Jasně burzovní obchody jsou legální, až na to, že tohle není burzovní obchod, neboť se neodehrává na burze, aspoň nevím, že by s tím u nás burza obchodovala. Četl jsem noho reakcí m. j. na to, co jsem napsal a bohužel málo kdo pochopil rozdíl mezi výnosem a vytvořenou nadhodnotou. Tím chci říct, že kladný výnos při tomto typu obchodu je jen za předpokladu, že někdo jiný má výnos záporný, což ale z pohledu jedince je jedno, a to je o té nadhodnotě. Nechci to dál rozvádět a taky beru, že někdo se chtěl podělit se svými zkušenostmi a poradit, ale jiný je pohled jedince a jiný je pohled na celou věc jakoby celkově.
Beru, že jsem zkostnatělý. Konec konců proč ne. Mám už na to právo, ale dodnes jsem hrdý na to, že se mi povedlo svého času zakázat obchodování s opčními nástroji a také kapitálové obchody s některými velkými korporacemi s profláknutými obchodními praktikami (dnes je moderní říkat "kontroverzními"

, i když výnos by to přineslo. Ono to investování má i morální rozměr nejde o jen to do čeho pokud možno výnosně investovat, ale také u koho a ve prospěch koho. Já byl ale povinen zajistit správné fungování asi tak 270 miliard Kč na bázi striktně definovaných matematických a dalších postupů. Na druhou stranu těžbu kryptoměn nepovažuji, alespoň zatím, za nemorální. Jen mi u té měny vadí, že nesplňuje taková kriteria, jako např. měřítko hodnoty, měřítko cen a majetkové krytí. Kurs kryptoměny není měřítkem cen.
To: Oltciťák: Milane, já nepotřeboval prozřít, v minulosti jsme o těchto věcech nemluvili, ale psal jsem tuším, (ne tady) o tom, kdy si vzít úvěr a kdy leasing na nové vozy, každé má jiné výhody a nevýhody. Já sice skoro nerozumím autombilní technice jako Ty, proto dopravu vody v mém Pižmoni řeším nikoli elektricky, ale šlapacím čerpadlem, neboť princip jednocestného vodního ventilu pochopí i ekonom. Ale mám 2 VŠ v ekonomickém oboru, jednu na řízení průmyslových podniků a druhou na řízení bank. Obojí jsem v praxi dělal, v 90. letech jsem řídil fabriku, ale nic moc, jen asi 400 lidí a můžu srovnávat.
Jde o to, že za marxismu - komunismu byli jednorázově okradeni bohatí, kterým to zhabal stát a podniky pak spravovali komoušskou stranou dosazení nebo alespoň schválení manažeři jak v průmyslu, tak v zemědělství i obchodě. Jenže stát nedotoval výrobní podniky jako je to dnes s cílem jim "podpořit" podnikání aby měly zisk (a následně platily daně - možná platily), ale dotoval ceny některých skupin zboží a služeb (potraviny, drogistiku, oděvy, některé formy hromadné rekreace, cenu vstupenek v kultuře, některé formy dopravy atd). Tudíž dopady této dotace, jakkoli byla principielně zhoubná, neboť znemožňovala konkurenční soutěž, pociťovali bez rozdílu pozitivně všichni lidé, ovšem Ti měli nízké tabulkové platy a opravdu si vydělat nemohli. Ti mladí si tohle neuvědomují a možná je to dobře. V žádném případě nebyly dotovány strojirenské výrobky i výrobky některých dalších odvětví. No a aby podniky nemohly mít volnou tvorbu zisku, která by je motivovala k soutěžnímu chování nebo investicím, od určité doby jim byl ziskotvorný kapitál (=provozní, neboli oběžný) odebrán a nahrazen tzv. úvěrem na trvale se obracející zásoby od státní banky. A bylo po rozvoji.
V současném systému jsou dotovány jen vybrané podniky na jejich činnost z rozhodnutí státního úředníka, je-li v souladu se státem vyhlašovanými programy. Dotováno je to výhradně z daní s doprovodným klišé, že to je na udržení zaměstnanosti. Jenže v první řadě zvýšení objemu kapitálu vede k vyšší tvorbě zisku pro majitele té firmy a nikde není řečeno, že v jednotlivém případě zaměstnanost udrží, v řadě případů jsou dotování "zaměstnavatelé robotů". Ceny nedotuje nikdo, takže obyvatelstvo na ty dotace jen přispívá a žádný efekt z nich nemá. Takže odtud je ta zrůdnost neomarxistického ekonomického systému, který nám byl nastolen zvenčí a kvůli tomu také ten spolek států vznikl. Já osobně nerad pořád ještě přispívám z daní, (poslední výplatu před důchodem jsem ještě nedostal, čekám jí), na podporu individuálních podnikatelských rozhodnutí a tvorby zisku kohokoli jiného a nerad vydělávám ve prospěch jeho bohatství na úkor mého anebo toho celospolečenského. Dopady na volnou soutěž jsou stejně zrůdné, jako dotace za komunizmu. A ani se nedivím Amíkům, že kvůli těmto věcem nechtějí s s tím spolkem států jednat.