Ďalšia noc v tajge, krásna, rozkvitnutá lúčka, lesík a háveď, zase víťazstvo. Ale všade na týchto miestach úplne sami. No priestoru majú na rozdávanie.

Tak a zase v Rusku, trochu aj taká úľava, hoci sme strašne ďaleko, predsa len je to iný level ako Mongolsko, v prípade poruchy alebo problémov sa to už dá riešiť. A navyše, človek sa tu dohovorí.

, sme vo výške 2000 mnm, ale slnko, tak sa určite oteplí. Ideme pozdĺž rieky, je to veľmi málo používaná pista, vo veľmi zlom stave, ale o to krajšia krajina, úplne bez ľudí, júrt, len v diaľke zopár, vidíme zblízka supov, žeriavy-teda vtáci-, ujgurskú kamennú korytnačku ktorá im mala prinášať šťastie, no krása.

Prvé svište, orly sa stávajú samozrejmosťou. Nakoniec flek, tak len odbočka z cesty, nikde nič, ani strom, možnosť sa schovať a už sme toho mali dosť. A okolo cesty bažiny, premočené, vietor, dážď a 9 st. No nezačína to dobre, ale zlý začiatok, dobrý koniec. Tak prvá noc v Mongolsku.

Nefunguje Vám automatický satelit? Tady možná zjistíte proč. A taky jak to řešit.

V Toulu nemáme připravené žádné poznámky k městu. Původní naplánované místo ke spaní jsme přejeli, protože ještě bylo světlo a jelo se dobře. Při ranní procházce přece jen něco zajímavého bez předchozí přípravy snad spatřím. Když už tady jsem, trochu se poohlédnu a splním hned dvě věci jednou ranou.

Ráno cesta na Charyn kaňon, trochu zmätku či ísť zhora alebo zdola, vybrali sme cestu tú dlhšiu, ale zase o to horšiu :-). Ale viedla peknou krajinou.

Ruská hranica len sme ukázali pasy a trochu údivu nad autom. Potom už plnšie cesty, ale podstatne menej rámp do lesa. 

. Ráno popojíždíme z hnízda narkomanů Alenconu o sto kilometrů dál, do města Verneuil sur Avre. Zastavujeme hned vedle centra N48,74028 E0,92989. Je sobota a na náměstí je zrovna trh. Nejsem ženská, abych na něm strávil půlden a nakoupil fůru věcí, o kterých jsem předtím nevěděl, že je nutně potřebuji (viz Sokratův citát).

Celkem ujeto km: 4.648km

Ráno to máme z Nozay do Saint Malo kolem 150km. Tam očekáváme větší prohlídku opevněného starého města. To jsme v minulosti také vynechali. Na příklad vedlejší klenot Le Mont-Saint-Michel jsme už v minulosti prošli. Zkrátka letošní expedicí už jen vybíráme resty, co jsme dřív nestihli a co jsme mezitím ještě nového objevili a stálo by to za tak dlouhou cestu.

1.6. Plni dojmů z fantastického transportního mostu ve španělském Portugalete(Bilbao) ještě popojíždíme o 170km dál, do rybářského městečka Fuenterrabie-Hondarribie, nejpůvabnějšího v Baskicku. Bohaté na architekturu, stejně jako na gastronomii. Parkujeme necelých 10 minut od centra N43,36394 W1,78899. Ve slepé uličce u pobřežní promenády. Okolo jsou pochopitelně parkovací místa obsazena. Zdejší řidiči možná považují značku Slepá ulice za zákaz vjezdu, nebo zastavení. Nebo se jim nechce ani s menšími osobáky na nepříliš široké vozovce otáčet

31.5. Od Safari Cabárceno to není do Mioňa daleko. Necelá stovka. Tudíž není kam spěchat. Mioňo, kam v podvečer dojíždíme, je malá obec přilepená k většímu městu Castro Urdiales. Mioňo pod jeho názvem ani nenajdete. Ale Castro Urdiales má hodně dávnou historii. V okolních jeskyních jsou vzácné malby z období mladšího paleolitu včetně dalších pozůstatků. Později tu byla římská kolonie. Běžně viditelnými jsou krásná a zajímavá gotická katedrála Santa Maria de la Asunción a neméně zajímavý hrad Castello Santa Ana.

Po sestupu z Ruty de Cáres v NP Picos Europa a krátkém odpočinku se přesouváme do městečka San Vicente de la Barquera na Costa Verde v moři Mare Cantábrico, součásti Atlantského oceánu. Jinými názvy též Golfe de Gascogne, či Bay of Biscay. Počasí bohužel neslibuje žádné koupání, ani opalování.

Z Burgosu držíme kurz na západ po neplacené dálnici a u Carrión de los Condés ho měníme na severní. Za Guardem se na obzoru zjevují kopečky. To už je předvoj NP Picos Europa. Předhůří má úplně jiný charakter než čím jsme projížděli. Maličko nám připomíná Skotsko.