Přes zasněžené Alpy k moři.

připravila jsem cestu kolem Slovenska, nejkrásnější města Trenčín, Trnava, Bratislava, Komárno, Banská Štiavnica, Bardejov. Termální koupele, Sliač, Brusno, Dunajská Streda.Hrady Spiš, Orava, Strečno. Slovenský ráj, Malá Fatra.

Přes Ostravu do Polska- Osvětim- koncentrační tábor, Krakov, Wielička- solné doly, Waršava, Mazurská jezera, Vlčí doupě, Elblacký kanál, Gdaňsk, Sopoty, Hell, Poznaň, Wroclav.

A nyní už nasazujeme směr Ilawa, resp. jezero Jeziorak. Původně měla být zlatým hřebem cesty Mazurská jezera, ale při plánování docházím k závěru, že by to byla zbytečná zajíždka cca 200 km tam a zpátky. Na Mazurech jsme již před pár lety byli, jediným dalším lákadlem by mohl být Hitlerův bunkr, ale syn o něj moc nejeví zájem a protože jedinou motivací je projíždka po jezeře, volím nakonec Jeziorak.

Malé, ale velice krásné městečko. Stojí za to podívat se na zámek, do podzemí starého města, staré město, a svézt se na lodičkách. (Super camp, a jestli si to dobře pamatuju tak stál okolo 15 €)

Areál Grandvalíra jsme neprojeli celý, jeho část směrem k městu Andorra la Vela leží v nižších polohách a nebylo zde tolik sněhu a tak se nám tam nechtělo.

Tak opět po dvou letech se chystáme do našeho oblíbeného Švýcarska

26. prosinec, druhý Svátek vánoční, na Štěpána, z modré oblohy se usmívá slunovratové sluníčko. To člověka vytáhne ven. Se sváteční kačenou, Prazdrojem a pár hrstmi cukroví v žaludku je třeba udělat pár kroků.

Sobota - 10.10.- Přejeli jsme ráno z Arizony do Utahu a změnil se nám čas, je o hodinu víc, ale slunci je to fuk. Ujeli jsme s popojížděním po NP a koukáním po kempech celkem 240 mil. Chtěli jsme do kempu, je sobota a Amíci vše obsadili, tak spíme přímo v NP Canyonlands na parkovišti, kde je více nocležníků.

Dneska je na programu Berlín, tak jsme zvědaví, co nás čeká, byla jsem tady tak někdy v roce 1984, dnes se dozvídáme, kolik imigrantů ze Sýrie se sem valí. Máme tip, kde zaparkovat v klidu a zadarmo a opravdu to funguje: čtvrť Treptow u parku, kde je památník padlých sovětských vojáků, kousek od řeky Sprévy.

dvojího kmotrovství (Svitavy a Černá hora), kdy jsem přispěl k pojmenování některého z jejich skvělých výrobků (čímž jsem se stal jejich kmotrem), jsem před dvěma lety navázal podobně i kontakt v 1.Selském pivovárku v Kroměříži a zůstal s ním v e-mailovém kontaktu.

Patnáctého dne prázdninového měsíce srpna jsem byl vytažen u příležitosti akce Den múz na rodinný výlet ke zřícenině hradu Cimburk ve Chřibech nedaleko Koryčan. Vyrážíme od lesního parkoviště U křížku GPS N49,09495 E17,20588 při silnici z Koryčan do Osvětiman.

Cestu jsme si naplánovali na 20. 6. 2015, před koncem prázdnin. Vyměnili jsme si jiné vnoučky a vyrazili. Jede s námi třináctiletá Terezka a desetiletý Adámek. Příprava proběhla dobře, tak jsme vyjeli přesně podle plánu. Naše cesta loni skončila u Trondheimu a letos bychom chtěli dojet až na polární kruh. No uvidíme, jak se bude dařit.

Letos byla ve Skandinávii relativně zima, ale zachránilo nás to od veder v Česku.

Otáčame sa a ideme na sever, tam tečie riečka Dere a v jej koryte sú reštaurácie. Stoly so sedením klasickým alebo tureckým sú umiestnené na drevených mólach nad vodou. Voda je tu plytká, tak 30 cm. Okolo nás si plávajú kačice a čakajú čo im hodíme. V  reštaurácii Paradise Cafe Restaurant sa zastavujeme. 

Prahu opouštíme 29.6 2015 v 16 hod. Sbaleni a připraveni vyjíždíme na hlavní letní výjezd. Tentokrát do Milána přes Samnaun, dále Genova, kde chceme navštívit mořský svět a dále podél riviéry do Monaka, Cannes, Antibes, Saint Tropes a dál na západ až do oblasti Saintes-Marines-de-la-Mer a Narbonne