Po návrate k autám ,ladíme navigáciu na mestečko Gordes. V sprievodcovi neklamali, je to zatiaľ v skutočnosti asi najkrajšie mesto v Provensálsku.

V Zaandamu rozhodně stojí za to vidět čtvrť kolem nádraží, která byla nedávno nově postavena s inspirací starou dřevěnou architekturou.

Druhý a tretí boli agresívnejší, ako sa blížili, našťastie išiel už pastier a ukazoval nám, aby sme stáli, asi vedel, prečo. Potom prišiel k nám a šiel vedľa nás okolo tých zabijakov. 

Noc úplne super, ráno napred 70 km po kľukatine, potom dosť plná cesta, nešiel som po diaľnici, viac človek vidí mimo. 

Polsko, Broumovský výběžek a Hořice

Niky má největší radost z kraviček, které se pasou nedaleko našeho auta.

Od býv. Lískovce se snažíme dostat zpátky blíže k hranicím. K tomu použijeme neznačenou lesní cestu. Trochu v lesích kličkujeme, lesní cesta se klikatí a má plno křižovatek. Při správném směru bychom měli v nejhorším narazit na cyklostezku vedoucí souběžně kousek od hranice. Nakonec volíme směr na Rybník. Přes Závist se nám to jeví kratší. Mezi Závistí a Rybníkem míříme mimo silničku, přes pěknou louku a lesem. Pochopitelně cestou opět několikrát zmokneme, abychom moc nepřeschli.

V poslední době se mi nějak nedaří absolvovat větší cestu z nedostatku spolucestujícího, a malé výlety nestojí za cestopis. Z nouze začínám i retro věci. Pěší přechod Šumavy a Českého lesa sice asi moc nezapadá do caravan webu, ale možná se někomu fotky a některé části z cesty budou hodit. Na Šumavě jsou totiž v mnoha místech možnosti STPL či kempu poněkud vzdálenější od státní hranice, podle které jsme šli. S touto dlouhou poutí jsme začali brzy po pádu železné opony a bylo to fantastické. Hlídači hranice už byli pryč a jiné zelené hlavy ještě nenastoupily. S přestávkami jsme absolvovali celou délku jižní státní hranice od Č.Krumlova-Rožmberku v 5 etapách až téměř k Chebu. První etapy jen podširákově, tuhle předposlední s malým, lehkým a promokavým stanem, který jsme stavěli jen v nouzi. Loňskou poslední s celtami. Pro někoho může být neskousnutelný rozdíl, mezi spaním na posteli v obytce, nebo na jehličí. Ale já už mám dávno ověřeno, že člověk je skutečně ve vodě nerozpustný a když promokne, tak jednou stejně zase uschne. Těžko se věří, že člověk jezdící postupně již v pátém obytném autě a holdující cestování víc jako půl století, dokáže spát bez problémů i pod širákem. Ale jen tak máte bezprostřední styk s přírodou. Občas si s kamarády uděláme pěší přechod některého pohoří.

Dovolená sice rychlá, ale podívali jsme se na co jsme chtěli a počasí super

Před několika lety se mi do rukou dostal obrázek silnice se 48 serpentýnami stoupajícími na nejvyšší průsmyk východních Alp Passo dello Stelvio ( 2758 m.n.m.) Tehdy se zrodil plán se po této silnici projet na motorce. Z časových důvodů se stále odkládal až jsem motorku prodal. Tak vznikl šílený nápad vyjet na vrchol na kole. Protože nejsem žádný vášnivý cyklista, přesvědčil jsem skupinu stejně naivních lidiček, kteří vlastní kolo, že je to prima nápad a že vyjet až na vrchol bude jen taková procházka růžovým sadem. V hospodě u zlatavého moku se plánuje naprosto skvěle.

Téměř ze všech sjezdovek je fascinující pohled na Granadu a z nejvyšších na středozemní moře.

Dalším údolím v Alpách po Wallisu (viz naše Akce Wallis únor 2013), které jsme chtěli prolyžovat, bylo údolí v Itálii - Valee dAosta

Už několikrát jsme plánovali lyžování v Montafonu v Rakousku, ale pořád to nevycházelo.

Co s prodlouženým víkendem ??

Po zdařilém 40denním výletu po Pyrenejském poloostrovu jsme se rozhodli, že pojedeme do Norska. Hledali jsme na Caravanu 24 někoho,