Citovat
... A tebe Milane někdy někdo vážil ? ...
Ahoj Jirko, taky tě zdravím. Chodím sem často, jen míň přispívám. Důvody? No, to by bylo na "dýl" a kdo ví, kam by se tato diskuze stočila... Vždyť víš.
Ale k tvému dotazu. Ještě jsem vážen policií nikdy nebyl. Pevná vážní místa v A jsem zatím vždy míjel v režimu "mimo provoz". Jen jednou někde na dálnici mezi Štýrským Hradcem, Celovcem a Bělákem viděl v protisměru zařízení v provozu a ve frontě dvě obytky. Trochu odbočím. Nejsem úplnej debil, jen mě občas baví z legrace používat česká jména zahraničních měst. V tomto případě to je Graz, Klagenfurt a Villach. Jednou jsem si koupil průvodce po Německu, kde byla všechna města v češtině bez uvedeného originálu a málem jsem podle něj zabloudil. Probudilo to ale mou zálibu. Jinak k tomu vážení. Vidět tu frontu s obytkama nebylo zrovna příjemné, ale byl jsem v pravý čas ve správném směru. Takže klika.
Poslední dobou zastávám názor, že není třeba se trápit. Nechci panikařit, ale mám pocit, že se svět zbláznil a není čas řešit kraviny. Možná jen podléhám tlaku médií a okolí, ale mám takový pocit, že dobře už bylo. A ve skrytu duše tiše doufám, že bude ještě hodně dlouho kam cestovat a poznávat. Ale jistej si nejsem. A svou nadváhu tedy neřeším. Auto jsem si koupil, abych si užíval. Chci si večer dát dvojku bílého, pro kterou si sáhnu do plné lednice. Nepoběžím kvůli tomu někam do krámu, protože ta flaška váží 1,2 kg. A tak to mám i se sprchou nebo náhradními ponožkami. Kašlu na to. Když jsem jel kdysi motorákem na Vysočinu s krosnou na zádech, měl jsem ho ... houby, ale zase jsem nemusel řešit váhu. Jenže jsem se ráno probudil zimou a umýval se v potoku. Mělo to sice něco do sebe, ale teď už chci pohodlí. A karavan, to je pohodlí, ne?
Přesto teď při cestách jdu občas štěstí naproti. Do Rakouska jezdím z Brna přes Laa a ne přes Mikulov. Cesta je míň rozbitá, v Hrušovanech si dám na benzince oblíbené kafčo a párek v rohlíku a v Laa ještě stíháme většinou Lidla. Na rakouské straně je pak v tomto směru i méně šílenců, kteří když před sebou vidí obytku, mají okamžitou potřebu vidět ji za každou cenu ve zpětných zrcátkách. V autoatlasu jsem si taky udělal puntíky vážních míst a když zrovna nespěchám a mám toulavou, tak před puntíkem opouštím dálnici. Díky tomu jsem poznal místa, která bych jinak minul. A to by byla veliká škoda. Nebo třeba dálnice z Mnichova na Štukart (no nevím, prý česká verze Stuttgartu). Jedu si a najednou cedule, že prý kontrola hmotnosti. Teda pokud jsem to v tý rychlosti správně přelouskal. Nač dráždit hada bosou nohou? Dovolená ... I cesta je cíl ... Znáte to! Následoval sjezd, tak jsem tam odbočil. Dostali jsme se do oblasti Švábské Alby (německy Schwäbische Alb). Krásná oblast lesů, skal a hradů, která je zaslíbená karavanistům. Z ní jsme se pak dostali do oblasti Černého lesa (německy Schwarzwald) a přes něj až do německo-francouzského Alsaska. Nebýt toho vážení, viděl bych toho asi míň.
Ruku na srdce. Osobákem často sešlápnu plyn víc než je zdrávo. A jsem si u toho vědom, že porušuju zákon. A pokud nemám štěstí, následuje trest. Nesmlouvám, zaplatím. Za chyby se platí. A stejně přistupuju k té nadváze. Vždyť nejde o život, ne?
Omlouvám se, že jsem se tady tak vysypal a zaneřádil tohle vlákno. Pátek podvečer, nikam se tentokrát nejede, tak jsem se rozepsal.
A ještě doplním k vážení. Raději jsem přestal chodit i na váhu doma v koupelně. Ale to je už jiný příběh...