Bylo to bláznivé a chvílemi jsem myslel, že to odezní, ale nestalo se tak. Nápad vyrazit v únoru s našim bydlíkem za polární kruh se uhnízdil a po krátké době se taktéž „vylíhl“ v čin. Primární bylo nic nepodcenit, neopomenout a na vše se připravit.
V polovině ledna jsem se se svojí maminkou a tlupou výherců fotosoutěže s časopisem Lidé a Země a samozřejmě s jejich šéfredaktorkou vydala napříč Marokem.
Rybaření u nás je krásné, ale ryb je tu málo, rybaření v Norsku je překrásné, jen někdy je příliš chladno. Což takhle zkusit rybařit někde, kde je dostatek ryb a také trochu teplo?
Korsiku najdete ve středozemním moři vedle Itálie, jižně od Francie a severně od Sardinie. Žije zde přes 295.000 obyvatel, z toho 60.000 ve městě Bastia a dalších 60.000 v hlavním městě ostrova, jímž je Ajaccio. Hovoří se zde hlavně francouzsky, ale slyšet můžeme i vlastní korsický jazyk
Naše první delší cesta, byla plánovaná na 29.6 2012. Vzhledem k tomu, že mi dva dny předem schvátila viroza, bylo nutné posunout odjezd na neděli. Po nalodění a finálnímu uložení zásob na palubě a poslední kontrole všeho potřebného, jsme nabrali směr Plzeň, Rozvadov, Mnichov, Innsbruck a dále dolů na jih. Přes Bolzano, až do Venezie, kde má začít naše putování jihem.
Do kempu jsme dorazili až někdy v osm večer. Hned se nás ujal organizátor srazu Zdenda. S vínem ve sklenici v ruce nás nasměřoval k ostatním karavanům a obytkám a pak pozval k plápolajícímu ohni. Tady už se všichni družili a bylo tam i příjemné teplo. Na kemp se snášela mlha a rosa a vůbec když nesvítilo slunce bylo poněkud frišno.