby lze zařadit budovu váhy. Toto město je rodištěm M. G. Zelleové ( Mata Hari). Abychom nezaháleli, udělali jsme si ještě malou projížďku na kole směrem k Franekeru, kde na severní straně dálnice je kemp.

Ujeto 94 km – na kole 30 km.

10.den

V noci jsme toho moc nenaspali protože v sousední hale byl zavřen v kleci nalezený pes, který celou noc a jen s malými přestávkami naříkal. Vyrazili jsme za dalším naším cílem a tím byly „ Holandské Benátky „ čili městečko GIETHORN. Městečko je rozděleno na dvě části. My jsme zůstali na kraji, to je v části NORD. Tato část není tak turisticky navštěvovaná a více ukazuje dřívější časy. Je pravdou, že do domů se nikdo nijak nedostane než lodí a nebo po úzkém chodníku, který má častá přemostění kanálů. Celý den jsme strávili u kanálu pozorováním projíždějících lodí. Bylo horko a na kole se nám nechtělo. Teprve k večeru po zaparkování ve slepé ulici a na vyznačeném parkovišti jsme vzali kola a dali jsme se do podrobnější prohlídky. Severní část od jižní je oddělena cca 1,5 km.

Přejeli jsme tedy i do jižní části. Tato je více turisticky navštěvovaná a tak tomu odpovídá i počet restaurací u kanálů, půjčovny lodiček na el. proud a také větších vyhlídkových lodí. K těmto restauracím vedou od hlavní silnice slepé ulice. Většina restaurací má vlastní půjčovny loděk a parkoviště pro několik desítek aut a autobusů. Všude kolem hlavního kanálu vede krásná cyklostezka. Boční kanály jsou přemostěné lávkami o šířce max. 1,2 metru. Zpět do severní části se vracíme podle silnice a hlavního splavného kanálu. Naše obavy z komárů se nevyplnily. Pro úplnost uvádím souřadnice parkoviště N 52°44´42“ a E 06°04´49“

Ujeto 71 km – na kole 28 km.

11.den

Po klidné a horké noci vstáváme do dalšího teplého dne. Zkusili jsme ještě ne za tak velkého tepla udělat menší okruh na kole kolem Steenwijku a Nijeevejn zpět do Giethoornu. Na kole se vydáváme ještě pod druhé straně kanálu směrem k silnici N 331 u kterého jsme strávili včerejší příjemný den. Narážíme na velmi příjemný malý a levný kemp. Osoba 2,5 eura a obytné auto 3,5 eura. Je zde i místo pro vykonání servisu. Hezky by se stálo i tady přenést si stoličku 50 metrů od auta ke kanálu a dívat se na projíždějící lodě a lodičky. Souřadnice tohoto kempu jsou N 52°45´20“ E 06°04´45“.

Abychom zbytek dne strávili příjemně přejíždíme autem na první stinné parkoviště u kanálu a zde trávíme krásné odpoledne. Zajímal mne také systém zvedání mostů. Je to zde prováděno automaticky na čidla. Jakmile loď přijede do určitého místa na silnici se rozsvítí červené světlo a spustí se závory. Potom se zvedne mostová konstrukce. Po projetí lodí se zase mostovka spustí, zvednou se závory a zhasnou červená světla. Všichni řidiči toto berou jako samozřejmost a nikdo neblázní a nespěchá. Na nocování se vracíme na již nám známé místo. Ještě před spaním si zopakujeme malou projížďku kolem kanálů, půjčoven loděk a restaurací. Opravdu je to zde víc než půvabné.

Ujeto 9 km - na kole ujeto 47 km.

12.den

Po snídani opět nasedáme a směřujeme k dalšímu cíli – město NAARDEN. Zaparkovat se nám podle informačních tabulí podařilo u velkého sportoviště. Do historického centra je to kousek. Prošli jsme jednou z bran a vydali jsme se na místa, kde žil Jan Amos Komenský. Vedle kostela GROTE KIRCH objevujeme první připomenutí. Je to vysoká socha, tak jak je většinou J.A.Komenský zobrazován. Nedaleko nacházíme muzeum J.A.Komenského. Toto muzeum je spojeno s jeho mauzoleem v kapli WALSEKERK. V kapli se nachází i jeho hrob. Máme smůlu. Celé mauzoleum je v rukou restaurátorů a tak vidíme pouze zakrytá okna i ozdobné mříže. Jediná náhrobní deska je nezakrytá. Kolem dokola jsou ve výklencích květiny se stuhami od českých návštěvníků. Bylo samozřejmostí, že jsme obdrželi písemné materiály v češtině. Pokladní nám bylo nabídnuto i shlédnutí 16 minutové videoprojekce o životě a díle J.A. Komenského – opět v češtině. Je to velice příjemné se opět seznámit s dílem tak úžasného čecha. Ve městě Naarden probíhá velká výstava foto. Je rozmístěna po všech muzeích i kostelech.

Město nás jinak nenadchlo. Je pouze zajímavé svým uspořádáním na šesticípém ostrově ( pevnostním městě ). Celý den nás provázely přeháňky a tak jsme se rozhodli ještě přejet do UTRECHTU. Bez mapy města jsme byli dosti bezradní a tak jsme prohlídku města vzdali a nechali na další cestu. Vydali jsme se po dálnici A2 směrem na Eindhoven. Hledali jsme vhodné místo pro přenocování. Z mostu přes Rýn jsme vpravo uviděli městečko a u řeky parkoviště. Proto jsme do města ZALBOMMEL. Informační mapa na kraji města nám potvrdila existenci tohoto oficielního parkoviště a tak jsme město projeli sice úzkými uličkami, ale místo bylo výborné. Parkoviště se nachází na konci ulice WALKADE a je to u zakotvené tankovací lodi SHELL. Souřadnice jsou tyto : N 51°48´56“ a E 05°15´00“. Při procházce městem jsme zjistili, že tento den 11.6. zde probíhala slavnost nazvaná „ GILDEFEST “. Viděli jsme hodně lidí oblečených do dobových šatů ( většinou z doby gotiky). U katedrály jsme shlédli učení dobového tance na provizorním parketu. Po návratu do auta jsme ještě hodnou chvíli pozorovali plující lodě po Rýně. Díky moderním způsobům navigace tyto lodě plují i v noci. V noci nám to však vůbec nevadilo.

Ujeto 193 km.

13.den

Městečko ZALBOMMEL bylo po ráno „ jako po vymření“. Na druhou stranu jsme však konstatovali, že už v noci proběhl první úklid. Zamířili jsme dále na jih a v plánu byla návštěva městečka THORN. Abychom využili den mohli jsme se ještě zastavit ve městě WERT. Centrum města jako všude – upravené a čisté s pěkným vydlážděním. Po obědě jsme ještě prohlédli zdejší katedrálu ( dopoledne probíhala mše ). Ve městě se chystaly cyklistické závody a tak jsme raději odjeli, abychom neměli nějaké problémy s pozdějším odjezdem. V městečku Thorn jsme zaparkovali pěkně mimo parkovací zónu na vyhrazeném parkovišti pro autobusy. Parkoviště pro os. Auta bylo jen do 3,0 t. V turistické brožuře bylo městečko inzerováno jako starobylé městečko známé svým gotickým kostelem a klášterem. Je pravdou, že domy měly zcela jinou architekturu než jsme na Holandsko byli zvyklí.

Všechny domy byly nabíleny. Ve srovnání s jinými již shlédnutými městy „ nic moc“. Rozhodli jsme se podívat na kole trochu po okolí. Vydali jsme se do městečka WESSEN a projeli jsme i okolí. Občerstvili jsme se kávou a holandskou specialitou „ wafle“ (wafle, čerstvé ovoce, šlehačka a zmrzlina). Cílem dnešního dne však bylo městečko na samé hranici s Belgií EJISDEN. Máme opět štěstí narážíme na další slavnost. Město je vyzdobeno prapory. Jako zvláštnost jsme viděli na vozovce zhotovené obrazy z květin. Městem procházela dechová hudba čítající 50-60 hudebníků v čele nesenými prapory . Důvod slavnosti se nám ale nepodařilo zjistit. Zaparkovali jsme ve slepé uličce na kraji města za kostelem. Souřadnice jsou N 50°46´26“ a E 05°43´22“. Večer pěkně bouřilo a pršelo

Ujeto 164 km a na kole 28 km.

14.den

Po večerním a nočním bouření se udělal opět pěkný den a my jsme vyrazili přes Belgii do Lucemburska. Natankování bylo příjemné – nafta 0,924 eura za litr. Nekup to. Jelikož již dvakrát jsme projížděli město Luxemburg a neměli jsme možnost parkování rozhodli jsme se toto město přece jednou pokořit. Měli jsme štěstí, že nám poradila jedna paní a tak jsme mohli zaparkovat opravdu vedle samotného centra. Je to křižovatka ulice AVENUE DE LA FAIENCERIE a BOULEVARD DE LA FOIRE. Souřadnice pro úplnost jsou tyto : N 49°36´56“ a E 06°07´18“. Přes „Park Public“ do samotného centra to bylo 5 minut chůze. Poprvé jsme tedy měli možnost shlédnou palác velkovévody , katedrálu Notre Dame a další budovy. Přešli jsme také po mostě přes hluboké údolí na náměstí Metz abychom měli pohled i z druhé strany na město. Procházka městem nám trvala 3 hodiny.

Po návratu k autu nám již nezbylo nic jiného než do navigace vložit jedno z posledních míst, kam jsme se chtěli podívat a to jednu z pevností Maginetovy linie – pevnost HACKENBERG. Vyrazili jsme tedy po A3 a město Thionvile k pevnosti. Tato je inzerována již ze vzdálenosti min. 20 kilometrů. Na místo jsme přijeli kolem třetí hodiny odpoledne. Bylo mi sice nabídnuto, že mne do pevnosti pustí ale skupina amerických veteránů byla v pevnosti již více než 30 minut a tak jsme se rozhodli prohlídku uskutečnit až druhý den v 9,3o hodin. Měli jsme to štěstí, že jsme se u pevnosti setkali s autorem brožury o této pevnosti panem C. Varoqui. Komunikace probíhala dobře v němčině. Do této české brožury jsem dostal od něj i věnování. Pro všechny případné další zájemce jsem opsal i doby prohlídek neboť tyto jsou časově omezené. Vstup je 7,- euro.

Prohlídky jsou v  pondělí v 15,oo úterý v 9,3o středu 15,oo čtvrtek 10,oo

pátek 10,oo a 14,3o sobota,neděle a svátky 14,oo a 15,oo

Podle informací prohlídka trvá dvě a půl hodiny.

15.den

Kolem deváté hodiny se začínají sjíždět autobusy převážně školní mládež na výletech. Já v 9,3o nastupuji do pevnosti se skupinkou francouzských důchodců. Moje znalosti francouzštiny nejsou takové, abych všechno pochytil a proto jsem si v průběhu prohlídky vždy zalistoval v brožuře. Pevnost vlastně předala francouzská armáda přímo společnosti, která provozuje prohlídky a tak nedošlo k žádné devastaci. Pevnost má vlastní zdroj el.proudu ( v činnosti), el.úzkorozchodnou dráhu v délce cca 2 kilometry, funkční nákladní výtahy, vybavenou kuchyň, ošetřovnu, pracoviště zubního lékaře, operační sál, pracoviště vedení pevnosti se spojovacím uzlem. V místnostech jsou figuríny oblečené do uniforem. V místnostech ubytovny je výstava zbraní a uniforem z období druhé světové války.Všechny prostory, kde by se pohybovali vojáci jsou řádně omítnuty a vybíleny. Zajímavá byla prohlídka elektrocentra s agregáty a trafostanicemi. Po celé pevnosti je stabilní rozvod el. energie i telefonů. Turisti jsou na odloučené místo v podzemí převáženi el. vláčkem s kapacitou cca 50 osob a to na vzdálenost cca 2 kilometry. Do vyšších pater pevnosti jsou přemísťováni pomocí nákladních výtahů. Měl jsem možnost vidět i funkci výsuvných pancéřových věží. Velice jsem ocenil brožuru, kterou jsem dostal od Zdeňka. Prohlídka trvala opravdu více než dvě a půl hodiny.

Po obědě jsme chtěli navštívit další turistickou inzerovanou atrakci to hist. dráhu na trase z Vigy doHombourg-Budagne. Velké zklamání. Vláček jezdí snad jednou denně a vše kolem je ve špatném stavu. Z tohoto důvodu jsme odjeli a ještě se zastávkou ve městě SIERK – LES BAINS na břehu řeky Moselle. Na mapě byla oblast značena jako vinařská a tak jsme předpokládali, že to bude obdobné jako v Německu o cca 100 kilometrů severněji. Nedalo se to však vůbec porovnat. Řeka byla skoro bez vody a asi po povodni bylo všude kolem bahno a to zapáchalo. Na kole jsme sice něco ujeli, ale byli jsme natolik zklamáni, že jsme odjeli. Proto jsme po A8 jeli směrem na ČR. Chtěli jsme pokračovat mimo dálnici ,ještě se někde zastavit. Proto jsme se nasměrovali kousek za město Pirmasens do malého, ale pěkného městečka RODALBEN. Parkovali jsme na veřejném parkovišti. Večer jsme si zpestřili procházkou po městě.

Ujeto 180 km a na kole 23 km.

16.den

Ráno vyjíždíme kopcovitou krajinou přes Johanischkreutz , Landau do SPEYERU. Víme, že je zde technické muzeum a tak jsme neodolali. Ve srovnání s muzeem v Sinsheimu je menší trochu i jinak zaměřené. Poprvé jsem měl možnost prolézt německou ponorku U9 z roku 1966. Město na Rýně nám ještě poskytlo pěknou procházku historickým centrem, kterou bych každému doporučil.

Dále již jen cesta směrem na Norimberk a Rozvadov. Časově bychom to domů do noci zvládli, ale raději jsme přenocovali mimo dálnici na Přimdě.

Ujeto 459 km.

17.den

To jen již cesta přes Plzeň domů. V Plzni jsme se zastavili na kávičku u Jardy a Ivety. Při odjezdu jsme ještě narazili na Luboše, který nás pozval k němu domů a tak jsme ještě mohli pozdravit Věru. Potom již jenom cesta přes Prahu domů do Liberce.

Ujeto 280 km.

Závěrem zhodnocení cesty:

Holandsko se nám líbilo natolik, že se tam ještě jednou vypravíme. Líbili se nám tam dálnice , upravená města, množství cyklostezek. Nikde jsme neměli sebemenší problém s místními lidmi. Nám však chyběla řádná příprava na cestu a proto pro příště raději doma řádně vše nastudovat.

Celkem jsme autem ujeli 2.915 kilometrů a na kole 314 kilometrů.

Holandsko všem, kdo rádi jezdí na kole doporučujeme.

Jarča a Bořek Liberec

FOTOGALERIE ZDE