Erdelteriérka-psí profesorka
O psech se tvrdí, že jsou věrní kamarádi člověka. Předesílám,že se jedná o babičku naší mladé fenečky Merry, Auru.
Z dob naší Aury mohu jen potvrdit, že psi jsou nejen kamarádi, ale i velcí učitelé, kteří se svými páníčky a paničkami musí mít mnoho trpělivosti. Naše erdelteriérka Aura, bohužel už mnoho let pozoruje naše počínání z psího nebe, zůstává pro naši malou rodinu synonymem čtyřnohé psí profesorky.

Erdelku Auru jsem před mnoha lety jsem dostala pod stromeček. Malá psí slečna na mne koukala svýma šibalskýma očima a zřejmě si o svém novém postavení pomyslela své. Obsadila starožitný ušák po dědečkovi a dala nám jasně najevo, že přebírá rodinné velení. Kdo v životě nepoznal erdely, nepochopí.

„Aura", slyšíte to pohlazení ve jméně ? V latinském slovníku pana profesora Sedláčka se lze dočíst: „Aura – vánek, větřík, denní světlo a lesk". Po pravdě řečeno, někdy byla Auřinka spíš pěkná vichřice nebo malý tajfúnek a očička měla jako lesklé velké korálky.

Je pravda, že naše babička Auřička měla mnoho příkladných vlastností, ale také i pár negativ. Chodila na vejce do špajzu, otevírala klikou dveře i těm návštěvám, které neměla pouštět do domu. Nesnášela dopravní policisty a pošťáky. Na okenních parapetech nenáviděla africké fialky v květináčích. Silou totálního herbicidu je bezchybně likvidovala vytržením z květináče a důsledným roznešením po celém bytě. Ostatní rostliny vždy neomylně vynechala.

Naši drůbež na dvorku kupodivu nedávila, likvidovala ji pouze sousedům. Neutíkala ven dírou v plotě a netoulala se. Pokud se zrovna nechtěla podívat do lesa. Pokud vím, nikdy nepytlačila.Ale ruku do ohně nedám ani po létech, kdy Aura na vše kouká z psího nebe.

Byla to vzorně vychovaná teriérka, která ovšem nezažila ten správně vedený kynologický výcvik. (Pouze jedinkrát.) Naše přání nám četla z očí a poslouchala nevyřčené rozkazy po celý psí život

Manžel se jedenkrát pokoušel napravit svůj negativní přístup ke drilu psů a odvezl autem Auru na cvičák. Psovod se sebevědomě předváděl, jak každého psa vždy naučí vzorně přecházet lávku a skákat přes překážky.

Aura vše pozorovala a pokud by mohla, nevěřícně by kroutila hlavou. Ať se psovod snažil jak chtěl, lákal a volal, Aura neskočila a zarytě seděla na místě jako koza. Psovod se dokonce pokoušel nabídnout rukáv k zakousnutí. To neměl vůbec zkoušet. Jen se otočil a Aura se mu zakousla do zadní tváře hrdinovy. Tedy, jen do kalhot.

V okamžiku, kdy vše manžel vzdal a podepsal rezignaci, Aura okamžitě pochopila, že její demokracie vyhrála. Bez povelu – přímo vzorně - jako dobře trénovaná gymnastka, ladně přeběhla lávku a plavnými skoky zdolala všechny překážky. Přiřítila se k manželovi se šibalským psím úsměvem a naznačovala, že by to mohlo stačit a už by měli jet domů. Není přece žádné béčko.

Manžel vyprávěl, že po celou cestu měl pocit, že se Aura chechtala nad bezmocností profesionálního cvičitele. Vyzařovala z ní úvaha, že přece nebude zbytečně běhat po nějakém divném kusu prkna, když v lese běhá přes potok po vyvráceném kmeni stromu. Nebude zdolávat hloupé překážky, když je páníčkové obcházejí po zeleném trávníku a na nic sami nelezou. Mohou to přece všichni pohodlně obejít!

Byla věc Auřiny cti, nedělat zbytečné blbosti. Pro nás definitivní konec s běháním po cvičišti.
Tak ještě znovu varuji, její vnučka vždy přijede s námi, ale ty geny!!!

krasnej članek ach ta laska psí Bobik ;)

Super napsané. Člověk se hned ocitne v psím světě.

JARKO, díky.
Šárka
:e

Krásný a vtipný, pěkně se četlo :) . Díky.

Olga Liška

Teda musím říct,že máme další spisovatelku,už se těším na setkání;)

Na sebe jsi ve výčtu spisovatelů zapomněl, Hemingway! :D

Opravdu, vejít mezi nové, byť velmi tolerantní bezva lidi, to dá fušku. Ale, když mne to psaní nejen léta živí, ale hlavně mě děsně baví.
Obávám se, že moc témat z kempování s obyťáčkem nemám, ale různé postřehy, ingredience světové do vaření, různý pel-mel, staré rady naší hospodyně jsem sbírala od ZŠ. Navíc měla tak vynikající recepty, stará škola-byla kuchařkou p. biskupa na Nitranském biskupství.
Takový seznam mých různých textů má tak odhadem 5 tisíc položek.
Různá exot. zelenina a ovoce a koření ze světa, které lze potkat na toulkách po jihu Evropy, které lze najít na trzích připrojíždění, to je dokonce moje vášeň. Jsem zastánkyní intenzívních prolézání trhů a bazarů a nákup všeho nového. Pak pečlivě prostudovat, pokusit se ze semen vypěstovat, nakonec ochutnat a vymyslet či najít nějaký jednoduchý recept. Mám za to, že se tato vášeň dá velmi dobře využít při projížďách a caravaningu. Pokud by vás to zajímalo, jsem zde.:)

Jarko,

už jem koukala na Tvůj blog a je opravdu pestrý a obsáhlý, našla jsem tam od všeho co popisuješ kousek. Pěkný.

Zdravím,


olga liška B)

Jarko - cituji z netu
prvního erdela si člověk pořídí z neznalosti,
druhého z hlouposti,
třetího v úplném pomatení smyslů.

Vy máte už třetího ? pokud dobře rozumím

my teprve prvního - ale už nyní vím, že asi ne posledního.

Všem moc a moc děkuji za milá slova. Přiznám se, že bloguje funguje teprve 3 měsíce. Ještě hodlám mnohé zlepšit a hlavně pěkné fotky chybí. Ty malé nic moc neříkají.A další a další články z různýchmi tématy.
A k erdelce snad jen jedno, kdo okusil erdely, už nikdy nemění. Jsou paličatí, fikaní a mají hlavně rozum na svém místě. Do pozdního věku vymýšlí tolik mazaných kousků, že by to vydalo na moc článků. Slibuji, že se postupně na bloguje objeví. A tobě veliké přání, užívej si kamaráda, mají pubertu tak do 3 let. Také bych už nic ji:)ného nevolila, snad až mně zdraví nedovolí a edrelům nebudu stačit, bude to zase teriér.:):|:p:D